„Nechtěl jsem se vzdělávat pro nějakou profesi. Vlastně jsem ani nechtěl práci. Nechtěl jsem šéfa,“ říká Martin McDonagh.
Martin McDonagh při natáčení filmu V Bruggách (In Bruges) Zdroj: distributor filmu
Využít vysedávání při televizi ve svůj prospěch? Dispozice bychom měli mnozí. Ne, řeč nebude o Tarantinovi. Ten se nakonec díval na videa z půjčovny, ve které dělal. Ale Martin McDonagh to udělal podobně. Zúročil sledování akčňáků a telenovel.
Martin McDonagh
- Britský dramatik irského původu
- Narozen v roce 1970 v Londýně
- Zařazovaný do proudu cool dramatiky
Dramatické dílo a kde jest k vidění
- Činoherní klub: Kráska z Leenane, Lebka z Connemary, Osiřelý západ, Mrzák inishmaanský, Poručík z Inishmoru, Pan Polštář a Ujetá ruka
Na rozdíl od Tarantina, který často kopíroval nebo citoval pasáže z béčkových filmů, McDonagh přetvářel televizní modely v dramata. Tarantinovo umění nesnižuji, naopak, apropriace je dnes oblíbená metoda tvorby napříč uměním. To je toho, dramatik, řeknete si. Kolik slavných dramatiků znáte?
V Bruggách, role na tělo pro Ralpha Fiennese
Možná Václava Havla a třeba právě Martina McDonagha. McDonagh v roce 2008 natočil film V Bruggách, černou komedii o nájemných vrazích. Jestli jste ho ještě neviděli, necháváte si ujít výkony Colina Farrella a Ralpha Fiennese, který mě jako cholerik rozesmával k slzám vždy, když mu ruply nervy.
Jenomže tak slavně to s Martinem vždy nevypadalo. V šestnácti po vzoru bratra nechal školy a ohlásil úmysl psát. Rodiče se zanedlouho vrátili do Irska a bratrům nechali londýnský dům. Ještě začátkem devadesátých let dělal McDonagh různé práce, dokladače zboží nebo administrativní posilu. Jako teenager baštil filmy s Al Pacinem a taky se na něj šel podívat poprvé do divadla.
Začátky, první pokusy
„Vstávali jsme ve dvanáct až v jednu, nasnídali jsme se a dívali se na australské telenovely. Pak jsme šli každý do svého pokoje a čekali tam na inspiraci. Možná někdo něco napsal a pak jsme se sešli u jídla tak kolem šestý a znova jsme koukali na televizi,“ řekl Martinův bratr John o tom, jak žili počátkem devadesátých let.
Poručík z Inishmoru čekal v Anglii na uvedení celých pět let. Přední režisér Trevor Nunn z National Theatre hru považoval za tak pobuřující a skandální, že by mohla ohrozit mírový proces v Severním Irsku.
V té lepší části devadesátých McDonagh louskal Nabokova a oblíbil si Borgese. Nahromadil slušnou sbírku krátkých groteskních próz inspirovaných lidovými příběhy z Irska. Z Irska vůbec čerpají jeho divadelní hry nejčastěji. Když v devadesátém čtvrtém odešel John do USA studovat scenáristiku, přiměl se Martin k devítiměsíční periodě dramatického (a frenetického) psaní.
Jak jste to napsal?
„Hýbu se na hranici mezi komedií a krutostí, neboť si myslím, že jedno osvětluje druhý,“ říká o sobě Martin McDonagh.
Tak napsal svých prvních sedm her, první byla Kráska z Leenane. Když byl tázán na způsob jejího psaní, odpověděl, že jednoduše přepsal dialogy, které slyšel v hlavě. Ozývaly se v nich rozhovory jeho příbuzných z irské Connemary.
Pan Polštář v Činoherním klubu Zdroj: Pavel Nesvadba, Činoherní klub
McDonagh se v žádném případě nesnaží zobrazit Irsko, nesnaží se o dokument. Vytahuje ze své paměti dětské vzpomínky, které hyperbolizuje a různě spájí, kombinuje s modely vyprávění, které přejal z televize a koření svým smyslem pro černý humor. Kritici ukazují, že se v jeho narativní skladbě odráží jeho divácká zkušenost s australskou telenovelou.
Pan Polštář navštěvuje děti, které čeká v životě utrpení, aby jim ho zjevil a nabídl možnost zemřít a vyhnout se tak trápení. Hra Pan Polštář se odehrává v totalitní zemi, kde mají vyšetřovatelé neomezenou moc. Dva z nich, Ariel a Tupolski, brutálně vyslýchají Katuriana pro zabití dvou dětí tak, jak to popisuje ve svých povídkách.
Přenesení McDonaghových her na divadelní prkna je trochu zrádné. Většina inscenací, které jsem viděl, nefungovala tak docela. Byly často ponuré, někdy se zaměřily na těžký existenciální rozměr jednotlivých postav nebo se takřka pídily po metafyzice.
Dva hrozní vyšetřovatelé Zdroj: Jana Nemčoková, Slovenské národné divadlo
Shakespearovy texty snesou mnoho. Jeho text dokáže strávit nejen redukce, ale často různé, i podivné přídavky. McDonaghovy texty jsou štíhlejší, není to nekonečný svět metafor a posunů. Zdá se, že jejich interpretace by se měla soustředit na hledání autorova místa, ze kterého konstruuje hry hyperbolizované krutosti, černého humoru a drsných vtipů.
Ve hře Pan Polštář McDonagh zobrazuje výslech i samotné Katurianovy povídky, v nichž se mísí hrubé zneužívání dětí s freudovskými psychologickými modely rodiny. Hra je temně groteskní, v partech vyšetřovatelů zvyknou excelovat zkušení herci.
Z jeho úhlu pohledu najednou všechno sedí lépe. Myslím, že mnohým divadelním režisérům autor osvětlil svůj styl a smysl pro humor, když napsal a zrežíroval film V Bruggách. Výpovědi jeho her mají existenciální rozměr, ale ten se většinou dotýká celé naší situace, nehledá tragédie jednotlivců (i když je pravidelně zobrazuje). Podle slovenského režiséra Ľubomíra Vajdičky mají jeho hry silné morální poselství.
Ve hře jsou i obrazy rodiny Katuriana se špetkou fantazií z jeho povídek
McDonagh na českých scénách až zdomácněl. Vzniklo u nás několik věhlasných inscenací. Zvláště oblíbená hra Pan Polštář byla s úspěchem inscenována v Činoherním klubu nebo v SND v Bratislavě. Bratislavská inscenace ve Vajdičkově se rychle stávala kultovní. Krátce po svém uvedení byla stažena po stížnostech staršího publika Malé scény na perverzně agresivní obsah.
Výslech podezřelého, věda i umění
Pro nastávající fanoušky: V roce 2012 bude mít premiéru McDonaghův film Sedm psychopatů (C. Farrell, Ch. Walken, W. Harrelson, T. Waits, O. Kurylenko a další). K doplnění filmografie: za svůj krátký film Six Shooter, ve kterém testoval, jestli to vůbec půjde, získal rovnou Oscara. Pro fajnšmekry doporučuji navštívit divadlo. Když narazíte na povedenou inscenaci, je to nesrovnatelný zážitek.