6 fotek 
Jedna z nejznámějších českých překladatelek (i překladatelů) z finštiny, ale také spisovatelka, ředitelka knižního veletrhu a místopředsedkyně PEN Klubu v jedné osobě. To je Markéta Hejkalová. Prostřednictvím e-mailu si s ní povídala Zuzana Konvičková.
Markéta Hejkalová při autorském čtení, Zdroj: archív M. Hejkalové
Finština je jazyk ugrofinský, s češtinou společných znaků moc nenajdeme. Jak se vám z finštiny překládá?
Myslím, že není rozdíl, jestli překládáte z jazyka blízkého nebo vzdáleného – musíte ten jazyk dobře umět a hlavně musíte ovládat češtinu. Záleží spíš na autorech: Mika Waltari je těžký autor, Arto Paasilinna nebo Leena Lehtolainen se překládají mnohem snadněji.
Myslíte, že jsou Paasillinovy knihy mezi čtenáři tak populární kvůli autorově optimismu a nadhledu, který obsahují?
Určitě ano, a také kvůli tomu, že Paasilinna píše lehce a čtivě o vážných a důležitých věcech.Všechny Paasilinnovy knihy se pohybují na hranici reality a fantazie, proton je třeba některé motivy brát s nadsázkou.
V knize Prostopášný modlitební mlýnek od Arta Paasilliny je odkaz na Čechy. Z textu můžeme poznat, že se mu Česko líbí – proč myslíte, že se mu zde líbilo?
Především Paasilinna navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě v roce 2006. Cestu provázela řada nejrůznějších komplikací, ale když přijel na veletrh, jako by z něj všechno spadlo, a také byl překvapen a nadšen čtenářským ohlasem, zájmem o své knihy. Také se mu líbila krajina a všudypřítomnost historie – v Havlíčkově Brodě bydlel na historickém náměstí, v Praze naproti Betlémské kapli, byl na hradě Lipnici, nic takového ve Finsku není.
Havlíčkobrodský knižní veletrh Foto: Pavla Kocourková
Jste ředitelkou nejstaršího knižního veletrhu u nás. Je stále zájem o knihy, a to nejen české, ale i překladové?
Myslím, že o knihy je pořád velký zájem, a český knižní trh je možná trochu specifický v tom, že zájem o české i překladové knihy je vyrovnaný, čtenáři prostě chtějí dobré knihy, ať jsou odkudkoli.
Najdou si na veletrhu nějakou zajímavou knihu i dětští čtenáři?
Samozřejmě, veletrhu se účastní mnoho nakladatelů dětské literatury – jen namátkou jmenuji Fragment, Brio, Meander, Artur, Studio Trnka a další – nemluvě o celé řadě nakladatelů učebnic, i když po učebnicích děti možná zrovna netouží.
Jak se obvykle cítíte po skončení veletrhu? A plánuje už v tu chvíli další ročník veletrhu?
Po veletrhu cítím únavu, ale také určitou prázdnotu. Další ročník se plánuje opravdu dlouho dopředu. Teď zrovna vrcholí přípravy příštího 20. ročníku, který bude 22. a 23. října 2010, ale už přemýšlím nad dalším 21. ročníkem, který se bude konat 21. a 22. října 2011.
Jste místopředsedkyní PEN Klubu, v rámci svého působení v PENu máte na starosti především neprávem vězněné spisovatele. Čím konkrétně se v PENu zabýváte?
Píšu protesty vládám zemí, které vězní či pronásledují spisovatele jen za vyjádření jejich názoru – totéž dělají kolegové z ostatních národních center PEN klubu. Od loňského roku jsem také členkou mezinárodního výboru PEN klubu, tam teď připravujeme dva příští světové kongresy PEN klubu, které se budou konat v Tokiu a o rok později v Bělehradě.
Cítíte se být více překladatelkou nebo spisovatelkou?
Foto: Pavla Kocourková
Teď už asi víc píšu než překládám.
Mohla byste charakterizovat svou literární činnost?
Hrdinkami mých knih jsou ženy, píšu o vztazích, moje knihy se odehrávají často i v jiných zemích než v Česku. Ta nejnovější se například odehrává v diplomatickém prostředí v Česku, v Bruselu a v Kosovu.
Chystáte v tuto chvíli nějakou novou knihu či překlad, anebo se plně soustřeďujete na přípravu jubilejního, dvacátého ročníku havlíčkobrodského veletrhu?
Právě teď dočítám korekturu své nové knihy, románu Důkazy jejího života, který vyjde na podzim.
Markéta Hejkalová se narodila v roce 1960 v Praze. Na Filozofické fakultě UK vystudovala finštinu a ruštinu a posléze pracovala jako nakladatelská redaktorka. Na konci devadesátých let působila jako konzultantka a kulturní atašé ve Finsku. Dnes pracuje v rodinném nakladatelství Hejkal, které spoluzaložila, pořádá Podzimní knižní veletrh a překladá finské autory jako je Mika Waltari čí Arto Paasillina.
Soustřeďuje se především na vlastní literární tvorbu. Dosud vydaná próza: Šli myšáci do světa, Vždycky jedna noc, Ženy a cizinci na konci tisíciletí, Slepičí lásky, Fin Mika Waltari, Kouzelník z Pekingu.
