Oblíbený spisovatel Robert Fulghum má Českou republiku opravdu rád. Nechyběl ani na festivalu Svět knihy 2013, kde představil novou knihu s názvem Vzpomínky na jedno dobrodružství. Divadlo ABC navíc chystá divadelní inscenaci knihy Drž mě pevně, miluj mě zlehka.
Americký spisovatel Robert Fulghum dělá světové premiéry svých knih v Praze. Foto: Vojta Herout, TOPZINE.cz
Fulghum se do Česka vrací často a rád, za to se mu vždy dostává vřelého přijetí ze strany fanoušků a fanynek. Nejinak tomu bylo i při uvedení nové knihy s názvem Vzpomínky na jedno dobrodružství, která navazuje na předchozí dílo z tančírny tanga Drž mě pevně, miluj mě zlehka.
Tango jako droga na celý život
Vzpomínky na jedno dobrodružství jsou vlastně zápisky o argentinském tangu, které sepsal seňor don Robert Juan Carlos Fuljumer y Suipacha. Fulghum vidí tango jako celoživotní záležitost, drogu, kterou zkrátka musíte mít. Jakmile tangu jednou propadnete, jste lapeni na celý život.
Fulghum se proto v nové knize vydává do země tangu zaslíbené. O dobrodružství rozhodně nebude nouze a o dobrý tanec už vůbec ne.
Ostatně sám Fulghum zastává názor, že tanec léčí: „Když se vědci zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o 76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud často tancuje,“ říká.
Americký spisovatel Robert Fulghum se svou manželkou Willow Bader. Foto: Vojta Herout, TOPZINE.cz
A vysvětlení, proč tomu tak je, vidí Fulghum zcela jasně: „Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a procesy hudební i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: ,Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?‘ tak já odpovídám: ,Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.‘ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní,“ doplnil autor.
Česko má náskok před Amerikou
Roberta Fulghuma v Praze doprovází manželka Willow Bader, výtvarnice a galeristka. Svedla je dohromady Fulghumova vášeň pro tanec. Willow nejenže s Robertem žije a pravidelně tančí, ale přispěla také ilustracemi do jeho knih o argentinském tangu.
Překladům knih Roberta Fulghuma se již přes dvacet let věnuje Jiří Hrubý, do češtiny převedl všechny jeho knihy. „Nevím to úplně jistě, ale Školka se mi zřejmě dostala do rukou těsně před Listopadem 1989. V létě toho roku ji z Ameriky přivezla redaktorka Eva Slámová a v květnu 1990 ten hlavní text vyšel v obnovených Literárkách. Já jsem tehdy měl něco překladů v časopisech, a na první knížku jsem teprve čekal. Tou první pak tedy byla o rok později právě Školka (skoro celé jsem to přeložil během ročního pobytu v Anglii) a Fulghum se stal mým osudem, což platí dodnes.“
Překladům knih Roberta Fulghuma se již přes dvacet let věnuje Jiří Hrubý. Foto: Vojta Herout, TOPZINE.cz
Jiří Hrubý překládá i jiné anglicky píšící autory, např. Bernarda Malamuda, Raymonda Carvera, Cormaca McCarthyho, Martina Amise, ale ničemu se nedostává takového ohlasu a přijetí jako Fulghumovi. „Nejenže česky v mém překladu vyšlo všechno, co v Americe vydal, ale momentálně máme před americkým čtenářstvem dokonce náskok: poslední tři tituly zatím existují pouze v češtině. Od knihy Třetí přání v roce 2004 prostě dělá Fulghum světové premiéry v Praze.“
A jak vlastně vznikl název Drž mě pevně, miluj mě zlehka, který úplně přesně neodpovídá anglickému originálu Hold Me Fast, Love Me Slow? „Podle mě ten vtípek přeložit nejde… a něco se prostě musí obětovat, ale zase nám něco pěkného vzniká,“ vysvětluje Hrubý.
„Zatímco v anglickém názvu hlavně vnímáme rychlost nebo pomalost, tak v češtině jde o lehkost (pevnost a nepevnost). Kontrast je jinde, ale taky pěkně. Tím, jak to bylo anglicky v rukopise, tak jsme si o tom názvu opravdu hodně psali… Fulghum to chtěl změnit (aby nám nedělal problémy a aby to česky líp vyhovovalo) a dodal snad přes deset alternativních názvů. Nakonec zůstal původní název a můj pokus, jak se s tím popasovat,“ dodal.
Fulghumův tanec
Jak vypadá self-interview Roberta Fulghuma, které uvedl na svých stránkách? A na co se ptal sám sebe?
Takže, pane Fulghume, co je u vás nového?
V roce 2013 slavím 25. výročí první publikace prvotiny Vše, co potřebuji vědět, jsem se naučil v mateřské školce. Od té doby se stále tiskne a prodává. Toho jsem se nenadál…
Připravujete k tomuto výročí něco speciálního?
Ano, už je to v tisku. Bude to nový svazek esejí, týkajících se toho, co jsem se naučil od té doby, co byla má prvotina publikována.
Co je tématem Vzpomínek na jedno dobrodružství?
Jedním slovem: tanec. Abych to charakterizoval trochu blíže: je to o nutkání tancovat – o procesu učení se tanci – a o dimenzích lásky a romantických pocitů, které do tance vkládáme. Speciálně se to týká tanga. Formální rámec novely je inspirován Chaucerovými Canterburskými povídkami. Je to soubor povídek, které vyprávějí poutníci během cesty do svatyně. V mé novele se příběhy životů jednotlivců prolínají, vesměs směřují ke schopnosti tančit.
A tango tady figuruje jako jedna z možných forem tance. Tou svatyní, kam všichni putují, je tančírna Century, v níž se odehrávají příběhy knihy Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Vzpomínky zahrnují mou cestu k tangu a popisují zkušenosti z několikaměsíčního pobytu v Argentině, kdy jsem se ponořil do hloubky kouzelného světa jménem tango. Součástí budou znova ilustrace mé ženy Willow Bader, která ilustrovala i předchozí knížku.
Proč tak často jezdíte do Čech, co vás přitahuje?
Všechny mé knihy měly v České republice značný úspěch. Často k tomu podotýkám, že moje editorka a můj překladatel jsou patrně daleko lepšími spisovateli než já, ale toto tvrzení si nikdy nedokážu ověřit, protože neumím česky.
Moje česká editorka mě požádala, abych „premiéroval“ své knihy právě zde. Nová vzpomínková kniha je vlastně takovým společníkem k novele o tanci – jdou ruku v ruce – je to jeden příběh, jedna autobiografie.
Dá se říci, že mě Češi vyzvali k tanci a já tančím s každým, kdo mě k němu vyzve. Budu v Praze celé dva měsíce, abych si konečně užil země, kde jsem prozatím strávil většinu svých pobytů na turné, na němž jsem představoval své knihy.