5 fotek 
Kam chodíte za kulturou? Máte ve vašem městě oblíbené divadlo nebo galerii? Upřednostňujete komorní prostředí nebo rozlehlé sály? Co člověk, to názor. Naši redaktoři holdují kulturnímu vyžití a vy se dozvíte, jaké jsou jejich nejoblíbenější svatostánky ve dvou největších městech České republiky – Praze a Brně.
Divadlo nebo výstava? Zdroj: archiv
1. Naše rubrika se zaměřuje jak na divadlo, tak na výtvarné umění. Který z těchto oborů upřednostňuješ ty?
2. Jaké divadlo/galerii navštěvuješ nejraději a proč?
3. Co jsi naposledy viděl/a a jak se ti to líbilo?
4. Jaký druh představení preferuješ – činohru, muzikál, operu,…?/Jaký druh výtvarného umění máš nejraději – kresbu, malbu, fotografii,…?
5. Je podle tebe povolání divadelního herce prestižní záležitostí?Jak vnímáš výtvarné umělce?
Eva Marková, editorka rubriky Literatura
1. Divadlo a výtvarné umění jsou pro mě přibližně na stejné úrovni, neupřednostňuji ani jedno. Spíš si podle nálady vybírám, čemu dám zrovna v tu chvíli přednost.
2. Mé nejoblíbenější je asi pražské divadlo Na zábradlí, občas zajdu i do Komedie – a mnohdy pak odcházím a říkám si: proč já sem vůbec lezla… Z galerií mám asi nejradši pražské Rudolfinum, ale ráda zajdu i do domu U kamenného zvonu nebo na expozici Galerie hlavního města Prahy do Městské knihovny. A když jsem v Berlíně nebo Vídni, zajdu do jakékoli galerie, která má zrovna otevřeno.
3. Divadlo Na zábradlí: Pan Moliére a kolektiv – Tartuffe Games (režie: Jan Frič) – mohu vřele doporučit!
4. Preferuji jednoznačně činohru, u baletu dlouho nevydržím a operu nechápu. A co se výtvarného umění týče, nejsem vybíravá – ale na výstavy, kde je na obraze černá přímka uprostřed bílého čtverce, nechodím.
5. Bavíme-li se o platu, který čeští umělci (herci, výtvarníci, spisovatelé…) berou, tak se o prestižní povolání rozhodně nejedná…
Eva Marková Foto: Jan Šilar
Lenka Pazourková, redaktorka rubriky Divadlo a umění
1. Upřednostňuji spíše divadlo, protože mi umožňuje vciťovat se do osudů různých hrdinů a prožívat je s nimi, nacházet na věci nový názor a pohled.
2. Nemám jednoho konkrétního favorita – ráda chodím do Mahenova a Janáčkova divadla, protože jsou zárukou kvalitně odehrané klasiky; do Husy na provázku či HaDivadla, protože se nebojí experimentovat a divadelní představení mi vždy nabídne nějaký šok, donutí mě dívat se na věci z jiných úhlů pohledu; oblíbila jsem si ale také menší divadelní soubory, jako například Líšeňské divadlo, především kvůli jejich hravé práci s kulisami a nadšení, se kterým přistupují k divadlu.
3. Naposledy jsem zhlédla představení Veselé paničky windsorské, které se hrálo v rámci 11. ročníku brněnských Shakespearovských slavností na Špilberku. Bylo to opravdu povedené představení, v němž excelovali Bolek Polívka či Petra Hobzová, nádvoří Špilberku se celý večer otřásalo smíchy. Dokonce vyšlo i počasí.
4. Opět nedokážu jednoznačně zvolit jedinou variantu. Hodně záleží na momentální náladě, na divadle, ve kterém se představení odehraje, a na tématu. Nejčastěji chodím na činohru, ale je to hlavně proto, že činoherní představení převažují ve většině divadel. Ráda se ale podívám i na operu, balet, muzikál či loutkové divadlo a další. Jediný divadelní druh, který zásadně odmítám, je opereta – tu opravdu nemusím.
5. Pro mě jsou už od malička divadelní herci něco jako nadpřirozené bytosti – žijí mnoha životy, které prožívají na malém osvětleném prostranství, na které dokáží směstnat celý svět. Takže podle mě nejde ani tak o prestiž jako o životní poslání a lásku k divadlu.
Lenka Pazourková Zdroj: archiv Lenky Pazourkové
