Spisovatelka Magdalena Dobromila Rettigová je nejen autorkou výchovných povídek, ale také výchovných příruček, které sloužily k poučení dívek a žen v 19. století. Správná žena by podle Rettigové měla být zbožná, věrná, šetrná a pracovitá. Jak by se svými požadavky pochodila dnes?
Magdalena Dobromila Rettigová, Zdroj:wikimedia.org
Magdalena Dobromila Rettigová se narodila v roce 1785 do rodiny purkrabího ve Všeradicích u Hořovic. Po otcově smrti se s matkou přestěhovala do Prahy. Již od útlého věku pomáhala matce s vedením domácnosti.
V roce 1808 se provdala za vlastence Jana Aloise Sudiprava Rettiga, který ji podporoval v literární činnosti. Kvůli jeho úřednickému povolání se často stěhovali. Pobývali například v Táboře, kde Magdalena vedla kroužky pro měšťanské dívky, dále v Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou nebo Litomyšli, zde roku 1845 zemřela.
Setkání s vlastenci
Ve východních Čechách se setkávala s významnými vlasteneckými osobnostmi, například J. L. Zieglerem, V. K. Klicperou či J. H. Pospíšilem. Psala nejen výchovné spisy, ale také beletrii a přispívala do několika časopisů a almanachů. Proslula zejména díky své Domácí kuchařce z roku 1826. Její první literární počiny byly v němčině, vlivem vlastenecky zaměřeného manžela začala psát česky.
„Při jídle se nemá mluvit, nikdo se nemá u stolu hněvat, nýbrž má pustit starosti z hlavy.“
Podle dobových konvencí bylo úkolem muže finančně zajistit rodinu, zatímco žena měla vést domácnost, vychovávat děti a starat se o mužovo pohodlí. Ženám a dívkám byla v průběhu celého 19. století připisována role vzorné, oddané manželky a pečlivé hospodyňky. Tuto ženskou roli reflektovaly zmiňované pedagogické spisy, katechismy i beletrie. V 19. století, zejména v jeho druhé polovině, byl kladen větší důraz na vzdělávání a výchovu dívek. Vznikaly tituly tzv. dívčí preskriptivní literatury.
Výchovné příručky
Tyto příručky radily ženám a dívkám, jak pečovat o domácnost či manžela a jak vést mravný a zbožný život. Nabádaly ženy, aby se vzdělávaly, ale jen do té míry, aby mohly správně vychovávat své děti a reprezentovat manžela. Důležité také bylo, aby jim sebevzdělávání nezabraňovalo ve výkonu domácích povinností.
Jarmila Glazarová: Advent. Ženské hrdinky hledají opětovanou lásku
Magdalena Dobromila Rettigová je považována za jednu z prvních autorek české preskriptivní literatury. Snažila se připravit dívky na život řádné hospodyně, manželky a matky a zároveň je vychovávala k vlastenectví. Snažila se vštípit ženám normy spojené s jejich posláním manželky, vychovatelky a hospodyně. V roce 1826 vydala proslulou Domácí kuchařku aneb jednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské. Obsahuje nejen recepty a návody k přípravě pokrmů, ale také instrukce pro práci v domácnosti a rady, jak má vystupovat správná vlastenecká žena.
M. D. Rettigová napsala Domácí kuchařku, Zdroj: sxc.hu
V roce 1840 vyšla kniha Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti došla. Dárek dcerkám československým. Rettigová v ní radila, jak vést domácnost či zacházet se služebnictvem. Své rady zároveň spojovala s vlasteneckými myšlenkami. Žena byla totiž podle dobových představ zodpovědná za mravní stav národa a výchovu dalších generací.
Dobrá hospodyňka
Podle Magdaleny Dobromily Rettigové by měla dobrá hospodyně být především šetrná, zbožná, pečlivá a trpělivá. V roce 1827 vydala také modlitební knihu: Křesťanka vzývající Boha aneb kniha modlitební pro nábožné pohlaví ženské. Významná výchovná díla psaly kromě M. D. Rettigové například Sofie Podlipská, Věnceslava Lužická či Františka Hanskirgová.
„Pořádná hospodyně tedy má a musí vždy na to hleděti, aby vše pořádně v určitý čas pohotově bylo, matka dítkám nesmí dávat každou chvilku, jak a kdy hrdlo jejich ráčí, jísti, ale vždy musí na to hleděti, aby ráno, v poledne a u večer pořádně svou stravu měly, jiné-li okoličnosti tomu přivolí; velmi dobré jest, když se vždy i stejné hodiny zachovávají k udílení svačiny. Mezi časem dětem každou chvilku chleba s máslem, ovoce a jiné pamlsky dávat, není dobře; předně: žaludek nemá vždy tolik síly, všechno strávit a zažít, z toho pocházejí rozličné nemoce, za druhé: naučí se děti mlsat, a to zlé následky za sebou táhne.“
(Zdroj: Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti došla. Dárek dcerám českoslovanským od Magdaleny Dobromily Rettigové. Praha: Jan H. Pospíšil, 1840.)
M. D. Rettigová psala také didaktické povídky s morálním poučením, které jsou obsaženy například ve sbírkách Věneček pro dcery vlastenecké či Mařenčin košíček. Povídky měly nejen pobavit, ale také vychovávat a vštěpovat mravní zásady. Příběhy vyprávějí o ideálních vlastenkách, které nalézají své štěstí v rodinném životě.
Arnošt a Bělinka je sentimentální výchovná povídka se špatným koncem, která byla vydána roku 1821 v prvním svazku sbírky Mařenčin košíček.
Dívka Bělinka je chudé venkovské děvče. Jednoho dne se potká se mladým šlechticem Arnoštem, který se do ní na první pohled zamiluje. Přísahá děvčeti věrnou lásku. Nevinná Bělinka mu věří a nechá se svést, ačkoli na smrtelné posteli slíbila své matce, že bude vést mravný a ctnostný život. Arnošt poté odjede do města, kde se ožení s jinou dívkou, aby si zajistil strýcovo dědictví. Nešťastná a podvedená Bělinka se rozhodne ukončit svůj život skokem do vody. Rettigová nabádá čtenářky, aby dbaly na svou čest a nevěřily planým mužským slibům.
Vyzkoušejte recept podle M. D. Rettigové:
Telecí karbanátky
Každá kuchařka zajisté zná kus masa, jenž karbanátí se nazývá; z toho tedy nasekej po jednom žebérku tenké lístky, seškrab všechno maso s kůstky dolů k masu, načež karbanátky obráceným velkým nožem hodně sklepej, při sklepávání je trochu osol, pěkné je urovnej, aby vyhlížely jako placaté hrušky, omoč je v rozpuštěném másle, obal ve strouhané žemličce a smaž je spěšně v rozpáleném převařeném másle.
Zdroj: M. D. Rettigová: Domácí kuchařka. Arnošt a Bělinka. Praha: Odeon, 1986, str. 424-451.
