5 fotek 
Ze všech stran jsem slýchala, že Maďarsko je nádherné a Budapešť především. Tak proč se tam nepodívat? Jízdenky stály pár kaček a ubytování jsem vyřešila přes CouchSurfing, což je nejnovější trend v cestování.
Večerní Budapešť, Zdroj: archiv Moniky Bukáčkové
Před odjezdem si musím vyslechnout starou ohranou písničku, že nebezpečí číhá na dvě mladé holky doslova na každém kroku. Teprve potom mohu společně s kamarádkou Verčou nasednout s klidným svědomím do pohodlného autobusu směr vysněná Budapešť.
Pětihodinovou cestu využijeme k podrobnému prostudování průvodce, který obsahuje jen několik málo stránek s informacemi o Budapešti. Smůla. Budeme si muset poradit samy. Hned v prvním turistickém centru nabereme mapy a nějak už se ve městě zorientujeme. Tak zní bojový plán pro následující dny.
Byla to pro nás maďarská vesnice
[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/budapest/]
V deset hodin večer přijíždíme na hlavní autobusové nádraží. Na papírku mám pečlivě vypsané instrukce od našich budoucích maďarských bytných, jak se dostat k jejich bytu. Teď jenom koupit lístek na metro a čeká nás vytoužený spánek. Jenže, světe div se, všechny prodejny lístků jsou zavřené. A v našem chytrém průvodci jsem se dočetla, že pokuty v Maďarsku nejsou levná záležitost.
Moc se nám riskovat nechce, a tak se obracíme k prvnímu kolemjdoucímu s prosbou o radu. Bohužel se jedná o cizince a neví, kde sehnat v tuto dobu lístek. Druhý dotazovaný je bohužel Maďar a nerozumí ani slovo anglicky. Nakonec nás jedna hodná, anglicky nerozumějící, maďarská paní nasměruje do správného vchodu do metra, kde objevíme jediné výdejní okénko s lístky. Jsme zachráněny a spokojeně uháníme směr tajemný byt.
Setkání s couchsurfery proběhne s malým zpožděním, ale přesto úspěšně a obě jsme dovedeny do prozatímního domova. Pokud se tak dlouho očekávaný byt dá nazývat. Chlapci to, zdá se, s uklízením moc neřeháněli, ale my si nestěžujeme a s díky přebíráme klíč od bytu, který nám dává naprostou volnost pohybu po městě. Budapešti, těš se!
Krásná vyhlídka z Budínského hradu, Zdroj: archiv Moniky Bukáčkové
Následující dva dny zápasíme s neexistujícími turistickými informacemi, kterých bylo sice na mapě vyznačeno nespočet, ale my jsme za svou dlouhou pouť narazily pouze na jedny, které byly zavřené. Nevadí. Spojíme Verčin orientační smysl, mého průvodce s miniaturní mapkou a naše odhodlání poznat to nejlepší z města a uvidíme, jak to dopadne. Kupodivu to vyšlo.
Co však nevyšlo, bylo počasí. To se ale může stát i těm nejlepším cestovatelům, a proto nevěšíme hlavu a prozkoumáváme město se všemi jeho krásami, na déšť a studený vítr nehledíme.
Naše první kroky vedou na Rybářskou baštu. Z tohohle místa je ta nejkrásnější vyhlídka na celé město včetně parlamentu, nejimpozantnější stavby celé Budapešti.
Bašta stojí na bývalých hradbách poblíž Budínského hradu a Matyášova chrámu. Svoje jméno si vysloužila díky rybím trhům, které se zde v minulosti pořádaly. V současné době je vyhledávaným turistickým místem. Jen odtud mohou příchozí získat skvostné fotky celého Budína.
Maďaři, národ kavárenský a muzikální
I Budapešť má svého Švejka, Zdroj: archiv Moniky Bukáčkové
Ze všech stran se ozývá hudba. Každá druhá restaurace či kavárna nabízí živou hudbu k poslechu, což tvoří úžasnou atmosféru jak v denních, tak ve večerních hodinách. Kavárničky zvou k nahlédnutí a maďarské langoše k ochutnání. Nejširší výběr langošů jsme našly na Centrální tržnici. Ať už na sladko, se šunkou, s krevetami nebo kečupovosýrovou klasikou, všechny vypadaly výborně. A stejně tak chutnaly. Tržnice je navštěvována místními i turisty.
Jedná se o obrovskou stavbu připomínající vlakové nádraží. Je rozčleněna na dvě patra. Dolní patro je plné směsice vůní. Klobásky, papričky, ovoce, zelenina a pečivo všech druhů a velikostí. Nevíme, kam dřív koukat a radši honem rychle do druhého patra. Tam nacházíme stánky přizpůsobené turistům.
Krajkované ubrusy, šátky, šály a tradiční maďarské kroje k zakoupení. A to vše za příznivé ceny. Vymotáváme se z té divočiny a slibujeme si, že se sem rozhodně vrátíme.
Třetí, a pro nás poslední den, jsme si nechaly na prohlídku Budínského hradu. Měly jsme dvě možnosti, jak se na hrad dostat. Vystát celodenní frontu na lanovku, nebo jít po svých. Nedala jsem jinak, než že půjdem pěšky. A vyplatilo se. Cestu jsme sice střihli přes bahno a trávu, ale nahoře jsme byly cobydup. Prostě paráda.
Jako jednu z památek UNESCO si prohlídku hradu rozhodně nenechte ujít. Z odvrácené strany hradeb můžete spatřit tu pravou a neturistickou tvář Budapešti. Na hradě je vedle obchodu se suvenýry i galerie a podzemní labyrint.
Večerní Budapešť aneb Kytarová romantika
Večer bylo na výběr z nekonečné spousty restaurací, kaváren a barů k posezení. Vybraly jsem si tu na hlavní třídě a netratily jsme. Vedle se rozezněla pouliční jazzová kapela, která dokonale dotvářela atmosféru a my jsme si tak mohly pochutnávat na lahodných, leč předražených koktejlech.
Doporučuji procházku podél Dunaje. Široká řeka a nádherně osvětlené město nabízí naopakovatelný pohled. Opět doplněný o živou hudbu. Tentokrát moje oblíbená klasická a elektrická kytara. Zkrátka dokonalá noc.
Večerní Budapešť, pohled z pobřeží Dunaje, Zdroj: archiv Moniky Bukáčkové
Rozloučení s našimi bytnými proběhlo vlažně, avšak přátelsky. Odevzdaly jsme klíček, zanechaly láhev něčeho ostřejšího a brzy ráno se neslyšně vykradly z bytu. Časný ranní odjezd se neobešel bez panického hledání výdejního automatu na lístky, ale jak už to tak bývá, všechno dobře dopadlo. Daly jsme Budapešti adieu a zase někdy naviděnou.
