4 fotky 
Jedna z největších a zároveň nezařaditelných osobností světové kinematografie. Vždy si držel odstup. Vyjadřuje se kritikou obrácenou do všech stran, nemoralizuje ani nedeklamuje.
Luis Bunuel Zdroj : comcast.net
„Celý život jsem poměrně dobře vycházel s vlastními rozpory a nikdy jsem se je nesnažil omezovat. Tvoří součást mne samého, přirozené i osvojené dvojznačnosti mé povahy.“ … a jeho díla taktéž: považuje se za realistu, ale jeho dílo je řazeno k surrealismu. Byl nesmírně konzervativní a současně neobyčejně revoluční. Jeho díla heroizují i zpochybňují síly podvědomí, oslavují i degradují lásku, vzývají i problematizují svobodu, zavrhují náboženská dogmata, ale také demystifikují jejich odpůrce, karikují tradici, ale relativizují i takzvaný pokrok, vědecký model světa s jeho proslulými institucemi.
V jeho díle se stýkají surrealistické vlivy se zvláštní formou stylizace skutečnosti – pitoreskním realismem, spjatým se španělskými kořeny jeho tvorby. Zájem o bizarní detaily, dominantní rys pitoresknosti.
„Považuji za nezbytné zmínit se (neboť to zčásti vysvětluje směr mé práce) o dvou základních pocitech… O hlubokém erotismu, zprvu sublimujícím do mocné náboženské víry, a o nepolevujícím vědomí smrti… protože to je příznačný španělský rys a naše umění, exponent španělského ducha, se živilo z těchto pocitů.“
Zdroj: wordpress.com
Základní vzdělání získal během sedmi let v zaragozské jezuitské koleji. Tam se ho zmocňovaly první náboženské pochyby. V sedmnácti letech přešel na madridskou „Rezidenci“ – studentskou univerzitní kolej, kde vystudoval historii (1925). Dospěl k ateismu a také se zde seznámil s malířem Salvadorem Dalím. Roku 1925 odešel do Paříže, kde se začal vážně zabývat filmem. Díky režisérovi Jeanu Epsteinovi se zapojil do francouzské avantgardy. Surrealismus přijal jako svůj postoj k životu, ne jen jako uměleckou konfesi.
„Provždy jsem si uchoval ze surrealismu to, co mi umožnil objevit v mém nitru: ostrý konflikt mezi principy přijímané morálky a mou vlastní mravností, rodící se z instinktu a aktivní zkušenosti.“
Asi nejslavnější záběr z Andalujského psa - rozříznutí oka Zdroj: peanut.org
První surrealistické filmy jsou značně ovlivněny dadaismem: Mezihra (1924, René Clair), Dopolední strašidlo (1927, Hans Richter).
Andaluský pes (1929) (viz článek Radka Langa)
• částečný a vědomě nedůsledný pokus o rekonstrukci volného běhu asociací (surrealistických obrazů): oko rozříznuté břitvou, mravenci vylézající z dlaně, mrtvoly oslů na klavíru, kněží vznášející se na provazech u stropu
• propojení hrůzně neskutečného se zdánlivě zcela normálním = typický surrealisticko–sadistický styl – základ Buñuelovy filmové tvorby
• snímek však napoprvé nevyvolal skandál, jak bylo v surrealistickém umění zvykem, proto byl L.B. zklamán – film měl být zoufalou výzvou k sebevražděZlatý věk (1930)
• do popředí vystoupila Buñuelova agresivní vzpoura proti církvi, rodině, armádě a policii, všem silám udržujícím pořádek a omezujícím svobodu: muž dá své hostitelce políček, protože mu ukápla na oblek víno, otec zastřelí syna, protože ho vyrušuje při balení cigarety
• milenecký pár vyhlásí válku měšťácké společnosti, neboť v ní nemohou nerušeně žít jen pro svou lásku
• zákaz promítání ve Francii
Oba filmy vyvolaly velké pobouření.Po pádu vojenské diktatury a následném ustavení republikánské vlády ve Španělsku se vrátil domů.
Země bez chleba (1932)
• kritický dokument o nejchudším kraji severu země, Hurdsku.
