5 fotek 
Jedná se o nádherné místo na okraji Prahy, jež je spojeno s českými dějinami jako málo jiných. V průběhu věků tu stanovalo mnoho nepřátelských vojsk, ale občas sem jezdili slavit i panovníci. Dnešní klid už neprozradí dávná krvavá dramata, ani tajemství, ukryté mezi zdmi. V jeho symbolickém názvu, je tato unikátnost jakoby navždy zapsána: Vítejte v letohrádku Hvězda!
Studený vítr čechrá klobouky vojáků stavovského vojska. Zatímco se z nedalekých stromů snáší uschlé listí, poslední obránci Prahy stojí u zdi obory Hvězda s mušketami namířenými dopředu. Několik stovek pěšáků, patřících do praporce hraběte Jindřicha Šlika, se brání z posledních sil. Jsou v pasti, už nemají kam ustoupit. Stále víc se k nim přibližuje řinčení ocele. Zatímco několik císařských jezdců padá po výstřelech k zemi, Šlikovým mušketýrům dochází střelný prach. Začíná zoufalý boj muže proti muži, který pěšáci moravských stavů nemohou vyhrát. Obklíčeni několikanásobnou přesilou, padají po desítkách k zemi. Jednotka halapartníků se ještě pokusí prorazit šiky útočících armád, ale marně: Ani oni se nedožijí večera. Je krátce po poledni, 8. listopadu 1620. Zatímco se bitva na Bílé hoře chýlí k závěru, právě začíná 300 let náboženského útlaku, poněmčování Čechů, a další roky krvavé třicetileté války. Stavovské povstání bylo poraženo…
Letohrádek Hvězda, Foto: Petr Koutský, Topzine.cz
Bitva odehrávající se u nádherné obory Hvězda je počátkem velkého zvratu. Po prohraném konfliktu český král Fridrich Falcký uprchl se svým dvorem do ciziny a do Prahy vtrhli císařští vojáci. Ti zde plenili pro habsburského vítěze – rakouského císaře Ferdinanda II. Štýrského, ale především pro sebe. Historie je však plná paradoxů: Vždyť Šlikův praporec Moravanů byl složen hlavně z německých žoldáků. Dnes se zde již naštěstí bojuje jenom jako. Rekonstrukci bitvy, která rozhodla o osudech celé střední Evropy, můžete na svazích Bílé hory spatřit každé září. Ale obora v pražské Liboci, které se také někdy říká Císařská, poskytuje i jiné vyžití! Lesní stezky uvnitř dlouhé zdi jsou za teplého počasí vhodné k procházkám, projížďce na horském kole nebo k dalším sportovním aktivitám – například běhu. V odlehlejších částech obory si pak můžete sednout na lavičku a relaxovat, dříve než se vydáte zase dál, nebo do blízkého letohrádku. V zimě je pak zdejší rovný terén a nepřítomnost aut, ideální pro běžkaře.
Foto: Petr Koutský, Topzine.cz
Vraťme se však k samotnému letohrádku, k němuž se sbíhají všechny hlavní cesty v uměle vytvořené oboře. Zámeček ve tvaru šestihranné Šalamounovy hvězdy (nebo chcete – li hexagramu), nechal podle vlastních plánů v letech 1555 až 1558 postavit rakouský arcivévoda a místodržící v českých zemích Ferdinand II. Tyrolský. Zlí jazykové tvrdí, že za výstavbou výjimečně krásné budovy stála jeho bezmezná láska k neméně nádherné milence Filipině Welserové. Ať už je pravda jakákoliv, letohrádek je svým způsobem jedinečný. Jeho originální proporce obsahují prvky, vycházející ze starověké mytologie a židovské kabaly. Jeho půdorys má prý odkazovat na harmonii a propojenost všech věcí. Vnitřní výzdoba je pak tvořena štukami odkazujícími na starověkou římskou a řeckou historii, i jejich legendy. A čtyři patra stavby? Ta prý ukazují čtyři základní živly: zemi, vodu, vzduch a oheň.
Foto: Petr Koutský, Topzine.cz
Od od doby své výstavby byl letohrádek často využíván jako oblíbené sídlo českých panovníků. Jeho zdi zažily velkolepou slavnost císaře alchymistů Rudolfa II. roku 1610, nebo neméně pompézní oslavu a hodování Ferdinanda III., i dalších českých vládců. Od dob třicetileté války však byla obora a letohrádek často využívána (a zároveň ničena) cizími vojsky. Letohrádek byl poškozen již za třicetileté války Švédy, svůjvojenský tábor tu později měli i Bavoři. Jejich velitel – dočasný český král Albrecht Bavorský, uvnitř letohrádku 20. 11. 1741 dokonce přespal. Následují Francouzi, Prusové a další cizí armády, kteří pokračují v ničení kdysi nádherného místa. Mnoho Prusů zde bylo při ústupu také zabito. Jejich hroby byly nalezeny až v roce 1938, krátce předtím, než se zde na krátko usídlila československá armáda. I za druhé světové války a krátce po ní zde tábořili vojáci.
Dnes je obora konečně oázou klidu. Už není skladem střelného prachu jako na konci 18. století za vlády Josefa II., ani zásobárnou zvěře a dřeva pro cizí armády, ale normálním místem. Uvnitř letohrádku můžete v průběhu turistické sezóny shlédnout za symbolické vstupné stálou expozici o bitvě na Bílé hoře, o stavebním vývoji letohrádku nebo sbírku předmětů ve tvaru hvězd a astrologických knih. V jeho interiéru se pořádají dočasné výstavy. A jak se k Hvězdě nejlépe dostanete? Pěšky z nedaleké tramvajové či autobusové zastávky Vypich, nebo autem. Celé místo je něčím nepopsatelným zvláštní. Jakoby v sobě tato nádherná budova ve tvaru údajně magického šestiuhelníku nesla cosi neuchopitelného, co je spojeno s osudem celých Čech. V každém případě stojí za návštěvu. Doufejme, že její hvězda nikdy nezapadne…
