Letní Letná 2012: Cirkus a zábava. Kanada strčila Francii do kapsy

Smích, vyděšení, údiv, obdiv, chytlavé rytmy a přímý kontakt s divákem. To vše je obsaženo v cirkusech nového tisíciletí. Zapomeňme na Berouska a nechme se unášet tempem kanadského a francouzského cirkusu.

Diváci byli nadšení Zdroj: František Ortmann, Letní Letná

7 Fingers – La Vie (Kanada)

La vie, příhodný název pro něco tak pekelného. Život, který je probuzen v obětech podsvětí, hraje všemi barvami. A proč la vie, v překladu život? Název le mort (francouzsky smrt) by prý nebyl tak přitažlivý. Vítejte v pekle a show může začít.

Všem cirkusovým číslům dodávají rámec kabaretní výstupy, jejichž vedoucím je samotný pán podsvětí. Věrní pomocníci plní všechna jeho přání, i kdyby si měli dát nohu za hlavu. Kanaďané předvádějí agresivní poutavou show, při které hlediště jen nevěřícně tají dech.

Součástí představení byly všemožné druhy akrobacie

Za dvě hodiny se stihnou vystřídat různé druhy akrobacie, žonglování, tance, hudby, herectví, zpěvu, humoru a šílenství. Všemu dodává podtóny DJ, který mixuje všechno a všude, nicméně to kupodivu nepůsobí rušivě. I hlediště se tu a tam vlní v rytmech rozléhajících se po šapitó.

Osvětlení je promyšleno do detailů a světelné kužely zdůrazňují dění na jevišti. Okamžik je proměněn na humorně temný, každý pohyb má své místo, každá barva má svůj důvod. Nejen aktéři, nýbrž i scéna a světlo vás nutí sedět jako přibité a s napětím odhadovat blízkou budoucnost.

Také čtěte: Co ještě lze vidět na Letní Letné?

Cirkus není o aktérech, ale o divácích. Tuto skutečnost si 7 Fingers uvědomují. Přímé oční kontakty, široké úsměvy a nakonec využití jednoho z diváků pro hru s peklem. Interaktivita je odjakživa důležitým prvkem cirkusu.

Obětí pekla se stal i jeden z diváků

Veškerá sdělení přednáší aktéři srozumitelnou a čistou angličtinou, tudíž i začátečník může pochytit jednoduchou zápletku. I kdyby nerozuměl, what the fuck linoucí se po šapitó každých pár minut by rozhodně zaznamenal.

Maminky občas musely bránit své děti, jelikož kanadský moderní cirkus se nemůže obejít bez nahoty, spousty sexuálních narážek a písně Everybody´s funcking but me. Nicméně všechno mělo své přesně dané místo a v rámci celého představení to nepůsobilo extra vulgárně.

Hřebík v nose? Proč ne

Celkově Kanaďané předvedli geniální výkon. Dokázali nejen zabavit a pobavit, nýbrž i zaujmout a nadchnout. Po každém představení se divák modlil, aby ještě nebylo poslední, i přesto, že se v šapitó skoro nedalo dýchat. Nikomu se nechtělo odejít ze stanu pekelné zábavy. I proto si zřejmě 7 Fingers vysloužili bouřlivý standing ovation.

La Vie

Letní Letná 2012

Soubor: 7 Fingers (Kanada)

Hodnocení: 90 %

Cirque Galapiat – Risque ZérO

Velmi okouzlena kanadským cirkusem jsem se vydala obhlédnout Francouze. Zjistila jsem, že soubor 7 Fingers nasadil laťku neskutečně vysoko. Žádný opojný stav blaženosti se po představení Risque ZérO nedostavil.

Jediná žena cirkusového souboru Galapiat hrdě držela krok s mužskými kolegy

Francouzský cirkus předvádí mimo jiné i moderní pojetí klaunství. Údajně komediální dvojice předvádí povětšinou nebezpečné kousky a snaží se publikum dotlačit k smíchu. Nicméně kvůli nedostatku motivující hudby dotlačí diváka spíš do rozpaků. Vysvětlivky podávané lámanou francouzskou angličtinou tomu také moc nepomáhají.

Další recenze: Tři cirkusy doskákaly na Letní Letnou

Risque ZérO nemá rámcový příběh, tudíž je podobnější tradičnímu cirkusu. Jednotlivá čísla přichází víceméně chaoticky a působí nahodile. Divák je konsternován očekáváním vyvrcholení čísla, které obvykle ale zanikne do ztracena.

Zádrhelem je zřejmě hudba, kterou si aktéři tvoří sami přímo na jevišti. Bicí, kytary, akordeon, kontrabas. Jde o jakýsi rámus, který zní jako francouzský cirkusový punk. Tento hudební podklad není dostatečně schopný inspirovat diváky a oblouznit jejich smysly.

V Risque ZérO se skáče velmi často

Nicméně jednotlivá čísla obsahují možné i nemožné cirkusové kousky. Různé druhy akrobacie, opičího muže, divy s pingpongovými míčky, provazochodkyni, házení nožem a žonglování doprovázejí rozpačité klaunské výstupy.

Práce světel je opět na špičkové úrovni. S pohybem na jevišti už je to horší. Aktéři hrají především do stran a k prostřednímu bloku se staví zády. Tím pádem třetině diváků uniká velká část drobných cirkusových kousků. Avšak aktéři se vše snaží vynahradit přímým kontaktem s divákem, bodavými pohledy a afektovanými úsměvy.

Houpání na židli dostává nový rozměr

Nicméně rozmazlena Kanadou jsem u Francouzů netrpělivě očekávala poslední číslo. Cirkus Galapiat mě bavil víceméně sporadicky. I přesto, že jsem na nepohodlných lavičkách koukala aktérům do zad, jsem odměnila soubor potleskem, jelikož vystoupení mělo i své světlé stránky. Těmi byly kousky, ze kterých prýštily hodiny strávené tréninkem.