Lesk a bída baroka

V polovině 17. století se pozornost celé Evropy obracela k Francii. Francouzský vkus a móda od té doby ovládly evropskou módu a zajistily si prvenství po celá staletí. Styl baroka však šel přesně proti duchu citátu Coco Chanel: „Ženy by měly vydávat méně peněz za šaty, ale více peněz na eleganci.“

Prada pro rok 2008 a návrat vrstvených sukní, Zdroj: style.com

Přirozená silueta baroka zvýrazňovala plné tvary a vyžádala si i nové oděvní materiály. Měkké hedvábí, množství krajek, stuhy, lemy a výšivky zdůrazňovaly rozevlátou linii oděvu. Využívalo se hry barev, světel a stínů i pomalých pohybů, které vyžadovala složitá etiketa královského dvora. Barokní móda podtrhovala fantazii i touhu po přepychu a okázalosti, byť s nánosy pudru a silných parfémů přehlušujících zápach špíny a potu.

Kapsy v pánské módě

Pánská móda nesla znaky pompéznosti, zdobnosti až zženštilosti. Přesto vytvořila tři základní díly dnešního pánského obleku: sako, vestu a kalhoty, i když měl k dnešní podobě ještě hodně daleko. Rozšířený kabátec byl tvarován na postavu a zapínal se na řadu knoflíků. Šil se z drahých těžkých materiálů a zdobilo jej bohaté vyšívání a zlaté stuhy.

Poprvé se v té době objevily na kabátech kapsy, které se záhy staly trvalou součástí pánského oblečení. Pro větší pohodlí jezdců měl kabátec navíc vzadu rozparek zapínaný na knoflíky. Otevřené přední díly kabátce pak odrývaly vestu. Zhotovovala se ze stejného materiálu a i střihově byla shodná s kabátcem, jediný rozdíl byl v dlouhých úzkých rukávech. Košile se zásluhou krajek, límce s náručníkem a žabó (zřasená krajková ozdoba pod krkem), stala přímo dekorativní částí oděvu. Kalhoty sahaly ke kolenům, doplňovány byly jemnými punčochami pastelových barev. Pomyslnou tečku na barokním oděvu představovaly nízké střevíce s nápadnou sponou.

Zdroj: historie-mody.wz.cz

Stoupající obliba paruk

Charakteristickým znakem pro baroko se stala paruka. Poprvé se objevuje na francouzském dvoře kolem roku 1640. Odtud se rozšířila do všech zemí, kde se uplatňoval francouzský vliv a vkus. Vlasy stočené do loken zvětšovaly hlavu a dotvářely módní siluetu. Rozměrné klobouky s péřovou ozdobou se nosily většinou v podpaží, aby nepoškodily složitou úpravu paruky. Od konce 17. století se klobouk pomalu zmenšoval a jeho okraj se na třech stranách zvedl, popularitu si udržel přibližně sto let.

Oslnivost aristokratického dvora

Ženy byly ozdobou královského dvora a středem aristokratické společnosti, a proto bylo hlavním úkolem šatů okouzlit. Živůtek byl vyztužen šněrovačkou, která stahovala pas do módní štíhlosti. Oválný výstřih zdobily krajky, stejně jako nabírané rukávy sahající k lokti. Sukně byly podpírané obručemi, ve předu byly rozstřižené tak, aby odkrývaly spodní sukně odlišných vzorů. Oblibu si získaly u žen střevíce na vysokém podpatku s krajkami a pentlemi, což jim dodávalo jistou křehkost a hravost. Šily se z brokátu, hedvábí, sametu či atlasu. Vlasy ženy nosily propleteny do výšky až 2x převyšující hlavu, a aby si udržely tvar, zaplétaly se do vlasů drátky. Tomuto účesu vdechla život vévodkyně de Fontanges, která byla slavnou milenkou Ludvíka XIV.