Známá dvojka. Jeden tlustý, druhý hubený. Oba s buřinkou účinkující na černobílém plátně. Nejznámější a nejslavnější filmová dvojice, která odstartovala samotný trend dvojic hlavních hrdinů. Jako ve filmu, tak i v životě nerozlučná dvojice na celý život. Laurel a Hardy.
Ač spolu vytvořili nerozlučnou dvojici, která i v dnešní době stále baví diváky a nezestárla ani o den, oba herci pochází z rozdílných kontinentů. Stan Laurel, vlastním jménem Arthur Stanley Jefferson, se narodil 16. 6. 1890 v Ulverstonu v Anglii do rodiny divadelních herců. Ač se mu nemohli dostatečně věnovat, Stan vždy tvrdil, že prožil šťastné dětství. Po svých rodičích zdědil především herecký talent, který se projevil velice brzy a první profesionální roli na prknech, která znamenají svět, odehrál již v šestnácti letech. V roce 1910 se přidal k herecké společnosti, kterou vedl Fred Carnoa. Světová kinematografie může být tomuto muži vděčná, protože během turné po Americe do této země exportoval nejenom slavnou polovinu komické dvojice, ale snad ještě slavnějšího Charlieho Chaplina, který v tomto hereckém ansáblu také působil. Během turné v roce 1910 působil Chaplin jako vedoucí herecké společnosti a Laurel jako jeho náhradník. Poté, co slavný génius s buřinkou odchází, společnost se rozpadá a Stan Laurel zůstává v Americe, kde si nejprve vydobývá úspěch v různých varieté.
V roce 1917 byl požádán, aby natočil film Nuts in May (Blázni v květnu), který byl nečekaně zábavný a úspěšný. Seznámil se s tanečnicí a partnerkou z varieté Mae Dahlbergovou na jejíž popud si změnil své jméno na umělecký pseudonym Stan Laurel. O rok později se při natáčení snímku The Lucky dog poprvé setkává se svým osudovým kolegou Oliverem Hardym.
Po svém filmovém debutu se Stan objevil sólově v minimálně padesáti dalších krátkometrážních snímcích v produkci Hala Roache. Jeho vizáž však velice trpěla díky takřka vodnatě modrým očím, které připomínaly slepého muže. Snažil se tento handicap zmírnit alespoň očními stíny, ale nebylo to ono. Navíc Stan nebyl moc výrazný, bylo mu vyčítáno, že nemá žádný prvek, který by jej charakterizoval a u diváků by byl oblíben. Na tom stavěli jeho slavnější herečtí kolegové – Chaplin či Buster Keaton. O to více pak vynikl, vedle tlustého Hardyho.
Oliver Hardy nemusel být do Ameriky „importován“, ale narodil se dva roky po Stanu Laurelovi v Harlemu v Georgii, ovšem jeho rodiče pocházeli ze Skotska. (Jeho otec bojoval v americké občanské válce na straně jihu.) Jako mladík nejevil moc zájem o vzdělání a postupně utekl ze všech školních zařízení a internátů, kam jej matka poslala. Během jednoho útěku se přidal ke kočovné herecké společnosti, neboť o toto umění jevil velký zájem. Na druhou stranu měl již od útlého dětství výrazné nadání pro zpěv, který jej zachránil, protože když se na první pokus nedostal k filmu, musel se živit právě zpíváním. V roce 1913 debutuje coby herec v krátkometrážním snímku Outwitting dad, který trvá deset minut. Od té doby pro společnost Lubin studio hrál v minimálně padesáti dalších snímcích. Než se potkal se svým hereckým kolegou, počet krátkých filmů se vyšplhal na neuvěřitelných 270!
Od svého prvního setkání ve filmu The Lucky Dog hráli každý zvlášť ve spoustě dalších delších i kratších filmů a roku 1924 ztvárnil Hardy hlavní roli ve filmu Yes Yes Nanette pod režisérskou taktovkou Stana Laurela. Tento herec se postupem času spíše profiloval jako režisér, ovšem, při natáčení jednoho snímku se Oliver Hrady popálil, když vařil jehněčí kýtu, nemohl hrát, a tak jeho roli dostal Stan, což znamenalo jeho opětovný návrat z pozice za kamerou před její objektiv.
Rok 1927 museli mít oba herci v paměti do konce svého života. Od této doby oba spolupracují coby komické duo nejprve v němých filmech – krátkých i dlouhých. Ovšem zlomový přichází rok 1929 a díky nástupu zvuku se z již velice oblíbené herecké dvojice, stává herecké duo takřka nezapomenutelné. Hardyho pěvecký talent a jižanský přízvuk se doplňoval s Laurelovým ryze anglickým přízvukem a právě jejich hlasy dodaly oběma hereckým charakterům nové dimenze, díky kterým byli katapultováni na vrchol.
Jako dvojice byli skutečně nezapomenutelní. Obtloustlý lehce dominantní Oliver Hardy s knírkem připomínající zubní kartáček. (Tento knírek byl ve své době velice oblíbený, ovšem oblíbil si ho i jeden nechvalně proslulý německý diktátor, který rád zvedal pravou paži, tudíž i tento styl knírku upadl v nemilost. Během druhé světové války dokonce jedna žena v Anglii zavřela opraváře elektřiny do skříně, protože měl stejný knírek jako onen diktátor.) Hardy také nosil výhradně kravatu, se kterou neustále mával a prováděl všemožné kousky. Byl to on, kdo vždy mluvil jako první, ale také kdo to pokaždé nejvíc „schytal“. Naopak Stan Laurel konečně mohl uplatnit svoji nevýraznost, která byla nyní vedle charismatického hromotluka Olivera víc než vítaná. Hrál vždy takového toho „troubu“, který stojí vzadu, nikdy nic neudělá dobře, vzbuzuje tak sympatie publika, ale vždy stojí za svým přítelem a pomáhá mu. Jejich styl humoru se nevyhraňoval pouze na tyto styly gagů, ale neustále přicházeli s něčím novým. Jejich velice častý způsob, jak diváka rozesmát, byl nazván anglicky „tit for tat“ do češtiny by se dal zmíněný frazém přeložit jako oko za oko. Spočívá v tom, že jeden z dvojice rozbije nebo provede něco třetí osobě, která se jim za to pomstí stejným způsobem. Následně je řada na Laurelovi či Hardym, aby „mu to vrátil“, tudíž celý konflikt eskaluje do provádění si naschválů a čirého dobře vypointovaného vandalismu. Jeden jejich film z roku 1935 byl dokonce nazván Tit for Tat.
Oba herci hráli ve všemožných rolích a procházeli od jedné žíznivé situace do druhé. Mezi jejich oblíbený dopravní prostředek patřil Ford model T, se kterým projezdili většinu snímků. Za jejich největší úspěch je považován krátký film Stěhujeme piáno z roku 1932, za který získali Oscara v kategorii krátkých filmů.
Oba herci se snažili hrát až do úplného konce. Na sklonku života absolvovali dvě velmi úspěšná turné po Evropě, ale následně je Oliver zastižen infarktem, poté mrtvicí a v roce 1957 umírá. Stan na jeho pohřeb nedorazí, protože je sám upoután na lůžko po vlastní mrtvici a komentuje svoji absenci větou: „Drobek by to pochopil.“ Právě přezdívka Drobek se držela Olivera Hardyho po celý jeho život.
Stan Laurel po sobě zanechal celkem pět žen, se kterými se oženil a následně je, až na tu poslední, také opustil. V roce 1961 získává Oscara za celoživotní dílo. Jeho jméno je spojeno s více než 190 filmy.
V roce 1966 se na televizní obrazovky dostali Laurel a Hrady znovu, tentokrát animovaní, ovšem úroveň gagů nedosáhla takové úrovně, navíc, díky kreslenému filmovému žánru vše směřovalo především pro děti, tudíž ač občas kvalitní, tento seriál celkově moc úspěšný nebyl.
Ohodnoťte tento článek:
