3 fotky 
!Rozhovor!Markéta Foukalová miluje modrou barvu a bifteky, nejradši je tam, kde je také její rodina nebo přátelé, ale především se ráda oddává zpěvu se svou skupinou Lanugo. S Markétou jsme si povídaly právě o zpěvu, ostatních členech kapely i novém albu.
Zpěvačka skupiny Lanugo Markéta Foukalová, Foto: Tomáš Zbyňovský, Topzine.cz
Co říkáš současné české jazzové scéně?
Je na ní rušno, pořád se něco děje. Vznikají nové projekty, kapely a desky. Mám z toho radost. Líbí se mi, jak se všichni navzájem přátelíme a ovlivňujeme.
Máš úžasný hlas a dokážeš s ním dělat vážně divy. Kde ses učila zpívat?
Moc děkuju za pochvalu (smích). Už od svých třinácti zpívám s kapelou. Začala jsem se skupinou svého bráchy Honzy. Pak jsem pokračovala dál a dál. Měla jsem ale i období, kdy mi hlasivky vypověděly službu. Musela jsem začít znovu. K tomu, jak zdravě používat svůj hlas a jak je také možné přemýšlet sám nad sebou a nad zpěvem, mne hodně nasměrovala skvělá profesorka Hana Pecková.
Jak tě napadl název kapely? Mnoho lidí význam slova lanugo nezná. Hledala jsi, nebo jsi měla jasno okamžitě?
Lanugo je název, který znám ze školy, a věděla jsem, že označuje chmýří plodu v matčině lůně. Lanugo pak mizí, ale některé děti se s ním i narodí. Byla to pro mne určitá metafora k tomu, jakou hudbu jsem chtěla dělat. Čistou a pravdivou bez nánosů a manýr. Snad se nám to daří.
Myslím, že přesně takhle na většinu svého publika působíte. Jak se ti spolupracuje s mužským osazenstvem? Vím z vlastní zkušenosti, že být jedinou zástupkyní něžného pohlaví v kapele není vždycky zrovna jednoduché a vyžaduje to trpělivost.
S klukama nemám žádný problém. Mám staršího bratra a s kapelami, vesměs klučičími, pracuji už hodně dlouho. Někdy sice ukápne malá slza, ale to k tomu patří. Mám štěstí na lidi kolem sebe. Jsou to (a vždy byli) skvělí muzikanti a citlivé duše.
Kdo z kluků nejvíce do všeho šťourá – má nejvíce poznámek a stále s něčím problém?
To bohužel nesmím říct, i když to přesně vím. Představ si pak ty následky – on by pak nechtěl bubnovat (smích). Ale má většinou ve všem pravdu.
Lanugo – Samota
Máš na kluky nějaké páky, ženské zbraně, které vždycky zaberou a ty si tak prosadíš svou?
Ne, bohužel ne. Ale vážně. Nikdy jsem nechtěla používat ženské páky. Hraničí to pro mne s intrikařením.
Je hodně těžké zkoordinovat čas vás všech dohromady? Děláte na více hudebních projektech, ty máš rodinu…
Je to velice obtížné. O to víc si vážíme společného času a koncertů.
Hrajete bez ustání, nebo zbývá čas i na něco jiného?
Hrajeme, hrajeme a hrajeme. Často není čas se ani najíst.
Co plánujete v nejbližší době? Koncerty, turné, nebo třeba natočení klipu?
Právě točíme ve studiu Sono desku. Z ní by měly vyjít singly a také se začalo pracovat na klipech. Ty budou ke zhlédnutí na slavnostním křtu singlů a videa 10. června v Paláci Akropolis.
Lanugo v Jazz Docku, Foto: Tomáš Zbyňovský, Topzine.cz
Prozradíš mi něco o této nové desce?
Bude v češtině. To je asi největší zlom. Držte nám palce!
Je pravda, že texty vašich písní jsou anglické (snad kromě Samoty). Jak se ti zpívá česky?
Pro mne je čeština novým teritoriem. Pozvolna si ji ohledávám. Moc mě to baví. Je pro mne velkou výzvou, zároveň je na ní ale hodně práce. Zní jinak než angličtina a tím, že přesně cítím významy slov, mám daleko větší prostor pro její použití.
Vaše hudba je hodně svěží, lehká a hlavně se mi okamžitě vryla do srdce. Jak to děláte?
Jediné, co můžu za sebe říct je, že to, co děláme, mne naplňuje obrovskou radostí. A jestli se aspoň malý kousek mého pocitu přenese na posluchače, jsem šťastná.
