Tiskový mluvčí Václava Havla a nejznámější český spisovatel pojednávající o etiketě Ladislav Špaček nám prozradil, jak se chovat u přijímacího řízení na vysokou školu, na jaké knize právě pracuje a mnohem víc.
Nová kniha Ladislava Špačka, Zdroj: ladislavspacek.cz
Jsem ráda, že mohu dělat rozhovor zrovna s Vámi. Zajímalo by mě, proč se věnujete zrovna etiketě? Co Vás k tomu vedlo?
Měl jsem k etiketě asi vždycky blízko, dokonce podle vzpomínek mých spolužáků už v době školní docházky. Největší školou byly pro mne zahraniční cesty a protokolární akce s prezidentem Havlem. Večeře s britskou královnou a všemi korunovanými hlavami byly pro mne velkou školou.
Ale ani během práce na Pražském hradě jsem ještě netušil, že se mi jednou stane etiketa osudem. Teprve po ukončení funkce na Hradě jsem si na společenských akcích začal všímat, jak jsou lidé kolem mne často bezradní, jak si nabrat jídlo překládacím příborem z rautové mísy, jak se drží vidlička, jaký uzel si uvázat na kravatě, a rozhodl jsem se, že jim pomůžu. Natočil jsem televizní seriál, pak jsem začal psát knihy, vytvořil jsem hru Starling aneb Etiketa hrou a už jsem se nezastavil.
Jste naším nejslavnějším spisovatelem píšícím o společenské etiketě. Kde berete tu energii šířit vaše poznatky a zajímavosti dál?
Má práce se mi stala koníčkem i povoláním, pořádám přednášky pro top manažery firem a úřadů, natáčím televizní a rozhlasové pořady, píšu knihy. Baví mě to, a hlavně vidím obrovský zájem veřejnosti o etiketu, to mi dodává sílu a inspiraci.
Pracujete nyní na nějaké knize?
Naposledy jsem vydal Komiksovou etiketu, ta je pro ty, kteří se chtějí pobavit a přitom nechtějí číst tlusté knihy. A před pár týdny jsem si odskočil k jinému tématu a napsal jsem vzpomínky na práci na Hradě, knihu Deset let s Václavem Havlem, vyšla nedávno.
Jak bychom se měli chovat u přijímacího pohovoru na vysokou školu, abychom uspěli?
Dejme si pozor na první dojem. Oblečení, úprava účesu, čistota a vkus, způsob, jakým příchozí vstoupí do místnosti, pozdraví a pronese první větu, mnohdy rozhodnou o výsledku přijímacího pohovoru. S úsměvem se představíme, hovoříme nahlas, zřetelně a očima sledujeme všechny osoby v místnosti. Nevíme přece, kdo je ten nejdůležitější.
Čtěte také: Personalisté radí. Deset tipů, jak nepohřbít pracovní pohovor
Pak vyčkáme, na co se nás budou ptát. Měli bychom odhadnout, jak dlouho odpovídat na otázky.Volíme krátké minutové odpovědi, které komisi nenudí. Měli bychom hovořit spisovně, myslíme tím hovorovou podobu spisovné češtiny, přirozenou mluvu, kterou slyšíme třeba od moderátorů v televizi. A hlavně, musíme být dobře odborně připraveni, to je předpoklad úspěchu.
Byl jste tiskovým mluvčím našeho bývalého prezidenta Václava Havla. Chtěl jste se někdy také stát prezidentem? Neplánujete kandidovat na hlavu našeho státu?
Kdepak, ani slyšet! Prožil jsem na Hradě více než deset let, poznal jsem vysokou politiku jak domácí, tak zahraniční z nejtěsnější možné blízkosti a rozhodně se do tohoto světa nechci vrátit. Tehdy to byla ještě doba gentlemanské politiky, byla v ní spousta výjimečných osobností, dnes je v politice mnoho lidí, se kterými bych nechtěl mít nic společného. Není to život, který by mě naplňoval štěstím, dělal jsem to jen pro Václava Havla, pro sebe bych do toho nešel nikdy.
Co si myslíte o zavedení školného na vysoké školy? Ano, nebo ne?
Samozřejmě, že ano. Za všechno, co v životě dostáváme, musíme přece zaplatit. A vzdělání je vysoká hodnota, kterou potom absolvent zúročí v lepších pracovních příležitostech a vyšších platech, širším životním rozhledu. Nevím, proč bych měl studentům platit jejich studium já (a ostatní spoluobčané platící daně), když z toho pak mají profit oni.
Etiketa je důležitá!, Zdroj: ladislavspacek.cz
Chápu, proč přispívám sociálně slabším lidem na sociální dávky, ale to přece není srovnatelné s vysokoškolskými studenty. Navíc, platím-li si za něco, mám k tomu odpovědnější vztah, než když mi něco dávají zadarmo. Školné vede mladé lidi k odpovědnosti za studium i za jejich další životní osud.
Co byste vzkázal svým fanouškům a našim čtenářům?
Aby si dali jedno velké předsevzetí: Co nejvíc vědění do sebe vstřebat v mládí. Měli by studovat, vzdělávat se, číst. Flákat se a brouzdat po internetu mohou kdykoli potom, času budou mít v životě dost. Ale co nestihnout přečíst a nastudovat teď, jim bude celý život chybět.