Krysař Viktora Dyka. Štěstí nečeká v pohádkové zemi

Krysař, novela básníka, prozaika a novináře Viktora Dyka, vypráví příběh osudové nenaplněné lásky světoběžníka a dívky z malého města, končící tragicky nejen pro tuto dvojici, ale pro celé město. Novela vycházela nejdříve časopisecky v letech 1911 až 1912, v knižní podobě se poprvé objevila v roce 1915.

Krysař je člověk, kterým každý opovrhuje. Nemá ani jméno. Jeho posláním je putovat od jednoho města k druhému, vyhánět z lidských příbytků odpudivé hlodavce a činit tak lidem nenahraditelnou, ale zároveň nedoceněnou službu. Přestože je jeho práce tolik užitečná, lidé se na něho dívají skrz prsty. Tak prochází světem, až jednoho dne stane před branami městečka Hameln.

Hameln, hanzovní město (obchodní město), v němž žijí převážně lidé nízkých charakterů, jejichž největší tužby nepřekračují materiální stránku lidské existence, se mu stane osudem. Na první pohled zde najde zalíbení v okouzlující dívce Agnes, vnitřně zcela nepodobné ostatním lidem ve městě. Zvláštní, tajemný cizinec děvčeti také imponuje, a tak na sebe láska nenechá dlouho čekat.

Kouzelná moc Krysařovy píšťaly

Autor v knize rozvíjí několik paralelních dějů, v nichž na scénu nejprve vstupují Krysař a Agnes a po nich slabomyslný mladík, osamělý rybář Sepp Jörgen, který ve finále příběhu sehraje důležitou úlohu. Jako další vchází do děje Kristián, milenec Agnes, zaměstnaný v obchodě svého strýce a dnem i nocí spřádající plány na převzetí jeho dědictví.

Daniel Landa – Krysař

Když Krysař splní svůj úkol a pískáním na píšťalu zbaví město krys, právem se u městských radních dožaduje slíbené odměny sta rýnských. Vychytralí konšelé, truhlář Gottlieb Frosch a krejčí Bonifác Strumm, mu ale odměnu odmítnou vyplatit, neboť se jim zdá nepřiměřeně vysoká k malé Krysařově námaze.

Krysaře jednání radních rozhořčí natolik, že uvažuje o tvrdé odplatě, na niž by doplatilo celé město. Pokud by na svoji píšťalu zapískal silněji, nejen krysy by následovaly jeho kroky. Pro lásku k Agnes, která je silnější než zloba na proradné konšely, však Hameln ušetří.

Tragická cesta za lepším životem

Zlom nakonec nastane ve chvíli, kdy Agnes Krysařovi přizná, že čeká dítě s Kristiánem. Sama tohoto klopýtnutí lituje natolik, že jeho tíhu nedokáže unést a dobrovolně skončí svůj život skokem do řeky. Krysař se nemůže smířit s tím, že Agnes nechal v jejím žalu samotnou a přispěl tak k jejímu tragickému konci. Přestože po celý dlouhý čas putoval světem, ničím a nikým nespoutaný, bez Agnes ztrácí chuť žít. Jeho mysl se vrací k moci kouzelné píšťaly. Konec obyvatel městečka Hameln už nic neodvrátí.

„A krysař zapískal na svou píšťalu. Nebyl to však tenký, tlumený tón, kterým vábil myši. Zvuk zněl plně a mocně; srdce při něm prudce zabušilo, krok bezděčně zrychlil a probouzelo se – tiše, oh, tiše! – vše, co dřímalo hluboko v nitru. Ale jak rychle tato píseň šla ze snu v život a z života v smrt! Jaké to tragické a veliké vzepětí! Jak jímavý a nezapomenutelný hlas!“

Zvuk píšťaly je natolik podmanivý, že ho lidé následují kamkoliv. Krysař zavede měšťany do propasti, v níž má být vstup do země sedmihradské, kde podle pohádky žijí lidé lepším a šťastnějším životem. Jen dva lidé z Hameln ujdou krutému osudu – Sepp Jörgen, jemuž skutečné dění dochází vždy až druhý den, a nemluvně, které matka nechala samotné v prázdném domě. Jörgen překoná touhu vrhnout se i s dítětem za ostatními do propasti a odchází hledat matku, která by dala nemluvněti pít.

Dykova společenská kritika

Motiv Krysaře vychází ze staroněmecké pověsti, autor jej ovšem dále zpracovává a do popředí staví rozpor ideálu lásky a svobodného života s přízemností a chamtivostí většiny společnosti. V samotném závěru ale vítězí skutečnost nad snem – rybář Jörgen zachrání nalezené dítě místo toho, aby jako jeho předchůdci podlehl falešné představě života v pohádkové zemi, kam vede cesta začínající v hluboké propasti.

Autor příběh nezasadil do konkrétního historického období, a tak je jeho společenská kritika platná v kterékoli době. Dykův kritický pohled se zaměřuje na nepoctivost lidí veřejně činných, nikdy neustávající touhu po hmotných statcích, maloměšťáctví i lhostejnost k neštěstí druhých. V krysách je možné vidět alegorické zobrazení vychytralých, podlých lidí, deroucích se do popředí společnosti.

„Odkud jsou nevím. Jsou však v každém z vašich domů. Hlodají bez ustání; hlodají dole ve sklepích, hlodají tam, kde jich nevidíme. Stanou se však dotěrnými a stoupají pak výše. Připravujete hostinu, svatbu, křtiny, což já vím? Představte si, že se náhle při hostině zjeví krysy s dlouhými boltci a dlouhými kníry. Tento zjev kazí chuť, chápete přece.“

Skutečnou hodnotu spatřuje autor v lásce, která na rozdíl od bohatství člověku přináší pocit smysluplného života. Ale ani ona nemá trvalý charakter – lidé snadno podlehnou svodům a zklamou i bytost sobě nejbližší.

Novela aktuální i dnes

Do role Krysaře stylizuje autor samorostlého člověka, podle některých výkladů básníka, který se myšlením a způsobem života zcela vymyká společenským konvencím. Krysař na svých cestách prošel vzdálené kraje, setkal se s nespočtem lidí a získal tak značný nadhled. Hamelnští, představující průměr společnosti, jsou naopak zahloubaní do svých každodenních starostí a nedokáží prožívat opravdovou radost ani lásku.

Novela Krysař je psaná básnickým jazykem, mistrně vykreslujícím atmosféru konkrétní chvíle. Děj plyne rychlým tempem, takže se útlá knížka dá přečíst doslova jedním dechem. Ačkoli ji Viktor Dyk napsal před rovným stoletím, právě v současném světě, zaměřeném hlavně materiálním směrem, ale často slepém k jiným hodnotám, nabývá na aktuálnosti.

Zdroj: DYK, Viktor: Krysař. Praha: Nakladatelství MAŤA 2002.