3 fotky 
Mladý muž seděl u stolu, skloněný nad mapou Galaxie. Všude okolo se povalovaly ekonomické záznamy a reporty z bitev. Muž byl evidentně na pokraji svých sil. Jeho vyčerpané oči létaly po stole sem a tam, aby se co chvíli obrátily k oknu.
Venkovní scenérie však rozhodně neskýtala pěkný pohled – pár provizorních domů z levného betonu a za nimi jen nekonečná poušť. Nesnášel to tu. Byl zvyklý na průzračné modré hlubiny svého domovského světa. Jelikož se však jeho soustava stala terčem drtivých útoků nepřátelských nájezdníků, byl nakonec nucen ustoupit až sem do okrajových systémů. A tak uvízl na této zpropadené písečné planetě snad až na samém okraji známé Galaxie. Stýskalo se mu po šumění vody.
Ctihodný císař, ať žije na věky, na něho naštěstí nezapomněl a podpořil jeho novou kolonii zásilkou základních surovin. Právě díky tomu se z tohohle boláku na zadnici světa začalo pomalu stávat něco, co mu alespoň vzdáleně připomínalo jeho někdejší domov.
V příznivějších částech pouště začali jeho muži zakládat první hydroponické farmy a okolo ležící osady se začaly spojovat v městské komplexy. Začala se utvářet obchodní síť. Planeta začala prosperovat a brzy poslouží jako odrazový můstek pro kolonizaci nových území.
Ano, ať se mu to líbí nebo ne, planeta Kronos je nyní jeho novým domovem. Domovem a centrem nově vznikající říše.
Veškeré dosavadní pokusy o odvetné akce proti agresorům, kteří ho násilím vyhnali z jeho domoviny, skončily neúspěchem. Organizovaná síla FISTů byla na jednoho člověka jednoduše příliš. A jelikož je nyní císařská Imperiální flotila na plánované kontrole východních provincií, je odkázaný skutečně sám na sebe. Osvobození jeho rodného světa se tedy zřejmě ztratilo v nedohlednu. Johannese se začala zmocňovat deprese.
Z bezradného přemýšlení ho vytrhlo až rázné zaklepání na dveře. „Vstupte!“ pronesl unaveným, leč zvučným hlasem. Do místnosti vešel voják v Imperiální uniformě, vpochodoval až k němu, zasalutoval a zvolal: „Ať žije náš císař!“ „Až na věky,“ odpověděl automaticky Johannes, aniž by zvedl zrak od mapy. „Proč vyrušuješ svého pána?“ zeptal se po drobné odmlce. „Přišla urgentní zašifrovaná zpráva od samotného Imperátora, pane“, položil na stůl holografickou kostku a pokračoval, „a také přistál transportér s dotacemi, které vám přislíbilo vedení Aliance.“
„Výborně, okamžitě zařiďte kolonizaci té bažinaté planety, kterou včera objevili naši průzkumníci. Ať si s sebou vezmou letku stíhačů, v téhle části Galaxie jeden nikdy neví. Je to vše?“
„Skoro, pane, rovněž vám mám vyřídit, že Imperiální flotila dokončila plánovanou kontrolu východních provincií a je nyní připravena k útoku proti FISTům.“ Odpověděl stále v pozoru stojící voják. Pak znovu zasalutoval a rázným krokem opustil místnost.
Johannes párkrát přešel pokojem sem a tam, znovu se letmo zadíval z okna a pak se pohledem zastavil na císařově obrazu na stěně. „Copak si žádáš tentokrát, můj pane?“ řekl si jen tak pro sebe, znovu usedl ke stolu a zastrčil holografickou kostku do dekodéru…
***
Mezitím se na ubikacích ekologický inženýr Korin připravoval na svoji první velkou misi. Dostal od svého pána, sira Johanesse, pověření ke kolonizaci blízké bažinaté planety. Byla to páchnoucí koule, žumpa vesmíru, ze které měl udělat prosperující kolonii. Ještě neměl vůbec jasnou představu, jak celou věc provede, věděl však jedno – v Impériu není pro selhání místo. Slabé články řetězu jsou okamžitě nahrazeny, kompletně. Takže pokud si jeho pán přeje, aby se bažinatá Dagobah – sám by tu latrínu nepojmenoval lépe – změnila v rajskou zahradu a farmářské a ekologické centrum, pak udělá, co bude v jeho silách. Jakkoliv se jeho úkol zdál nesplnitelný, Korin se neúspěchu nebál. Přísahal svoji věrnost svému pánovi a Impériu a byl ochotný v jeho věci obětovat i svůj život.
„Sbohem, má krásná poušti, snad tě ještě někdy uvidím.“ Korin naposledy pohledem shlédl zlatavé písečné pohoří na obzoru a nastoupil do transportní lodě, vstříc svému osudu.
Johannes dočetl nařízení Imperátora a vztekle mrskl holočipem o zeď. Jakoby už takhle neměl dost svých problémů, z velitelství chodí čím dál více nařízení… Jediným pohybem shodil veškeré poznámky se stolu, zprudka vstal a rázně přešel k oknu. Venku zrovna odlétaly nákladní lodě se zásobami pro jeho novou bažinatou kolonii. Tiše se pomodlil, aby jeho plány vyšly a tato kolonie přežila kritické první měsíce. Bez ní se jeho již tak dost chatrná ekonomika naprosto zhroutí a on si nemůže dovolit plnou závislost na dodávkách z Ústředí. Kdyby jen jeho lidé věděli, že nemá v kase žádný kredit, takže se žold pro armádu odkládá na neurčito, nejspíše by ho to stálo život.
Zatím však, zdá se, vše běží podle plánu. Galaxie ještě uslyší o vládci jménem Johannes…
