Po několika neživých dílech je čas se obloukem vrátit k živočichům. Dnes je na řadě kreslení nejoblíbenějších domácích mazlíčků: psa a kočky. Víte například, jak vystihnout jejich srst?
Kreslení psů a koček podléhá několika základním pravidlům, která jste v našem seriálu již nesčetněkrát zkoušeli uplatnit. Mezi ně patří výběr správné předlohy, kterou může být pro začátek kvalitní fotografie zajímavého modelu s výrazným nasvícením a dobrou ostrostí. Použití živého modelu by mohlo být značně fyzicky i psychicky náročné nejen pro vás, ale hlavně pro vaše zvířátko.
Na seznam praktických pouček se opět vrací také poznámka o pozorování: nenechte se ošálit zažitými zkratkami a konvencemi a snažte se kreslit to, co opravdu vidíte. Fantazie jde pro tentokrát znovu stranou, v realistické kresbě zvířat využijete především praktické znalosti.
Buldok a setr nejsou totéž
Nepodceňte ani studium anatomie. Než začnete s kreslením, měli byste alespoň tušit, jakým způsobem se psi a kočky hýbou, jak je stavěná jejich kostra a klouby, jak funguje jejich svalová soustava. V neposlední řadě je třeba se zmínit o tom, že mezi jednotlivými plemeny psů i koček jsou někdy dost podstatné rozdíly. Ty se týkají jak stavby těla, tak obličejové části; sami se jistě dovtípíte, že kreslit vysokého, štíhlého setra je hodně odlišné od kresby anglického buldoka.
Nejlépe váš obrázek ožije s pověstnou jiskrou v oku. Zaměřte tedy na oči dostatečnou pozornost a myslete na to, že zvířecím okem světlo prochází obdobně jako tím lidským. V místě dopadu vytváří výrazný odlesk, protilehlou stranu pak plynule osvětluje. Není však vyloučeno, že odlesky v oku budou mnohem komplikovanější; v takovém případě věřte svým pozorovacím schopnostem.
Věnujte se i správnému proporčnímu umístění očí a čumáku ve zvířecím obličeji. Jsou to totiž nejvýraznější prvky, které do velké míry určují výraz a podobu vámi portrétovaného mazlíčka.
Jiskra v oku dokáže kresbu oživit. Zdroj: Hoydadi.deviantart.com
Shrnout kompletní anatomické tipy pro všechny druhy a plemena psů a koček není v podstatě možné. Nezávisle na typu zvířete se vám ale bude vždy hodit vědět, jak si poradit se zvířecí srstí. Při prvních cvičeních můžete texturu srsti vynechat a soustředit se především na tvar psího nebo kočičího těla, důležité však je přinejmenším dodržovat shodu mezi směrem stínování a směrem růstu srsti.
O co je druhý způsob blíže realitě, o to je náročnější a zdlouhavější. Stíny a tvar těla totiž můžete naznačit právě s využitím srsti a její textury. V takovém případě ale musíte shluky chlupů dokonale pozorovat, analyzovat dopad světla a pečlivě se řídit směrem jejich růstu. Výsledek však stojí za to!
Negativní versus pozitivní stínování
Bohužel neplatí, že by se tah tužkou rovnal jednomu chlupu. Tahy ve skutečnosti zobrazují spíše hranice mezi jednotlivými chlupy. Pomoci vám může také znalost principu pozitivních a negativních ploch. Co to znamená? Ve zkratce: tmavé plochy jsou definovány světlým okolím a světlé plochy zase tmavým okolím. V praxi to lze využít například na kočičích fousech: místo tmavého tahu znázorňující fousek prostě jen vynecháte místo a necháte tmavší pozadí, aby fous samo vydefinovalo.
Na tomto principu lze kreslení srsti poměrně snadno postavit, neboť obě varianty lze libovolně kombinovat. Záleží jen na vaší šikovnosti; tímto způsobem postupně zvládnete vystihnout hned několik různorodých vrstev srsti, ať už se jedná o jemnou a dlouhou nebo naopak kratší a huňatou.
Poučeni, připraveni? Nic než cvičení z vás mistry kreslíře neudělá. Pořiďte tedy pár fotek vašeho domácího mazlíčka a zvěčněte ho na originálním portrétu!
