2 fotky 
Krása koní spočívá v ušlechtilosti a ladnosti jejich pohybu. Jak se ale naučit dokázat ten pohyb věrně zachytit? Koňskou anatomii už znáte, pojďte se tedy podívat, jak se tahle zvířata hýbou.
Také se vám stalo, že jste dokonale vystihli pohyb předních nohou koně, avšak u zadních už jste nevěděli, co dál? Díky dnešnímu dílu kreslířského seriálu to snad bylo už naposled. Znát pozici koňských nohou v chodech různých rychlostí se vám bude neuvěřitelně hodit!
Většina koní se přesunuje vpřed pomocí čtyř základních chodů. Jsou jimi krok, klus, cval a trysk. Některá speciálně vyšlechtěná plemena mají i další chody, o těch se však zmíníme jen okrajově. Kromě toho koně disponují širokou škálou dalších pohybů; stejně jako lidé mají chvíle, kdy vybíjí přebytečnou energii nebo se naopak jen tak poflakují. Mohou se vzpínat, vyhazovat zadkem, kozlovat, uskakovat do stran či jinak skotačit. Jindy zase pospávají ve stoje, válí se nebo odpočívají vleže.
Vydejte se pozorovat stádo
V této fázi je opravdu skvělý nápad požádat někoho známého, aby vás nechal nějakou dobu pozorovat stádo koní na pastvě. Když budete mít trochu štěstí, během krátkého času uvidíte širokou škálu koňských nálad: většinou se budou klidně popásat a sklepávat mouchy, vedoucí jedinci ale občas pozorně přehlídnou okolí, mládež se bude zvesela prohánět sem a tam a starší kobyly je jednou za čas nevrle upozorní, kde zábava končí.
Takto se nejlépe a nejrychleji naučíte poznat, jak vypadá koňská radost, pozornost, strach nebo zlost. Než dojdete domů k tužce a papíru, načerpáte spoustu inspirace a poučky v knihách vám najednou budou připadat mnohem konkrétnější a srozumitelnější.
Teď už ale zpátky ke koňským chodům. Většinu času se koně přesunují v kroku. To je nejpomalejší, čtyřdobý chod: první vykročí například pravá zadní, pak pravá přední, levá zadní a levá přední. Vždy po sobě následují nohy na stejné straně a minimálně dvě nohy současně stojí pevně na zemi. Krok je poměrně pomalý chod, koně v něm obvykle působí klidně a uvolněně. Na kreslení je možná nejjednodušší, v určitém smyslu však také nejméně atraktivní: nepočítejte s vlající hřívou ani s dojmem divokého hřebce.
Někteří koně mají velmi vznosný klus. Zdroj: maniaadun.deviantart.com
Klus je o něco rychlejší chod: jedná se o dvoudobý pohyb, při němž se nohy zvedají diagonálně, tedy pravá přední současně s levou zadní a levá přední současně s pravou zadní. V momentě, kdy se kůň z jednoho páru nohou odrazí, přichází fáze vznosu, kdy jsou ve vzduchu všechny čtyři končetiny.
V klusu se dobře rozlišuje prostornost a vznosnost chodů: někteří koně dělají spíše ploché a dlouhé kroky, jiní zase nohy hodně zvedají, ale nedošlápnou příliš daleko. Velký rozdíl je také mezi klusem koně na pastvině a shromážděným klusem na drezurním obdélníku; při shromáždění kůň vyklene krk a hřbet, zadní nohy více ohne a došlapuje víc pod sebe, takže to vypadá, jako by šel do kopce. Zní to příliš složitě? Nahlédněte do galerie, ta vám poznání o dost ulehčí.
Dalším ze základních chodů koně je cval. Ten je na zachycení asi nejsložitější. Kůň nacválává z pravé zadní nohy, v druhé fázi klade na zem levou zadní a pravou přední a nakonec se z levé přední odráží do fáze vznosu, aby to celé mohl zopakovat. To platí pro tzv. levý cval, do pravého cvalu se odráží z levé zadní a tak dále.
Kůň ve cvalu. Zdroj: maniaadun.deviantart.com
Trysk je v podstatě zrychlená forma cvalu, rozdíl je v tom, že jej namísto tří fází rozkládá do čtyř: v druhé fázi nejde levá zadní s pravou přední současně. Cval a trysk jsou tak nejrychlejšími chody koně, pro kreslení nabízejí skvělou dynamiku, jakou můžete vidět například na obrázcích koní z dostihů. Nohosled však musíte vypozorovat opravdu pečlivě, jinak bude vaše kresba působit poněkud nevěrohodně.
Někteří koně jsou schopni tzv. mimochodu, což je dvoudobý chod, při němž se současně zvedají nohy na stejné straně. Pohybují se tak třeba i velbloudi. Druhým speciálním chodem je tölt; tím se vyznačují islandští poníci.
I kůň se umí tvářit naštvaně
Abyste se koně naučili kreslit dokonale, musíte znát i způsob, jakým vyjadřují strach nebo třeba vztek. Vyděšený kůň zpravidla vysoko zvedne hlavu, nastraží uši, roztáhne nozdry a vykulí oči tak, že je vidět oční bělmo. Naštvaný kůň chystající se k útoku zase klopí uši dozadu, švihá ocasem a někdy i cení zuby.
Koňský svět je zkrátka různorodý a pestrý, všechny jeho zvláštnosti a drobné krásy se jen těžko dají obsáhnout do článku nebo dvou. Univerzálně platí jediné pravidlo: čím lépe znáte koně jako živé bytosti, tím přesněji je dokážete vystihnout na papíře. Tak s chutí do toho!
