2 fotky 
Jan Balabán byl spisovatelem zobrazujícím ztroskotalé existence − produkty moderní doby. Tíha a šeď každodenního stereotypu a bezvýchodnosti prostupují jeho prózy jako nakažlivá nemoc a záblesky naděje jsou jen sotva postřehnutelnými okamžiky. Jaký byl život a dílo tohoto předčasně zesnulého prozaika?
Jan Balabán, Zdroj: archiv nakladatelství Host
Jan Balabán se narodil 29. ledna 1961 v Šumperku, avšak již od útlého dětství žil v Ostravě. Ostravské prostředí stejně jako otcova profese (byl lékařem) a silná evangelická tradice v rodině později výrazně ovlivnily podobu Balabánova díla. Po maturitě na ostravském gymnáziu Balabán nastoupil na Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci, kde v roce 1985 úspěšně dokončil studijní dvojobor čeština-angličtina.
Překladatel, publicista a prozaik
Balabán nejprve vystřídal několik dělnických profesí, aby pak až do konce života pracoval jako technický překladatel v ostravských průmyslových závodech. Přeložil například i povídky Howarda P. Lovecrafta nebo knihu Idea kultury britského literárního teoretika Terryho Eagletona.
V polovině osmdesátých let byl Balabán spoluzakladatelem výtvarně-literární skupiny Přirození, která se svými neoficiálními aktivitami stavěla proti tehdejšímu establishmentu. Své povídky publikoval nejprve v samizdatu a v časopisech Revolver Revue, Literární noviny, Tvar, Scriptorium, RAK a Landek. Až po pádu komunismu vyšly knižně. Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt.
Balabán zemřel nečekaně 23. dubna 2010 ve věku nedožitých 49 let. Česká literatura tím přišla o publicistu, překladatele a především výjimečného prozaika, který měl čtenářům stále co říct. O tom svědčí i jeho poslední kniha Zeptej se táty, která je některými recenzenty a kritiky označována za Balabánovo nejpůsobivější dílo vůbec.
Prázdnota a tísnivost žití
Balabánova tvorba se vyznačuje svébytnou poetikou prázdnoty a tísnivosti žití. Hlavními postavami jeho děl jsou lidé trpící existenčními problémy, lidé potácející se na hraně − trpící samotou, nedoceněností, schází jim vidina šťastné budoucnosti, vidí jen bezútěšnou přítomnost a tíživou minulost. V Balabánových dílech nemůže být nikdo šťastný, vše je jen šeď přecházející až v temnotu.
Šeď a stereotyp pohltí nakonec vše, Zdroj: sxc.hu
Balabán postavy zastihuje v rozhodujících chvílích. Čtenáře do jejich příběhu doslova vhodí bez úvodní expozice či následného rozuzlení, přesto mu dává pronikat do nejhlubších koutů jejich mysli. Po přečtení tak čtenáři zbude plno otázek a tíživý pocit z celého příběhu, ve kterém není přítomna téměř žádná naděje.
Ostrava, bůh a lékaři
Ne náhodou čteme v Balabánových knihách o zdevastované přírodě a opuštěných továrnách hyzdících město. Ostrava je bezpochyby jedním z faktorů ovlivňujícím životy hlavních protagonistů. Své místo nachází v příbězích i otázka po existenci boha, který nevystupuje v roli ochránce, ale spíše jako lhostejný posluchač. Hlavními postavami bývají často lékaři, i zde si vzal Balabán inspiraci ze svých vlastních zkušeností.
Z hlediska formálního se v Balabánových prózách střídá řeč polopřímá a nepřímá s monologickými pasážemi nezúčastněného vševědoucího vypravěče. Ač tvorba tohoto autora zahrnuje několik povídkových knih a několik románů, můžeme říci, že rys povídkovosti je přítomen ve všech jeho prózách.
Text vyrůstá na pronikavém smyslu pro detail, pro drobnou událost, vlastně spíše jen epizodu, ale vždy vázanou ke konkrétnímu člověku v konkrétním čase a prostoru, v konkrétní životní situaci, z níž jediné je možné vykročit směrem k nějakému pokusu o zobecnění (…) Platí to i o románech, které lze s jistou nadsázkou rovněž vnímat jako vnitřně provázané shluky povídkových epizod, jednotlivé kapitoly těchto románů mají nápadnou soběstojnost (…)
Hruška, Jan: Vážně, in Jan Balabán: Povídky (Brno: Host, 2010)
Literární prvotinou Jana Balabána je povídková kniha Středověk (1995), která se tematicky již zaměřuje na zobrazení ztracených lidských existencí, ale formálně se od pozdějších próz liší svou snovostí a symboličností. Prózy Prázdniny (1998) a Boží lano (1998) rozpracovávají tematickou linku nastolenou knihou předchozí, ale ve výrazu jsou již konkrétnější.
Magnesia Litera za prózu
Povídková kniha Možná že odcházíme (2004) zobrazující životy osamělých ztroskotanců byla v roce 2004 nominována na Státní cenu a vyhrála v anketě Lidových novin Knihu roku 2004. V roce 2005 získala cenu Magnesia Litera v kategorii prozaických děl. Následně Balabánovi vyšla povídková kniha Jsme tady (2006), z jejíhož názvu je zřejmé, že bude jakýmsi pokračováním knihy předchozí.
K autorově tvorbě nepochybně patří i dva nerozsáhlé romány Černý beran (2000) a Kudy šel Anděl (2003), v nichž je využito formálně komplikovanější kompozice, která se vyznačuje střídáním vypravěčských rovin a proměnami časoprostoru. Posledním románem a zároveň posledním autorovým dílem vůbec je kniha Zeptej se táty (2010), která získala v anketě Lidových novin titul Kniha roku 2010 a také cenu Magnesia Litera 2011 v kategorii prozaických děl.
Zdroj: slovnikceskeliteratury.cz
