8 fotek 
Takže je to tady. Po měsíci jsme konečně dospěli k tomu momentu, kdy Roland z Gileadu otevře své modré odstřelovačské oči a podívá se do žáru pouště. Protože tam začíná jeho cesta.
„Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách.“
(Pistolník, str. 9)
Tak zní legendární věta, kterou započala sedmidílná epopea toho nejslavnějšího muže s kolty proklatě nízko. Poprvé nám ho takto představil Stephen King v povídce Pistolník ve stejnojmenné knize (The Gunslinger, 1982, č. Pistolník, Beta 1999, 2006 a 2009), která obsahovala ještě další čtveřici povídek Přestupní stanice, Orákulum a hory, Pomalí mutanti a Pistolník a černý muž. Autor tu představuje Rolanda, posledního ze školy pistolníků v Gileadu, který se rozhodl, že se vydá hledat Temnou věž. Jak totiž zní staré přísloví, svět se hnul a nic již není takové, jaké to bývalo. Většina pistolníků zemřela ve válce, smysl života zmizel a lidé již jen přežívají ze dne na den ve světě, který by se dal nazvat jako postapokalyptický. Jediná naděje Středosvěta tak leží na poutnících za tajemnou Temnou věží, místem, kde se protínají všechna kde a kdy. Žádný z nich se nikdy nevrátil, ale Roland je přesto rozhodnut to zkusit, protože nic jiného mu ani nezbývá. Jeho vodítkem je již zmiňovaný Muž v černém, Walter O’Dim, který v době hrdinova mládí pobýval v pistolnické škole, měl prsty ve smrti Rolandova otce a právě prchá přes poušť.
První kniha ságy, přestože má pouze dvě stě stran, trvala Kingovi napsat dvanáct a půl roku. Pomalu přidával jeden stavební kámen za druhým, jeden nápad, jednu povídku, až z toho vzniklo zajímavé, útržkovité dílo, které se autor nakonec rozhodl rozpracovat do monumentální ságy. Již v polovině této knihy se setkáváme s jednou z hlavních postav, Jakem, malým chlapcem, jenž pochází z našeho světa z New Yorku a neznámým způsobem se ocitl na opuštěné stanici dostavníků, kolem které Roland prochází. Na samém závěru se však malý hrdina z příběhu pistolníkovým vlastním přičiněním na čas stahuje. Za to je však čtenářům vyjevena trojice karet – Vězeň s opicí na zádech, jež má na čele napsáno alkohol, Paní stínů se dvěma tvářemi a Smrt, ne však pro Rolanda.
V následující knize, The Drawing of the Three (1987, č. Tři vyvolení, Beta 1999), se ukáže, že právě odhalené karty mají symbolizovat trojici lidí, kteří budou pokračovat s Rolandem v jeho cestě. Eddie Dean jede v alkoholu a drogách a nemůže se zbavit ducha svého zemřelého bratra, Susannah je schizofrenickou černoškou na vozíčku, která v sobě mísí osobnost bohaté ustrkované Odetty a nevraživé zahořklé Detty. Posledním vyvoleným je muž, který rád postrkuje lidi do silnice pod kola aut. Stejně jako Jake v Pistolníkovi, všichni pocházejí z New Yorku, ovšem z různých časů. Za velice tvrdých podmínek se skupina pomalu dává dohromady, aby utvořila nerozlučný ka-tet, tedy skupinu spojenou osudem na cestě k cíli. Od druhého dílu se do příběhu pomalu začínají vplétat různé náměty, které se pak tu a tam objevují s mystickým významem. Ve Třech vyvolených jsou to hlavně dveře, dveře ze Středosvěta do New Yorku.
Ve třetím díle, The Waste Lands (1991, č. Beta 2000), se díky dějovému zvratu z Tří vyvolených vrací Jake, aby ve skupině zůstal až do jejího konce. Jako na dlouhou dobu posledním příchozím do ka-tet je mluvící jezevec Ochu, který se brzy skamarádí s mladým Jakem. Kromě jiných lokací se v Pustinách dostáváme do města Luddu, opuštěného Starým lidem, kde teď již jen přežívají zbytky populace. Závěr je věnován démonickému vlaku jménem Blane Mono, který hlavní hrdiny převáží kus cesty za Věží. V Pustinách se také dozvídáme, že realita je podle legendy pohromadě držena šesti Paprsky, které protínají zemi a střetávají se všechny v Temné věži, zatímco vycházejí z dvanácti míst zasvěcených jednotlivým zvířatům. Ka-tet na začátku textu najde Medvěda a vydá se po jeho Paprsku, na jehož opačném pólu sedí Želva Maturin, další mytický symbol. Dozvídáme se také, že Paprsky z neznámého důvodu slábnou, a proto se někde vlastní realita Rolandova Středosvěta prolíná s jinými světy. Novými motivy jsou klíč a fialová růže.
Wizard and Glass (1997, č. Čaroděj a sklo, Beta 2001 a 2008), čtvrtý díl ságy je zasvěcen hlavně Rolandovu vzpomínání na své mládí. V patnácti totiž porazil svého učitele Corta, získal pistole, odznak svého titulu a společně se dvěma přáteli se vydal do přímořského kraje, aby se zde tak trochu uklidil před situací, která nevyhnutelně spěla ve válku, jež později hnula se světem. Poznáváme zde jeho lásku Susan Delgadovou, čarodějnici Rheu a mimojiné také magickou kouli, jednu ze třinácti, které vládnou zvláštní mocí a jsou spojeny s Temnou věží.
Ve Wolves of the Calla (2003, č. Vlci z Cally, Beta 2004 a 2009) se ka-tet dostává do nového světa, okruhu zemědělských vesnic a městeček zvaných vždy Calla a přídomek. Kromě jiných se zde setkávají s otcem Calahanem, postavou z Kingovy knihy Prokletí Salemu, jenž se přidává ke skupině. Objevuje se i černá třináctka, nejmocnější z čarodějných koulí prodchnutá čirým zlem. Mimojiné se příběhem mihne i Asimovem inspirovaný robot Andy a mnoho dalších vynálezů hlavního záporáka Karmínového krále a jeho přisluhovače temného muže Randalla Flagga. Symbolem, který se objevuje ve Vlcích z Cally jsou čísla 9 a 99, která mají zvláštní, blíže neurčený, význam.
Song of Susannah (2004, č. Zpěv Susannah, Beta 2005 a 2009) je nejútlejším svazkem ságy a vlastně se toho v něm ani tolik neodehrává. Hlavním motivem je putování hrdinů do našeho světa, do New Yorku a Maine, aby se zde setkali se samotným autorem Stephenem Kingem. Jako přisluhovači Karmínového krále se objevují upíři, Ken-toi (rasa kříženců mezi lidmi a zvířaty) a mnoho dalších. V neposlední řadě se dostáváme na kořen i firmám North Central Positronics a Sombra, které se vinou příběhem již od Pustin. Jako protipól zakládají naši hrdinové společnost Tet a přenechávají ji pracovat pro dobro v našem světě. Nutno dodat, že Zpěv Susannah není ničím jiným, než krátkým úvodem k monumentálnímu zakončení celé série, a možná proto je také jednoznačně nejslabší.
A na závěr tu máme sedmý svazek prozaicky nazvaný The Dark Tower (2004, č. Temná věž, Beta 2006), kdy Roland a jeho ka-tet konečně dojdou k cíli. Jenže, jak napovídá anotace, cesta byla dlouhá, a přestože všichni hrdinové již přinesli své oběti, bude třeba jich položit ještě mnohem víc, než se dostanou na konec putování. Kromě mnoha starých i nových postav se objevuje naplno například dvojice Mia a Mordred, kdy ona ukradla Rolandovo sémě a s využitím těla Susannah stvořila syna, jehož otcem je jak pistolník, tak Karmínový král.
Sám autor označuje Temnou věž jako své stěžejní dílo a mnozí čtenáři s ním souhlasí. V lecčems je hodně odlišné od jeho ostatní tvorby, v mnohém je však naprosto kingovské.
V tom, jaký díl je vlastně nejlepší, se názory fanoušků dost různí, většinou však vyhrávají Vlci z Cally nebo Čaroděj a sklo. Já osobně bych svazky seřadil kvalitativně takto: 3547126, ale samozřejmě záleží na vkusu každého.
Stejně jako se celou ságou prolínají jednotlivé motivy, prolínají se jimi i postavy a náměty z jiných Kingových děl. Randall Flagg je postavou v pohádkových Dračích očích nebo postapokalyptickém Svědectví, Karmínový král v Nespavosti a Černém domě, již zmiňovaný otec Calahan se do Temné věže vetřel z Prokletí Salemu a Ted Brautigan z posledního dílu zase začal v Srdcích v Atlantidě. I mytické symboly se dají najít: Želva Maturin se objevila jako ztělesnění dobra v Tom, její dřevěná figurka v Beznaději, číslo devatenáct mělo podobný význam v Z buicku 8. Důsledky nedávno zfilmované Mlhy se objevují ve Zpěvu Susannah a obraz Středosvěta visí na zdi v románu Rose Madder. Nejen Kingovy vlastní motivy jsou však v Temné věži obsaženy. Do míchanice žánrů sci-fi, fantasy, horor a western z divokého západu se vetřel námět artušovského eposu a vlastní Temná věž pochází z básně Richarda Browninga Rytíř Roland k temné věži přišel, která byla publikována jako dodatek v posledním díle ságy. Třináctka čarodějových skel zase může odkazovat na palantíry a Prsteny moci z Tolkiena.
Zajímavým příspěvkem do ságy je povídka Sestřičky z Elurie ve sborníku Všechno je definitivní. Ukazuje Rolanda před událostmi v Pistolníkovi, jak stále honí Muže v černém a při tom přichází do podivného městečka Elurie uprostřed pusté pouště.
Temná věž je monumentálním dílem, kterému stojí za to věnovat svůj čas. Ne nadarmo také King všem svým čtenářům v posledním díle děkuje, že to s ním vydrželi až do konce. Zmiňuje jednu starou paní, která ho pořád prosila, ať to konečně dopíše, aby si to mohla přečíst ještě před tím, než zemře.
Mě osobně Temná věž ke Kingově tvorbě přivedla, často však funguje naprosto opačný postup, kdy člověk už má načteno tolik Kingových hororů, že tedy nakonec sáhne po té Temné věži, která stojí tak trochu bokem. A náhle zjistí, že při čtení se mu vybavují různé motivy a odkazy z ostatních knih.
Závěrem už stačí snad jen zmínit, že někomu by se nemusela líbit přílišná útržkovitost Pistolníka jako úvodu do série. I proto King před několika lety tuto knihu přepracoval, přidal tu a tam novou scénu, změnil některá pojmenování (místo Zvířete Karmínového krále a další). Bohužel český nakladatel tuto verzi ještě nevydal, a tak musí čtenáři vystačit s tou původní. Je pravda, že ta je trochu může odradit, ale pokud vydrží do Tří vyvolených a do Pustin, sága je tak vezme, že se z ní proberou až na konci posledního dílu.
Autor se omlouvá, že tento článek vyšel s takovým zpožděním oproti plánovanému datu a zároveň, že v něm vynechal tolik důležitých věcí. Snad to částečně omluví jeho nekazit mnohá překvapení a dějové zvraty.
