Kosmova kronika česká: První česká historiografie chce silnou centrální vládu

Kosmova kronika se stala vůbec první kronikou svého druhu u nás a její vliv byl značný po celé období raného středověku. Jak je možné, že dílo vytvořené v první čtvrtině dvanáctého století i v současnosti působí čtivě, poutavě a je v jistém smyslu stále aktuální?

V Lipském rukopisu kroniky je zobrazen i sám Kosmas., Zdroj: wikimedia.org

Originální název Kosmova díla je Chronica Boemorum, tedy Kronika Čechů. Středověké historiografie je nutné chápat s jejich ideologickým zaměřením a s pojetím historie jako poučení pro současnost a budoucnost. To byl často hlavní důvod vzniku rozsáhlých kronik a historických spisů.

O Kosmovi (cca 1045 až 1125) máme k dispozici v podstatě jedině ty informace, které o sobě sám mimoděk prozrazuje ve své Kronice české. Velmi pravděpodobně vyrůstal v rodině duchovních, jeho rodiče mu zajistili nadprůměrné vzdělání v zahraničí. Studoval v Lutychu a možná i na dalších školách, později se stal děkanem pražské kapituly u sv. Víta. Svou latinskou kroniku začal psát nejspíš v roce 1119 a pokračoval až do roku 1125, kdy zemřel.

Po celé období středověku bylo pro literaturu typické neuvádět v dílech jméno tvůrce, neboť veškerá tvořivá činnost podle dobového učení přicházela od Boha a on byl tedy považován za prvotního autora. Navíc se klasická středověká díla vůbec nesnaží o originalitu, naopak rozsáhlé citace či dokonce opisy částí kanonických knih, především Bible, byly žádoucí. Uvádění autorství je chápáno jako bezpředmětné.

Bible byla nejčastějším zdrojem pro středověké literáty., Zdroj: sxc.hu

Úkolem autorů se nestalo vytváření nových motivů a ještě neznámé látky, ale pouze zpracování již ověřeného schématu. Důraz se tedy kladl na alegorickou stránku textu a jazykový um. Kosmova kronika je v mnohém výjimkou. Nejen, že je zde autor uveden, ale dokonce se jedná o reálně doložitelnou osobu, nikoliv o nepravé jméno, které se v kronikách většinou uvádělo.

Kronika českého národa

Kosmova kronika byla jako první známá historiografie u nás východiskem pro další kronikáře. Čerpá z ní Kronika tak řečeného Dalimila i ve své době oblíbená Hájkova kronika česká, o její popularitě mluví také 15 opisů a inspirace nejen v oblasti literatury. Původní rukopis se bohužel nezachoval. Kosmas neprovedl pouhý záznam historie, ale vložil do textu i jisté ideologické přesvědčení, výkladem dějin se snažil prokázat nárok Čechů na území. Velký prostor věnoval také knížatům a pánům.

Latinský originál kroniky se nezachoval, knihu známe pouze z opisů.

Kosmova kronika se věnovala právě skupině pánů a bohatých lidí, nebylo v ní místo pro obyčejné lidi nebo dokonce chudou vrstvu. Bohatých velmožů v Čechách tehdy nebylo příliš a všichni se mezi sebou znali. Lze předpokládat, že se s většinou znal i vzdělaný Kosmas, který se do politického středu dostal poté, co začal zastávat funkci děkana pražské kapituly. Duchovní a velmoži také tvořili modelového čtenáře Kosmovy kroniky.

Programově protiněmecký nádech

V Čechách docházelo během jedenáctého století ke změně v oblasti vzdělávání, došlo k rozvoji škol a výsledkem se stalo více vzdělanců. Ti však nebyli schopni nalézt uplatnění, protože veškerá místa již byla zaplněna cizinci, především Němci. Kosmas vůči nim cítil zášť a ostře proti nim útočil. Navíc žil v době, kdy se zde stále soupeřilo o trůn, a toho využívali cizí panovníci k zasahování do českých záležitostí, což ohrožovalo samostatnost a jednotu státu.

Kosmas k dokázání nároku Čechů na území používá i neoficiální prameny – legendy a biografie o světcích.

Kosmas apeluje na potřebu klidu v zemi a povzbuzuje národní hrdost prohlášením, že Čechy sice nejsou rozlohou velké, ale mohou se prezentovat slavnou minulostí. Klíčový význam vidí v počátcích historie Čechů. Podrobně popisuje příchod praotce do prázdné země, čímž se snaží dokázat, že území je českým dědictvím. Kosmas dále obdivoval například Břetislava I., kterému se podařilo získat Slezsko a obnovit jednotu českého státu mj. i tím, že napevno vyřešil otázku nástupnictví.

Od babylonské věže po Kosmovu smrt

Kronika je rozdělena na tři díly, chronologicky podle doby líčených událostí. První část se zabývá nejstarší minulostí českého národa, začíná stavbou babylonské věže, pokračuje líčením příchodu Čechů a sjednocením národa pod Přemyslovci. Často odkazuje na svatováclavské legendy a na rozdíl od zbylých dílů nevyužívá vlastních Kosmových zkušeností. Je tedy nepřesná, ale z hlediska myšlenky stěžejní. V dalších dílech jsou představeni čeští vládci a Kosmas předkládá model ideálního panovníka.

„Těmto poruč hrady a lid k správě, neboť jimi země česká stojí i stála a státi bude navěky. Ale oněch tam, kdož jsou Vršovici, nešlechetných otců ničemní synové našeho rodu domácí nepřátelé, rodinní škůdci, střez se jako zabláceného kola a vyhýbej se spolku s nimi, protože nikdy nám nebyli věrni. Hle, mne nevinného a svého knížete nejprve svázali a rozličné šašky si ze mne tropili, potom vrozenou sobě prohnaností a lstivými radami způsobili, že bratr mne, bratra, zbavil zraku.“

Zdroj: Kosmova kronika česká. Praha: Odeon, 1972.