4 fotky 
Od Mnichovské dohody ke komunistickému převratu. Výstava Konec avantgardy? mapuje vývoj českého výtvarného umění mezi nelehkými lety 1938–1948, zejména pak to, jak se české umění postupně profilovalo v opozici vůči kulturní dogmatice dvou tuhých totalit.
Smutný den od Toyen, v současnosti nejdražší obraz v ČR Zdroj: Galerie hlavního města Prahy
Svou koncepcí vás výstava bezesporu příjemně překvapí. Rozsáhlá expozice českého umění z uvedeného historického období totiž vedle známých jmen představuje i širší veřejnosti méně známé či zcela neznámé autory, mezi nimiž je bohužel i nemálo těch, kterým krutá doba přiřkla neméně tragický osud.
Co tedy symbolizuje onen konec avantgardy, který má tento specifický průřez českou výtvarnou tvorbou v názvu? Je především spojován s vnitřním odklonem mladých umělců od modernistické představy avantgardy coby společenského předvoje. Mnoho z vystavených umělců začínalo svou kariéru za protektorátní vlády, v období, kdy se politická mapa Evropy otřásala v základech a to, co se dříve jevilo jako nevyvratitelná jistota, najednou dostávalo zcela jiný nádech. Myšlenka jednotné avantgardy kráčející neochvějně vpřed za účelem dovršení modernistického projektu pro ně tedy již nabírala příchuť uzavřené minulosti.
Konec avantgardy tváří v tvář okupaci
Myšlenka umění ve službách vyššího cíle tedy již byla tváří v tvář krutým historickým okolnostem nenávratně mrtvá. Do popředí se však dostávala jiná, niternější témata, a to zejména v souvislosti s vlivem existencialismu. Přestože umění v podstatě nijak nevystoupilo z rámce jednotlivých modernistických forem, jeho obsah se stával více osobním. Nosným motivem se stala individuální existence člověka zasazeného uprostřed kruté a jen těžko pochopitelné doby. Bezútěšná atmosféra na vás dýchne například z pochmurných barev obrazu Společnost od Karla Součka, ale je dobře patrná i v surrealistickém zpodobnění Jidáše Václava Chada.
Fantaskní obraz Válečná krajina Frantička Janouška
To, co vás bezesporu ohromí hned při vstupu do galerie a co tematicky dotváří prostor expozice, je kompletní rekonstrukce dobové výstavy Art tchécoslovaque, která se konala v Galerie la Boëtie v Paříži v červnu 1946. Přestože některé z obrazů výstavy, kterou ve své době připravoval Josef Šíma společně s Paulem Eluardem, jsou zde zastoupeny pouhými reprodukcemi, rekonstrukce Art tchécoslovaque představuje ideální naladění návštěvníka na to, co může dále během prohlídky očekávat. Jedním z nejvíce znatelných pojítek mezi oběma expozicemi je i to, že stejně tak jako aktuální Konec Avantgardy? se i Šímova a Eluardova expozice zaměřuje především na tehdejší mladé umělce.
Samotná výstava je rozdělena mezi několik tematických bloků, z nichž každý reprezentuje určité tendence v tehdejším českém umění. Vedle mnoha jiných tu můžete narazit například na Rudolfa Veverku, několik obrazů z raného období Vladimíra Boštíka nebo na díla jednoho ze zakládajících členů skupiny 42 Kamila Lhotáka. Několika obrazy je zde zastoupena i dekadentní tvorba Aléna Diviše.
Autor této koláže s baťovskou tematikou je dodnes neznámý
Jedna z nejpůsobivějších částí výstavy je bezesporu ta, která je věnována českému surrealismu. Zde můžete narazit na Jindřicha Štýrského, Toyen nebo na koláže Karla Teigeho. Zajímavostí v této sekci je vystavená sbírka surrealistických básní Jindřicha Heislera, které vznikly jako doprovod k Štýrského fotografiím.
Umění vs. totalita
To, čím je Konec avantgardy? unikátní, je především její specifické dobové zasazení. Umění je tu vystaveno v pevné souvislosti s historickým kontextem. Speciální pozornost je věnována především jeho kontrastu s tehdejším oficiálním pojetím kultury jako takové.
Na dobových fotografiích doprovázejících výstavu mají návštěvníci vůbec poprvé příležitost spatřit obludný charakter přehlídek nacistické kultury. Kapitolou samou pro sebe je pak série dokumentárních fotografií zachycujících dramatické momenty Pražského povstání.
Závěrečnou tečkou za výstavou je lehce komicky působící didaktická instalace Kýč a umění představující poslední pokus umělců zvrátit devastující nástup zpolitizovaného umění. Výstavu Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu si můžete prohlédnout ve výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně od 26. května do 25. září.
Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu
Městská knihovna, 2. patro
26. 5. – 25. 9. 2011 út–ne 10.00–18.00
doprovodné akce
přednáška: út 21. 6. v 17.00, Milan Pech: Zvrhlé umění v protektorátu, vstup zdarma
kurátorské/autorské prohlídky: út 14. 6., 8. 9. v 17.00
Lektorská prohlídka: čt 9. 6., 23. 6., 21. 7., 25. 8. v 16.30
Kurátor výstavy: Hana Rousová
