2 fotky 
Komunistický režim příliš netoleroval poslouchání západní hudby, živé koncerty imperialistických umělců byly tabu. Pár výjimek se přece jen událo a my vám je nyní představíme.
Berlínský Potsdamer Platz v dobách své největší neslávy. Skvělé místo na koncert, že?, Zdroj: wikipedia.org
Krátce po padesátiletém výročí zrodu Berlínské zdi a výročí vpádu sovětských vojsk do Československa Topzine.cz představuje nejvýznamnější koncerty západních kapel v komunistickém bloku. Těch sice bylo jako šafránu, ale o to větší hodnotu měly pro všechny návštěvníky těchto akcí.
Louis Armstrong (březen 1965, Palác Lucerna, Praha, Československo)
V polovině šedesátých let se poměry v komunistickém Československu stále uvolňovaly a na své si přišla i hudba. Největší bomba vybuchla v roce 1965, kdy do Prahy přijela koncertovat jazzová legenda – Louis Armstrong. Jeho koncert se stal společenskou událostí číslo jedna, na níž nechyběly ani tehdejší české hudební hvězdy včetně Karla Gotta.
Ačkoli si u nás Louis Armstrong odbyl jen jeden koncert (z něhož mimochodem existuje zvukový záznam), pobyl v Praze celých deset dnů, během nichž si prohlédl město, chodil do divadel či se oddával českým kulinářským specialitám. Přestože se později dostalo do komunistického Československa několik dalších světoznámých jazzových uskupení, na Armstrongův pražský koncert se vzpomínalo dlouhá léta.
Einstürzende Neubaten (15. září 1987, amfiteátr Lochotín, Plzeň, Československo)
Kmotři industriálního rocku, západoberlínská kapela Einstürzende Neubaten (v češtině bortící se novostavby), byli v Československu v 80. letech populární mezi příznivci undergroundu. Těžko se ale dalo očekávat, že skupina, soustředěná okolo svérázného frontmana Blixy Bargelda (jenž byl také dlouhodobým členem kapely Nick Cave & The Bad Seeds a mohli jste ho s touto skupinou vidět i ve filmu Nebe nad Berlínem) u nás někdy vystoupí.
Nicméně socialistický tisk přinesl v roce 1987 neuvěřitelnou zprávu: Einstürzende Neubaten vystoupí v rámci Mírového hnutí v lochotínském amfiteátru! V září se tak početná skupina jejich příznivců vydala, s jistou mírou nedůvěry, na místo koncertu.
Diváky na koncertě pěkně nažhavila západoněmecká punková kapela Die Toten Hosen a pak už všichni očekávali hlavní tahák večera. Ještě před ním ale vystoupila normalizační hvězda Michal David. Na něj však nikdo nebyl zvědavý, a tak po něm obecenstvo začalo házet vše, co bylo po ruce. Záplava létajících odpadků, pískot a následný škodolibý smích vyhnal hvězdného Davida z pódia již po první skladbě.
To se ale znelíbilo bezpečnosti a členy obou západoněmeckých kapel v zákulisí zmlátila, nastrkala do autobusu a vyhostila je ze země bez možnosti vyzvednout si osobní věci na hotelu. Diváci ale začali protestovat a vlastními těly bránili v odjezdu autobusu. Celá událost pak vyvrcholila menší bitkou mezi fanoušky a bezpečností. Inu, i tak mohl dopadnout Mírový koncert.
Díky této události je lochotínský koncert Einstürze Neubaten dodnes legendární, a to i přes to, že k němu ve skutečnosti nedošlo.
Depeche Mode (11. března 1988, Sportovní Hala, Praha, Československo)
Koncert britských Depeche Mode v socialistické Praze rovněž patří mezi ty, které jsou považovány za legendární. Nadšení fanoušci, skvělý hudební zážitek a vtipné historky okolo bezpečnostních opatření zaujmou i čtenáře, jenž slabostí pro depešáky zrovna neoplývá.
V Československu byli Depeche Mode obrovským kultem, příznivci se sdružovali do různých klubů a dokola poslouchali hudbu svých idolů. Když se pak dozvěděli, že Depeche Mode v březnu 1988 vystoupí v Praze, nemohli tomu uvěřit.
Čtěte také, jak vypadal Woodstock 1969
Nebyli sami. Koncertu Depeche Mode nemohli uvěřit ani pořadatelé či veřejná bezpečnost. Ti však, na rozdíl od nadšených příznivců, byli naprosto zděšeni. Nikdo nevěděl, co sice depešáci hrají, ale skutečnost, že se jedná o britskou kapelu a jejich příznivci chodí v černém a nosí punkové účesy, naháněla strach.
Lidé z Pragokoncertu se báli, aby Sportovní hala po běsnění rozvášněných hord ještě vůbec stála, a dopředu litovali, že koncert domluvili. V dobových materiálech lze tak najít vtipné rozhovory s pořadateli, jako ten se zástupkyní ředitele Sportovní haly Danou Hálovou. Ta prozradila, že bezpečnostní opatření na koncertě budou mimořádná. Na dotaz novináře, jak moc mimořádná, odpověděla: „Mimořádně mimořádná.“
Jistý policejní důstojník, zodpovědný za pořádek na koncertu, vyzvídal již v hale v den koncertu po jednom kulturním novináři, jak můžou příznivci při koncertě reagovat na hudbu Depeche Mode, a přitom nadhazoval katastrofické scénáře. Na přímý dotaz novináře, proč si myslí, že jsou fanoušci depešáků idioti, odpověděl: „Viděl jste účesy na hlavách těch, co stojí venku?“
Prodavači, kteří byli vysláni na těch několik málo míst, kde se lístky prodávaly, byli pečlivě proškoleni, jak jednat s feťáky, alkoholiky, punkáčema, dementy a jinými problémovými individui. K jejich obrovskému překvapení měli ale o lístky zájem normální lidé.
Lístek na pražský koncert Depeche Mode, Zdroj: youtube.com
Zájemci zavalili prodejní místa a spali v mrazivém počasí na ulici. Pochyby mezi nimi narůstaly, všichni se báli, aby koncert nebyl náhle zrušen. Do toho se začala šířit historka o člověku, jenž prodal deset tisíc falešných lístků na koncert za dva a půl milionů korun a uniká horlivému pátrání elitních detektivů.
O lístky byl enormní zájem. Prodáno jich bylo všech třináct tisíc, na Pragokoncert přišlo devadesát tisíc žádostí. Celkově se na koncert chtělo dostat přes čtvrt milionu lidí. Zajímavá čísla, když uvážíme, že se desky Depeche Mode u nás neprodávaly a klipy nevysílaly…
Průběh koncertu však byl ve finále naprosto bezproblémový a všichni fanoušci se chovali kultivovaně. Akce, do níž se kromě různých bezpečnostních složek zapojila i celá sedmička (to jest sbor veřejné bezpečnosti z Prahy 7), tak byla zbytečná.
Roger Waters (21. červenec 1990, Potsdamer Platz, Východní Berlín, NDR)
Po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989 již nic nebránilo opětovnému sjednocení Německa. Toho využil kytarista Roger Waters z Pink Floyd a uspořádal v Berlíně koncert pod názvem The Wall. Zeď měla v hudbě Pink Floyd vždy své opodstatnění, v tomhle případě ale název symbolizoval tu Berlínskou zeď a její pád (zatím ještě ne doslovný).
Koncert se konal na velmi příhodném místě – na Postupimském náměstí. Rušné předválečné centrum berlínského života utrpělo během druhé světové války značné škody a po rozdělení Berlína začalo chátrat (hraniční čára procházela středem náměstí). Vznik Berlínské zdi v roce 1961 z kdysi rušného náměstí udělal pustinu uprostřed města, kde se dařilo králíkům.
Při Watersově koncertě bylo pódium umístěno ve východním sektoru náměstí, mezi Berlínskou zdí a bývalou bezpečnostní hraniční zónou NDR. Střed pódia se nacházel na místě, kde ještě před necelým rokem bylo pásmo smrti.
Show, na níž každou skladbu odzpíval jiný zpěvák či zpěvačka, byla neformální oslavou sjednocení města. Přišlo na ni přes čtyři sta tisíc lidí, což z ní dělá druhý nejnavštěvovanější koncert všech dob. Přímý přenos z vystoupení sledovalo u televize půl miliardy lidí a vy jej rovněž můžete zhlédnout na DVD, jež vyšlo pod názvem The Wall: Live in Berlin.
Koncert v našem žebříčku poněkud snižuje skutečnost, že v době konání akce již bylo Východní Německo demokratickým státem, jenž neodvratně směřoval ke svému zániku. Ten přišel za necelé tři měsíce po Watersově koncertu.
Pantera, Metallica, AC/DC (28. září 1991, letiště Tušíno, Moskva, Sovětský svaz)
V druhé polovině 80. let již běžně jezdili západní muzikanti do Budapešti (Genesis, Bruce Springsteen) a jak jste mohli výše číst, i do Československa občas něco přijelo. Z komunistického bloku se západních kapel dočkali jako poslední příznivci v Sovětském svazu. První zápaďáci, kteří v této zemi vystoupili, byli Scorpions, kteří koncertovali v Moskvě na podzim 1989. V té době již evropské komunistické režimy padaly jako domino a Scorpions, inspirováni revoluční dobou, složili přímo v Moskvě svůj největší hit, Wind of Change.
Mnohem větší senzace ale byl moskevský dvojkoncert skupin Metallica a AC/DC, jimž předskakovala Pantera. Ten se odehrál v září 1991. V Sovětském svazu nikdo ani nesnil, že by se takováto akce mohla někdy odehrát, a tak pro ruské rockové fanoušky znamenal koncert bezmála životní příležitost. A teď se podržte: na koncert přišlo přes 1 600 000 diváků! Což z akce udělalo historicky nejnavštěvovanější koncert. Co dodat? Snad jen jedno: podívejte se na záběry z koncertu a posuďte sami.
I dnes, dvacet let po pádu Sovětského svazu, se občas nějaké koncerty zahraničních kapel v komunistické zemi odehrají. Za všechny jmenujme vystoupení skupin Audioslave či Manic Street Preachers na Kubě. Druzí jmenovaní dokonce koncertovali pro samotného Fidela Castra. I tak můžou tedy vypadat koncerty v komunistických státech.
