Ve středu 28. dubna vystoupili v pražské hale Folimanka finští metaloví šílenci Children of Bodom. Vedle nich naskočili finští folkmetalisté Ensiferum a švédští Machinae Supremacy.
Children of Bodom, Zdroj: myspace.com
Po vydání posledního alba Children Of Bodom, Relentless Reckless Forever, jsem měl z nadcházejícího koncertu velmi smíšené pocity. Osobně nevidím nic špatného na tom, že kapela experimentuje a hledá nové cesty, po kterých se vydat, nicméně skalní fanoušci tento poslední počin víceméně odmítají. Navíc se začíná tradovat, že show již není tak živelná a COB se přesouvají spíše do pozice rockových dinosaurů bez náboje. Předpojatost nebyla ovšem v tomto případě na místě.
Ve srovnání s mnoha předešlými koncerty ve Folimance byla organizace zvládnuta výtečně. Oproti zaběhlému zvyku otevírat halu čtvrt hodiny před začátkem kvůli zvučení byla hala otevřena včas a vůbec celý večer běžel přesně podle plánu. Účast půl hodiny před koncertem odhadoval technik Pragokoncertu na 1 500-1 800 lidí.
Výkop zahájili švédští Machinae Supremacy. Pro většinu fanoušků byla tato volba předkapely nepochopitelná. Jednak je její tvorba dost odlišná od dalších dvou kapel, jednak byl zvuk hodně špatný. S odstupem vidím, že to nebylo tolik chybou kapely, první dvě skupiny totiž hrály na jeden společný aparát a zvuk byl nastaven dle potřeb té druhé, Ensiferum.
S kapelou Ensiferum se však během prvního songu atmosféra kompletně obrátila. Pravý finský folkmetalový nářez rozpálil nejen prvních pár řad. Přestože stylově jsou od COB dost odlišní, jako předkapela k nim sedli naprosto perfektně. Mocné refrény a výborná komunikace s publikem. Bál jsem se, že hvězdy večera nemají šanci tohle překonat.
Mé pochybnosti byly smeteny s prvním songem. V původní verzi playlistu měla být většina skladeb z nového alba a zbytek povětšinou z předcházejícího Blooddrunk. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že byl set těsně před koncertem změněn, k radosti všech.
Sólo pro Alexiho
Ve chvíli, kdy zpěvák/kytarista Alexi Laiho předstoupil před mikrofon za bouřlivých ovací, bylo naprosto jasné, kdo je tady hvězda. Mohu jen souhlasit s tím, že na jeho výkonu celá show stojí a padá. Dnes měl evidentně jeden z lepších dnů, byl usměvavý a otevřený. S kytarou předváděl neskutečné kousky včetně hraní jazykem a protáčení, všechny to moc bavilo. Kapela jako taková hrála výtečně, nicméně k její škodě na sebe Alexi neustále strhával veškerou pozornost publika. Nikomu to ale nevadilo, pořád bylo na co koukat.
Mezi jednotlivými písněmi měl zpěvák krátké proslovy, ve kterých se mu obdivuhodným způsobem dařilo vymýšlet složité větné konstrukce, kde se v každé z nich v různých podobách objevilo v rekordním množství slovo fuck. Celkem omšelé, ale k COB to prostě patří. Stejně tak jako naprosto úžasná světelná show, osvětlovači létaly ve finále prsty po tlačítkách mnohem zběsileji než klávesákovi, což už tak dost nevšední zážitek ještě více umocnilo.
Jump?
Set byl vyvážený a rychle odsýpal, hrály se sice nové věci, ale oproti původním předpokladům přišlo na řadu i dost starších pecek, což bylo jen dobře. Na závěr si kapela neodpustila malý vtip, kdy začal klávesák hrát intro k songu od Van Halen, Jump. Kdo se těšil na další do sbírky proslavených coverů, měl smůlu, opravdu to bylo jen pro pobavení publika. Na závěr do přídavků procpali poslední singl Was It Worth It? a v úplném finále zbořili halu s Hate Crew Deathroll. Lapidárně řečeno, parádní akce.
