3 fotky 
!Recenze! Svůj debut nazvali Kofe-in Osobní vesmír, názvem aktuální desky Libertin jasně avizují, že na jejich přístupu k hudbě se nic nemění. Na škatulky se neohlíží a směle sází syntetické zvuky všeho druhu vedle saxofonu nebo smyčců.
Kofe-in, Zdroj: oficiální stránky kapely
Jak tedy zní nová deska pětičlenné opavské party Kofe-in? Jestli jste slyšeli Osobní vesmír, asi vás její zvuk nijak zásadně nepřekvapí. Pokud je pro vás Libertin prvním seznámením s kapelou, možná budete chvíli tápat, co je to za divný synťáky.
Písničky Kofe-in vám ale celkem rychle vlezou do hlavy a cizí zvuky zdomácní. Pod vší tou vrstvou elektroniky se totiž skrývají celkem snadno zapamatovatelné a chytlavé melodie. Rockový základ s říznými kytarami bohužel obrušují neodbytně se opakující refrény a některé ne úplně šťastné textové obraty.
Od řízného začátku k jemnému singlu
Deska začíná poměrně zostra. Zdánlivě klidný rozjezd první písně rychle utne Honza Kunze. Když zpívá: „Má duše černá,“ máte chuť si zařvat s ním. To erko řízne.
Hned vzápětí, v písničce Levituju, se bohužel ukazuje, jak snadno lze náladu písničky i posluchače otrávit kolovrátkovým syndromem. Jako by kapela chtěla dát posluchačům dostatek příležitostí k dešifrování záhadného slova kontempluju, které se stalo předmětem spontánního průzkumu na křtu v pražském Jazz Docku. Když Honza Kunze pátral po znalosti významu slova, zvedla se v obecenstvu jediná zasvěcená ruka.
Třetí píseň, k níž kapela nedávno natočila videoklip, je prostě hitovka. Kladu tě na vodu z alba tak trochu vyčnívá svojí jemností i popovým zvukem, který jí dává velkou šanci uspět v českém éteru. Silnou melodii umocňuje doprovod cella hostující Terezy Kovalové.
Tereza, která vnáší zvuk smyčců také do písní nedávno andělsky oceněných Republic of Two, se stala jediným hostem desky. S ženským vokálem se ale na aktuálním albu Libertin nesetkáte. Na spolupráci se zpěvačkou Klárou Vytiskovou (Toxique), kterou můžete slyšet na debutu Osobní vesmír, kapela nenavázala.
Dámskou posilu si Honza Kunze neodpustil u dvou textů. Jedním z nich je textově asi nejslabší song celé desky Aritmetika. Bůh ví, zda je slovní hříčka a rytmika, arytmika, aritmetika dílem Mileny Lukešové nebo zpěváka a textaře Jana Kunzeho. Každopádně je to rýmovačka hodně slabá. Ostatně zbytek textu si s ní nezadá. A čím je text kratší, tím víckrát se bohužel opakuje.
Vysvobození přichází naštěstí v podobě písničky Jediná, která zaujme rytmem i aranžemi. Ve sloce si zpěvák, jak je jeho dobrým zvykem, vydatně pohrává s výrazem. Zamrzí opět jen pocit až příliš často se vracejícího refrénu. Podobně je tomu i u Harpyje.
Poslední písničky v neposlední řadě
Libertin se určitě vyplatí poslechnout až do konce. Nervový kolaps, který otevírá závěrečnou trojici songů, je trefně doplněný synťáky. Znáte ten pocit bzučení komára kolem hlavy? Ze zvuků, které programming sekce kapely zařadila do písně, by opravdu bzuklo leckomu. Nicméně jde o písničku, která se jen tak neomrzí. Mohou za to odlehčující přechody. Výrazné – až teatrální – v podání Honzy Kunzeho.
Pokud by se udělovala i druhá cena v kategorii nejslabší rým desky, pak je jednoznačným vítězem spojení: „Jestli se nepletu, hrajeme ruletu.“ Ale i to kapele odpustíte, až uslyšíte ságo Honzy Tenglera, které písničku posouvá do jiných dimenzí. Dlouhé psychedelicky laděné tóny střídají gradující vyhrávky. Škoda, že dechy nedostaly na albu alespoň takový prostor jako na debutu.
Kofe-in nahráli další desku, která dokazuje, že jsou osobitou a zajímavou kapelou. Dělají to, co je baví, nebojí se odlišit a vstupovat i do ne zcela propátraných vod. Za to klobouk dolů a velké plus. Trochu nebezpečně vyhlíží balancování některých písniček na tenké hranici od chytlavé melodie k neodbytné podbízivosti. Podobně jako se Kofe-in pohybují na pomezí alternativy a popu.
Kofe-in – Libertin
Vydáno: 03/2011
Skladby: Černá duše, Levituju, Kladu tě na vodu, Skříňka s démonem, Aritmetika, Jediná, Harpyje, Nervový kolaps, Ruleta, Usnout a spát
Celkový čas: 36:35
Vydalo: Championship Music
Hodnocení: 3½***
