Bohaté diskuze na téma demokracie se vedly odnepaměti, už jenom to slovo v sobě nese rozpor mezi svým skutečným významem, správnou interpretací a jeho uplatněním v praxi. O tom, jak a proč vnímá demokracii, o jejím budování v Česku s ohledem na blízkou historii, globalizaci a komunismus, píše ve své knize Jiří Pehe.
Ilustrační foto. Zdroj: stara.inventurademokracie.cz
Kniha Demokracie bez demokratů je nabytá informacemi, z nichž jde při sebevětší námaze hlava kolem. Pokud jste také ještě netušili, od čeho k čemu se náš národ ubírá, doporučuji se nejprve uklidnit a vydýchat to předem. Už jenom interpretace myšlenek Jiřího Pehe si žádá odvahu – a to proto, že málokdo je ochotný pochopit skutečnost takovou, jaká opravdu je – nemilosrdná! Samozřejmě nemusíme autorovi v jeho úvahách věřit, ale čistě dle mého osobního názoru to má tento člověk v hlavě srovnané. Pokusím se tedy některé z jeho myšlenek interpretovat.
Dojem není vždy totéž co pojem…
Začněme samotným pojmem demokracie, jeho významem a poté fungováním v reálu tak, jak to vnímá Pehe. Demokracie je soubojem o stav lidské mysli. Je to kultura chování jedince, potřeba se občansky a sociálně angažovat. Vyjadřuje pochopení a toleranci k druhým lidem, ale i k menšinám. Významem demokracie by mělo být rozhodování se a vlastně vládnutí zemi občany. V praxi obdobně. U nás však existuje jakási forma autoritářství, kde málokdo skutečně stojí o demokraty. V šachu nás drží samotná záměna pojmu ‘demokracie‘ za pojem ‘svoboda trhu’. Jsme tak národem konzumentů, kteří očekávají, že nejsou za nic odpovědní a vždy za ně rozhodne někde jiný. Což se vlastně děje.
Typická česká politická strana dnes funguje spíše jako soukromá firma než jako extenze občanské společnosti.
Mezi hlavní problémy budování demokracie v Česku patří netolerance vůči menšinám, ať už budeme mluvit o rasismu nebo o každoročním volení velkých stran, které tímto způsobem od nás získávají ‘patent na rozum’. „Děkujeme.“ Dalším ne nevýznamným nedostatkem je naše neustálé obracení se k historii, tzv. zprofanování levice a nadávání na ty proklaté Němce, komunisty a podobně. Měli bychom si ale konečně uvědomit, že minulost je pryč a neuvažovat v mantinelech zašlých časů. Na druhou stranu nás směrem k demokracii hodně postrčil například vstup do Evropské unie.
J. Pehe s T. Halíkem v Japonsku v roce 2000. Zdroj: pehe.cz
Zmínila jsem se o problémech převahy hlasů některým politickým stranám. Všichni jistě víme, o co jde. Není problém v populistických předvolebních slibech o nic více, než ve vládě samotné. Přitom ani tak důležité není to, koho volíme. Existence jednotlivých politických stran je podle Peheho spíše na škodu. Nejde o to, že by měly jednotlivé strany špatné programy. Jde spíše o to, že nemají žádné společné cíle. V tomto směru Pehe předkládá polycentrický systém vládnutí, což je nový typ politiky, kde nemůže nikdo ovládnout celé pole působnosti. Spočívá v kontinuálním dialogu a vyjednáváním mezi všemi zúčastněnými aktéry v mnoha různých sítích.
Hmm, ten skandál mi přinesl popularitu…
Důvodů, proč je stranická politika čím dál tím víc nepoužitelná, je hned několik. Na to, proč se stále ještě drží v Česku, nalezneme odpověď vzápětí. Víme, že je stranická politika (a tedy i naše politika) neprůhledná, neveřejná a po celém světě navíc snadno podplatitelná. Nenabízí efektivní cestu, jak rozhodovat a řešit specifické situace. Modelovým příkladem budiž ekonomická krize, na jejíž zdárné překonání musíme čekat s prstem na ústech. Tržní hospodářství je u nás zmanipulované pravicí, která zavírá oči před právem a běžně privatizuje na objednávku. Obecně platí: Čím větší moc politická, tím větší moc ekonomická.
Jedním ze zajímavých momentů je i ten o zdánlivě neškodné roli médií. Média v celé této maškarádě mohou a často i podávají pokřivený obraz skutečnosti. Příkladem budiž televizní pořady, kde velikáni parlamentních politických stran důležitě diskutují na libovolné téma ekonomie. Média jsou však současně i přímou reakcí lidí na politické činy, jež si mohou politici dobře zpětně ověřit. Takto přizpůsobují svoje rozhodování lidu a vědí, co udělat, aby získali popularitu. Často je na jednotlivce ve straně působeno i tlakem z řad jeho vlastní strany. Začarovaný kruh boje o moc a peníze se uzavírá.
Načrtla jsem pouhý základ toho, co chtěl Jiří Pehe prostřednictvím své knihy říci: Jinými slovy musíme otevřít oči a dívat se na náš politický systém jako na takový, jaký doopravdy je. Bez jakýchkoliv příkras. Hlavním přínosem pro náš národ je morálně svobodná mysl, schopná učinit vlastní rozhodnutí a mít svůj vlastní úsudek. Tento úkol se jeví nereálně jenom pro ty, kdo ho za nereálný považují. Proto bychom se měli podrobit rozumné míře introspekce a v klidu si projít některé z Peheho poznámek. To myslím dokonale vyjadřuje i můj názor na knihu, jejíž autor je podle mě jedním z mála, kteří v souvislosti s pojmem politika používají i rozum.
Masaryk už kdysi popsal, budeme-li ho volně parafrázovat, stav, v němž se dnes znovu nalézáme, jako „demokracii bez demokratů“. Většina lidí sice přijala pravidla demokratického systému i jeho jazyk a rituály, které je legitimizují coby demokraty. Podíváme-li se však hlouběji, zjistíme, že s autentickými způsoby chování, (…) to už tak slavné není.
V českém prostředí se opakovaně setkáváme s tím, že v situacích, kde jsou lidé víceméně anonymní – například při řízení automobilu, v internetových diskusích, při volání do různých diskusních pořadů v rozhlasu a televizi -, panuje značná míra neúcty k pravidlům i značná dávka neslušnosti.
(…)
Český název: Demokracie bez demokratů – Úvahy o společnosti a politice
Autor: Jiří Pehe
Grafická úprava a sazba: Aleš Lederer
Počet stran: 295
Vazba: pevná
Rozměry: 180 x 110 x 30 mm
Vydal: PROSTOR, s. r. o., Praha, 2010
Doporučená cena: 280 Kč
Hodnocení: ***** (100%)