2 fotky 
!Ukázka z knihy!Albert Einstein je jedním z nejlegendárnějších vědců dvacátého století. Jaký byl jeho život? Kolik toho měl společného s atomovou bombou? A jaký vztah měl k Praze? Zajímá-li vás populární fyzik, kniha Waltera Isaacsona Einstein: Jeho život a vesmír by ve vaší knihovně neměla chybět.
Albert Einstein, Zdroj: archiv
Maďarský fyzik Leó Szilárd byl šarmantní a trochu excentrický muž a s Einsteinem se znal už dlouho: ve dvacátých letech, kdy oba bydleli v Berlíně, spolupracovali na konstrukci nového typu ledničky, nechali si jej pak patentovat, ale patent se jim nepodařilo komerčně uplatnit. Po nástupu nacistů prchl Szilárd nejprve do Anglie a poté do New Yorku. Na Columbijské univerzitě pak zkoumal metody, jak vyvolat řetězovou jadernou reakci; na tento nápad přišel o pár let dřív – když jednou v Londýně na přechodu čekal na zelenou. Když se mu doneslo, že se podařilo rozštěpit atom uranu, pochopil, že právě tohoto chemického prvku by šlo využít k potenciálně explozivní řetězové reakci.
O problému diskutoval s blízkým přítelem Eugenem Wignerem, také uprchlíkem z Budapešti. Probudily se v nich obavy, že by se Němci mohli pokusit o výkup dodávek uranu z Konga, tehdy belgické kolonie. Nevěděli však, jak by oni dva – maďarští emigranti – mohli z Ameriky varovat belgickou vládu. Naštěstí si Szilárd posléze vzpomněl, že se Einstein přátelí s belgickou královnou matkou.
Léto roku 1939 trávil Einstein v pronajatém domku na severním výběžku východního Long Islandu u Velké peconské zátoky. Plavil se na Tinefu, nakupoval si v místním obchodě sandály a s majitelem obchodu hrával Bacha.
„Věděli jsme, že Einstein je někde na Long Islandu, ale nevěděli jsme, kde přesně,“ vzpomínal Szilárd. Zatelefonoval proto na sekretariát v Princetonu. Bylo mu řečeno, že si Einstein pronajal domek jistého dr. Moorea ve vesnici Peconic. V neděli 16. července 1939 se Szilárd s Wignerem vypravili na cestu. Szilárd – stejně jako Einstein – neuměl řídit, takže za volant zasedl Wigner.
Když dorazili na místo, nemohli dům najít a nikdo z místních žádného dr. Moorea neznal. Už se chystali všechno vzdát, když vtom si Szilárd všiml chlapce, který postával u obrubníku. „Nevíš náhodou, kde tu bydlí profesor Einstein?“ To ovšem chlapec věděl – stejně jako skoro všichni místní usedlíci bez ohledu na to, jestli znali dr. Moorea. Zavedl je k domku na konci Old Grove Road, kde opravdu našli zadumaného Einsteina.
Usedli k prostému dřevěnému stolu na zastřešené terase střídmě zařízeného domu. Szilárd Einsteinovi popsal, jak lze pomocí neutronů uvolněných jaderným štěpením vyvolat v uranu pokrytém grafitem explozivní řetězovou reakci. „Tohle mě nikdy nenapadlo!“ přerušil ho Einstein. Položil pár doplňujících otázek, čtvrt hodiny si popsaný postup rozmýšlel a rychle pochopil možné důsledky. Navrhl, že spíš než královně matce by možná měli napsat jistému belgickému ministrovi, s nímž se zná.
Wigner prokázal smysl pro realitu. Namítl, že by možná bylo lepší, aby trojice evropských uprchlíků nepsala členovi cizí vlády o bezpečnostních záležitostech bez předběžné konzultace s ministerstvem zahraničí. Usnesli se, že v takovém případě bude nejlepší, když Einstein – jemuž sláva zajišťovala možnost slyšení – napíše dopis belgickému velvyslanci a oni k němu přiloží přípis pro ministerstvo zahraničí. S ohledem na tento plán nadiktoval Einstein dopis v němčině, Wigner ho přeložil, nechal sekretářku přepsat jej na stroji a přeposlal Szilárdovi.
Několik dnů nato domluvil jeden přítel Szilárdovi schůzku s Alexanderem Sachsem, analytikem v bance Lehman Brothers, který se přátelil s prezidentem F. D. Roosveltem. Sachs rázně prohlásil, že takovýto dopis je nutné odeslat přímo do Bílého domu, a nabídl se, že ho prezidentovi doručí osobně.
Převzato z knihy Walter Isaacson: Einstein: Jeho život a vesmír. Vydalo nakladatelství Paseka v Praze a Litomyšli, 2010.
