Na počátku velkých příběhů bývá někdy náhoda, ale většinou je to spíš geniální nápad. Je to už dobrých 100 let, kdy sledoval inženýr Herbert Johnson pekaře, jak se denně dřou s hnětením tuhého chlebového těsta, a říkal si, že s využitím elektromotoru musí být přece způsob, jak jim namáhavou práci usnadnit. Od tužky k prvnímu hotovému přístroji to tehdy trvalo několik let, ale výsledkem byl první kuchyňský robot na světě. Pracovní nádoba modelu H s objemem přes 80 litrů v daném momentě skutečně vyhovovala průmyslovým pekárnám, ale o použití v domácnosti samozřejmě nemohla být řeč.
Prvním zákazníkem pro kuchyňské roboty Hobart Corporation, kde to dříve zmíněný Herbert Johnson brzy dotáhl až na pozici ředitele, bylo americké námořnictvo a bitevní lodi USS California a USS Tennessee, později ještě USS South Carolina a další lodě. Před koncem první světové války se roboty Hobart staly standardním vybavením všech válečných lodí.
Hned po válce se začalo s vývojem a prodejem prvního modelu pro domácnost a při testování v rodinách zaměstnanců vznikl i název KitchenAid, který proslavil nejen samotné roboty, ale dal jméno celé společnosti.
Desetilitrový C-10 byl ale stále trochu velké sousto a trend zmenšování kuchyní v moderních domech tlačil výrobce k inovacím. Hned o rok později tak světlo světa spatřil model H-5. I ten ale vážil hodně přes třicet kilo a vzhledem k neochotě maloobchodníků roboty prodávat ho musela společnost prezentovat metodou podomního prodeje.
Prvním opravdovým úspěchem se stal až model G z roku 1927. Konečně se jednalo o kuchyňský robot dostatečně skladný a cenově dostupný, takže se prodalo 20 000 kusů během následujících tří let.
Rozhodujícím momentem pro budoucnost celé značky a pro její charakteristický design, který přetrval prakticky do dneška, byla nicméně spolupráce s návrhářem Egmontem Arensem, který dal novým robotům v roce 1937 tvar, který se používá do dneška. Zaoblený, přívětivý a snadný na údržbu, tak by se dal charakterizovat nejen ikonický model K, který znamenal v amerických domácnostech hotovou revoluci, ale poté už jakýkoliv další výrobek KitchenAid, který z Arensových návrhů více nebo méně vycházel.
Egmont Arens vizionářskými nápady nešetřil ani při spolupráci s dalšími značkami a pohled na některé jeho realizace staré osm dekád vzbuzuje chuť si něco takového pořídit i dnes. To jen tak na okraj. Každopádně model K se mu povedl tak dobře, že se bez podstatnějších změn vyrábí dalších 80 let, a to asijské a další konkurenci navzdory.
Z kuchyňských robotů KitchenAid se stala americká ikona číslo jedna. Ne že by snad majestátně trůnily v každé americké kuchyni, na to jsou i pro místní kuchaře poměrně drahé, ale prokazatelně obsazují první místa v soupisu svatebních darů a pokud dobře hledáte, najdete někde kousky, co jsou v provozu klidně padesát let bez vážnějších poruch.
Žijeme v době, kdy předměty denní potřeby kupujeme a vyhazujeme, málokterý spotřebič se dnes ještě vyplatí opravovat. Nemusí to být nutně spiknutím výrobců proti svým zákazníkům, ale kvalita výroby prostě odpovídá ceně a poptávce po snadno dostupných věcech. Zaujaté lpění na detailech a použití tradičních odolných materiálů a barev je u značky KitchenAid na pohled naprostý anachronismus, ale vychází excelentně. Ne každý má z konzumní orientace světového trhu radost a ne všem se chce vyhazovat elektroniku týden po záruce.
KitchenAid nebyla a dodnes není značkou pro každého. Vyhovovat bude vždy spíš náročnějším zákazníkům a pekařům nebo kuchařům v malovýrobě, ale každopádně poskytuje užitnou hodnotu a záruku kvality za každou utracenou korunu.
