Máte rádi science fiction, konkrétně kyberpunk a space operu? A už se vám nechce číst ty staré známé motivy pořád dokola, ale sáhli byste po něčem novějším, co stále ještě oplývá svěžestí a hvězdný prach se na tom ještě tak docela neusadil? Pak je tu pro vás Věž kosmonautů, první u nás vydaná kniha skotského spisovatele Kena MacLeoda, šestý svazek laserovské edice New space opera.
V té akčnější ze dvou příběhových linií se ocitáme v polovině jednadvacátého století. Už je to pár let, co se do Ruska vrátil komunismus a to se na jeho popud vydalo dobýt celou Evropskou unii, což se mu také úspěšně povedlo. Uprostřed dvanácti hvězdiček se na modrém pozadí skví jedna rudá a škádlivě pokukuje po Americe, která stále ještě neopustila systém konzumního kapitalismu. Železná moc rudých v Evropě ale zase není tak železná, jak bychom si mohli myslet. Vláda dává dostatek prostoru revolucionářům v jejich malých uzavřených skupinkách, které vlastně ani ničemu škodí. Jedním z takových vzbouřenců je i Matt, zkušený mladý informatik, matematik a systémový inženýr, který se jednoho rána spolu se svou suitou UIček, která nahradila konvenční programátory známé ze současnosti, rozhodne přijmout zakázku od vesmírné stanice ESA, známé pod jménem Maršál Titov. Do světa však ještě ten samý den prosákne zpráva, že stejná stanice už nějakou dobu komunikuje s buněčnou rasou mimozemšťanů, aniž by se o tom někomu zmínila, a tak se Mattův malý džob náhle zvrtne v náročnou a nebezpečnou ilegální prácičku.
Druhá dějová linie nás zavádí do budoucnosti trochu dál. Ve čtyřiadvacátém století žijí potomci dávných Kosmonautů na planetě Mingulay, jež se stává dějištěm pro setkávání čtyř různých vesmírných ras – lidí, kteří se snaží dosáhnout svého odvěkého Cíle a získat znovu vlastní hvězdný pohon, saurů, původních obyvatel planety podobných dinosaurům, krakenů, obrovských mořských živočichů oplývajících nepřebernou inteligencí a bohů, kteří sídlí na svých malých koloniích na obloze. Hlavní hrdina, mořský biolog Gregor, se tu snaží naplnit úkol svého rodu, k čemuž mu dopomáhá jeho asistentka Alžběta spolu se svérázným saurem Salassem.
Ken MacLeod staví svou knihu na kontrastech. Tempo vyprávění Mattova příběhu je hlavně ze začátku skoro až příliš rychlé a nepřehledné, vypráví se tu ich formou a jsme zasypáváni programátorovými vlastními názory a myšlenkami. Oproti tomu Gregorův příběh je pomalejší a rozvleklejší a zabývá se hlavně popisy měst, čtvrtohorního přírodního systému a barvité společnosti, která na Mingulay v průběhu let vykrystalizovala. Protikladná jsou i politická zřízení – EU je jasně levicová, ale na planetě Kosmonautů je hlavním dirigentem mezirasový obchod, který zprostředkovávají Obchodníci, skupina lidí, která ke své dopravě používá kosmický pohon krakenů.
Ačkoliv by se to na první pohled nemuselo zdát, kniha má i podtext mezilidských vztahů. Oba hlavní hrdinové se musí vyrovnat s tím, že stojí na vrcholech milostných trojúhelníků a že před nimi leží volba, kterou z dívek si vybrat. Zatímco Matt ví, že rebelku Jadey miluje a střelená pilotka Camila je jenom bokovka pro odreagování v těžkých chvílích, Gregor v tom má místy celkem hokej. Již na začátku knihy se setkává s krásnou dcerou Obchodníků Lýdií de Tenebre, která mu bláznivě pomotá hlavu na hodně dlouho, a když mu saur Salasso diskrétně poví, že je do něj tajně zamilovaná asistentka Alžběta, potomek Kosmonautů se najednou ocitá v šoku a začíná události náhle vidět ze zcela jiného úhlu.
Samostatnou kapitolou je pak autorův styl jazyka, který chvílemi vypráví naprosto vážně a vzápětí sklouzává do zlehčujícího až ironizujícího slohu. Krásně je to vidět třeba na úvahách o komunistické Evropské unii nebo o tom, zda by mimozemšťané raději kapitalistickou či beztřídní společnost – MacLeod jednoznačně sympatizuje s levicovým politickým systémem, zároveň je ale otevřený diskuzím. Bezpochyby největšími trumfy jazykové stránky textu jsou však autorovy popisy. Na každé řádce hýří dlouhými souvětími plnými přístavků a vedlejších vět, barvitými slovními obraty a nápaditými metaforami.
Právě to je také důvodem, proč se kniha ze začátku tak špatně čte. Člověku chvíli trvá, než si na MacLeodův styl zvykne a než se zorientuje ve světě, který spisovatel ve Věži kosmonautů předkládá. V momentě, kdy se ale pomyslná bariéra mezi čtenářem a autorem zlomí, se mezi řádky otevře barvitý svět, kvůli kterému stojí za to s románem vůbec začínat. Detailní a propracované reálie dávají mnohokrát tušit, že nad některými aspekty Mingulay a Země se autor pouze okrajově pozastaví, aby dal vědět, že existují, a pak zase mohl rychle pádit dál. Proto, když se nakonec čtenář dostane k pointě knihy, zjistí několik věcí – o co v tomhle románu běží, už uhádl nejméně v polovině, to vyvrcholení, na které se od té doby těšil, prostě nepřišlo a příběh celé třísetstránkové knihy je vlastně téměř prvoplánový a neslouží k ničemu jinému, než aby se poutavé prostředí mělo jak představit. Závěrečná koncovka navíc působí nemastně, neslaně a dost useknutěa a hlavně sází právě na to, že čtenář uhodne pointu až tady a ne dříve.
Román je tak vlastně velké zklamání, ovšem pouze do okamžiku, než si člověk uvědomí, že Věž kosmonautů je jenom prvním dílem trilogie. Jako samostatný román by asi neměl šanci, ale pokud víte, že se s nádherným světem v pozadí prostého děje a s krásným jazykem Kena MacLeoda setkáte znovu v dalších dvou dílech série Světelné stroje, které má Laser ve svém edičním plánu, uvědomíte si, že jste vlastně své peníze nevyhodili zbytečně. Otevřeli jste si totiž cestu k novému, zajímavému a při pohledu do životopisu od Martina Šusta i plodnému hlasu britské fantastiky, kterému by se u nás mohlo docela dobře dařit.
Název originálu: Cosmonaut Keep
Český název: Věž Kosmonautů
Autor: Ken MacLeod
Překlad: Vladimír Lackovič
Obálka: Stephan Matiniére
Počet stran: 320
Vydal: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 265 Kč
Hodnocení: 70%
Ohodnoťte tento článek:
