Keltští punkeři The Dreadnoughts spolu se svými ska kolegy Talco řádili v Rock Café

!Fotogalerie!Kanadští celtic-punkoví the Dreadnoughts a italští skáčkaři Talco slibovali za podpory punkáčů Thalidomide bujarý večírek a toho se nám také dostalo. Pivo teklo proudem, v kotli bylo pořádné vedro a kapely si koncert náležitě užívaly. Klub Rock Café v Praze tak hostil pravou punkovou pitku se vším, co k tomu patří.

Koncert v Rock Café, Foto: Aneta Trajerová, Topzine.cz

Do Rock Café jsem v pátek 28. ledna dorazil před sedmou hodinou. Přípravy na koncert byly v plném proudu. Našel jsem svého kameramana a pustili jsme se do shánění organizátora pro rozhovory. Za několik minut jsme již měli pro sebe celý prázdný kinosál a čekali jsme na kapely. Všechny tři byly náležitě upovídané a rozhovory se nesly v příjemné pohodové atmosféře. Videorozhovory, které jsme natočili, budou k mání již zanedlouho.

Poslední vyzpovídaní, předskokani Thalidomide, začali hrát velmi krátce po ukončení rozhovoru. Pochlubili se písněmi ze svého nedávno vydaného stejnojmenného LP. Deska, která se rodila dlouhé 4 roky, nese opravdu kvalitní našláplý hardcore materiál. Pro Thalidomide to také bylo poslední vystoupení v současné sestavě. Odchází jeden ze zakládajících členů, Miguel. Při rozhovoru jsem ale byl ujištěn, že se jedná jen o pauzu a ne permanentní odchod.

Po krátké přestávce se představili italští ska-folkoví bojovníci proti rasismu Talco. Pro mě osobně to byl vrchol večera. A to především proto, že měli zdaleka nejlepší nazvučení. To už začala pravá jižanská párty. V kotli to vřelo, plechový zvuk saxofonu se nekompromisně zařezával do uší a pot tekl proudem. Sám jsem si trochu zapogoval, ale ke konci jejich poměrně dlouhého vystoupení došla většině fanoušků síla. Talco ale se svým jižanským temperamentem dotáhli vystoupení až do konce na sto procent.

Rychlé pivko, cigaretka, pěkně se vydýchat, a jde se znovu do kotle na street-punkové The Dreadnoughts. Ti přijeli představit své nové album Polka’s not Dead. Bohužel ale  neměli tak dobrý zvuk jako Talco. Především zpěv se ztrácel za kytarovým nářezem. To ale nikomu zjevně nevadilo, neboť se pod stagí rozpoutalo hotové peklo. Charismatický zpěvák přezdívaný Uncle Touchy čile komunikoval s publikem, popíjel víno a zásoboval jím i první řadu fanoušků. Ovšem ani já ve třetí řadě jsem neunikl jejich řádění. Byl jsem pořádně osprchován zpěněným pivem.

The Dreadnoughts pak uzavřeli večer songem Elisabeth. Samozřejmě se ale ještě vrátili s dvěma přídavky. V rozhovoru mi slíbili, že jelikož hrají jako poslední, nezůstane po nich kámen na kameni. Tomuto slibu ale nedostáli. Stage sice byla řádně politá alkoholem všeho druhu, ale tento keltský nápor vydržela. Fanoušci se po druhém přídavku už smířili s tím, že večírek je u konce, a začali se hromadně odebírat k šatnám. Pak už se jen rozprchli po blízkých lokálech. Byla to zajisté dlouhá noc, na kterou se jen tak nezapomene.