3 fotky 
V edici Česká knižnice, jíž vydává nakladatelství Host, vychází letos po Přehradě Marie Majerové soubor próz Josefa Jedličky. Do jednoho svazku jsou zařazena dvě díla tohoto nepříliš známého, avšak neprávem opomíjeného autora.
Ilustrační foto Marián Luha, Topzine.cz
Kde život náš je v půli se svou poutí a Krev není voda jsou dva tituly shrnuté do jednoho vydání. Ač je každé z děl psáno jinou formou, spojuje je nejen jméno autora, ale také určité prvky autobiografičnosti.
Jako dílky puzzle
Kde život náš je v půli se svou poutí představuje první a také kratší prózu souboru. Jednotlivé minipříběhy jsou od sebe odlišeny pouze velkými písmeny na začátcích řádků, jinak na sebe velmi volně „navazují“. Členěny jsou do čtyř kapitol, na konci té poslední je připsána pouze datace. Texty vznikaly v období let 1954 – 1957 v Litvínově.
Ilustrační foto, Zdroj: wikipedia.org
Krátké úseky próz nemají na první pohled pro běžného čtenáře téměř nic společného, po prvním přečtení připomínají tvarem dílky puzzle z obálky knihy. Asociační postup při prvním čtení nenabízí žádnou linii souvislostí, ale při čtení druhém se objevují některé návratné motivy (např. divoký králík v úvodu a na konci díla). Návratností motivů a také postavou vypravěče prózy dohromady začínají tvořit spojitější celek.
Asociativní próza versus kronika
Čas vyprávění reflektuje nastávající poúnorovou situaci roku 1948. Koncentrační tábory se přestavují na ubytovny svazáků, je odstraněn ostnatý drát a budovatelé jsou vítáni s nadšením. Hranice mezi jednotlivými minipříběhy postrádají plynulost a často se námět jednotlivých úseků velmi liší. Přechod od jedné části k druhé trochu skřípe. Setkáváme se s velkým množstvím postav uvedených buď jménem, profesí nebo iniciálou příjmení. Postava vypravěče zůstává do posledního slova neodhalena, není jím žádná jednající figura. Je to alter ego samotného autora?
Přes to přese všechno i zde je hřbitov enklávou ticha. A za slunných podzimních dnů, kdy je člověk s to na okamžik v chřestění spadalého listí zapřísáhnout svou úzkost, i geometrické místo rozkotaného trvání: falešné ovšem, jako vše, co se tu žije, neboť sebezvnitřnělejší procházení mezi náhrobky s cizími jmény nemůže být než zástupným gestem – a člověk se marně pokouší (jako už tenkrát, když jsme rozsvěcovali na Olšanech svíčíčky u opuštěných vojenských hrobů) vstoupit do času, jenž není jeho.
Hřbitov Zdroj: archív Pavly Šimůnkové, Foto: Martin Hofman
Oproti tomu druhé prozaické dílo svou formou náleží spíše k rodinné kronice. Jak sám autor na samém konci uvádí, jeho úmyslem nebylo napsat vlastní biografii, ale zachovat obraz rodinného klanu pro vnoučata. Původní idea rodinné kroniky pro soukromé účely však dalekosáhle přerostla původní záměr. Z prvotního zápisu pro nejbližší se stalo svébytné literární dílo.
Statičnost a dynamičnost
Vyprávění začíná popisem obou rodin. Babička jevíčská (otcova matka) a babička hradecká (matčina matka). Ženy jako zakladatelky rodů, jejich pozdější manželé (obě se vdaly dvakrát), jejich děti, mezi nimiž poznáváme matku a otce malého Josefa. Průnik mezi Hradcem a Jevíčkem a konečně Prahou, rodištěm Josefa Jedličky.
Hradec Králové Zdroj: commons.wikimedia.org
První část, v níž jsou popisovány rodinné vztahy, genealogie, sňatky, životní výhry a prohry působí spíše staticky. V okamžiku, kdy se dozvídáme o seznámení Josefa Jedličky s Julií Komínkovou a následném narození malého Jožky, se text začíná dynamizovat.
Tak jde čas
K dynamizaci dochází nejspíše proto, že všechny předešlé události mohl autor zapsat zpětně až z doslechu, kdežto svoje osudy kořeněné vzpomínkami stačilo pouze zaznamenat pomocí vlastní paměti. Dětské příhody, prožívání Vánoc, kamarádi, škola i vztah k matce a otci, jež malého Josefa značně poznamenal. Citovost, kterou tak těžko hledal u matky, a ztráta otce – dva důležité mezníky v životě jednoho dítěte.
Celá kronika poté končí úvahou o obou rodičích, vyrovnání se s matčinou povahou (obě jevíčské tety ji považovaly za šmudlu), srovnáním citů matčiných a otcovských. Proč si matka nikdy nenašla k malému Josefovi cestu něžných citů, porozumění a ochrany? Oba rodiče tvoří věčné protipóly vlastností, přesto jsou schopni se doplňovat a ve výchově spolupracovat. Jejich odkaz zůstal Josefovi dědictvím pro příští generace. Krev není voda.
Český název: Kde život náš je v půli se svou poutí/ Krev není voda
Autor: Josef Jedlička
Počet stran: 596
Vazba: Vázaná s přebalem
Vydavatel: Host, Brno: 2010
Doporučená cena: 399 KčHodnocení: *** 85%
