I když se v našich řadách vyskytují i bezdomovci, je logické, že těchto není zase až tak moc a snad nikdo se pro podobný úděl nerozhodne sám a dobrovolně.
Pro lidi je charakteristické mimo jiné i to, že tito někde bydlí nebo aspoň právě usilují o to, aby měli kde bydlet. Je běžné, že chce mít každý svoji střechu nad hlavou, že nikdo nechce žít bezprizorně jako nějaké zvíře. Protože bydlení je něčím, co prokazuje lidem nejednu příjemnou službu, bez které by se člověk obešel jenom těžko, pokud by se tedy bez ní vůbec obešel.
Bydlet se tedy chce. Jenže domy a byty se u nás nerozdávají, mnohým z nás nespadne nějaká ta nemovitost jenom tak do klína, jak se říká. A zatímco může někdo objekt ke svému bydlení získat dejme tomu v podobě dědictví nebo daru od movitých rodičů, zatímco jsou tu někdy i ti, jimž je byt poskytnut jejich zaměstnavatelem a podobně, většina lidí je nucena si takovou střechu nad hlavou pořídit sama, vlastními silami.
Jenže všichni, kdo vědí, kolik si našinci obvykle vydělávají a jaká je cenová hladina u nemovitostí, vědí, že si jen tak někdo svůj vlastní byt či dům nekoupí. Takové ceny totiž normální člověk neuhradí jenom tak, na to se musí skutečně dlouhou řadu let šetřit. A vzhledem k tomu, že ceny nemovitostí rostou, je nejednou skutečností, že i kdyby člověk šetřil sebedéle, může se mu získání takové nemovitosti třeba i vzdalovat, namísto aby se blížilo. Ceny nemovitostí rostou nejednou rychleji než úspory.
A proto se často vyplatí hypotéka na stavbu domu, díky níž člověk získá finanční prostředky, za něž si svůj vlastní objekt postaví a pak to časem splatí. Díky tomu si totiž člověk pořídí podobný objekt za současnou cenu, která už neporoste, a díky tomu, že tu může bydlet, je zbaven nutnosti platit někde nájem, což by mu případné spoření značně komplikovalo.
A i když člověk není stavitelem, může mu pomoci hypotéka na družstevní byt, jež mu také pomůže získat bydlení, jež je v tomto případě skoro vlastní. A všichni dobře víme, jak důležité takové bydlení je.
