2 fotky 
Prozaička, publicistka, zakladatelka českého ženského hnutí. Přední představitelka májovské generace. Ze školních čítanek je známa především jako autorka vesnických próz s morální, silnou a neposkvrněnou hrdinkou, ale také jako přítelkyně Jana Nerudy.
Karolína Světlá, Zdroj: wikimedia.org
Karolína Světlá (vlastním jménem Johana Rottová) se narodila roku 1830 v Praze jako dcera váženého pražského obchodníka. Matka ji vychovávala v německém duchu, zato otec jí vypravoval o rodových tradicích a staré Praze, což ji postupně přivedlo až k uvědomění příslušnosti k českému národu. Ve francouzsko-německé škole byla často kárána za přílišné psaní, zvláště dílek, které neměly se školou co společného. V českém uvědomění ji také podporoval učitel hudby P. Mužák, jenž se roku 1852 stal jejím manželem.
Z Johany Karolínou
O rok později však Světlou postihla rodinná tragédie. Po smrti dcerky Boženy (kmotrou jí byla Božena Němcová) se dlouhou dobu nemohla zotavit z těžkého nervového onemocnění, proto odjela k manželovým příbuzným do Podještědí, kde se snažila načerpat síly. Jméno manželova rodiště (vesnička Světlá) a křestní jméno neteře (Karolína) posloužilo jako dobře zvolený pseudonym. Dnes už ji všichni známe jen jako Karolínu Světlou.
Jan Neruda, přítel Karoliny Světlé
V 60. letech se Karolína seznamuje s Janem Nerudou, avšak přes citové vzplanutí obou literátů se nakonec rozhoduje vztah ukončit. V 70. letech se angažuje v ženském hnutí, 1870 spoluzakládá Ženské listy, 1871 Ženský výrobní spolek český a 1890 dívčí gymnázium Minerva (spojené především s osobností Elišky Krásnohorské). Stává se členkou Umělecké besedy i literárního spolku Máj.
Praha versus Podještědí
Dílo Karolíny Světlé je rozmanitou směsí žánrů. Od napínavých románů přes povídky, romaneta i žánrové drobnokresby. Podle námětu bychom dílo mohli zařadit do dvou skupin podle toho, kde se odehrávají: próza z pražského prostředí a próza z prostředí vesnického, hlavně Podještědí.
Literárním začátkem Karolíny Světlé se stal román Dvojí probuzení, kdy Světlá našla inspiraci ve francouzské literatuře, zvláště G. Sandové. Mezi první ještědské prózy patří O krejčíkovic Anežce a Skalák, zde autorka zobrazila ženské charaktery ničím nezkažené a mravně čnící nad společností. Vše dokresluje i zachycení venkovského prostředí.
Malé postavičky i velké silné hrdinky
Dodnes mezi nejznámější díla Karolíny Světlé však patří především dva romány: Kříž u potoka a Vesnický román. Vyhrocená zápletka, ženská hrdost, neústupnost a houževnatost mravní i fyzická – rodící se český protějšek románů G. Sandové. Jako další díla v řadě lze jmenovat také romány Nemodlenec, Kantůrčice nebo Frantina. Řadou žánrových obrázků jsou poté Kresby z Ještědí – rázovité postavičky usazené do vesnického koloritu.
Pomník Karoliny Světlé
Do okruhu próz z pražského prostředí můžeme zařadit Zvonečkovou královnu a Poslední paní Hlohovskou, jejichž děj se odehrává na přelomu 18. a 19. století. Hlavním motivem je především vzpoura proti národní nerovnosti a sociální nespravedlnosti. Rodinnými pamětmi se Světlá inspirovala v díle Několik archů z rodinné kroniky, za zmínku stojí i novela Černý Petříček, kde se střetává sociální tématika s kritikou církve a pravdy. Zobrazuje také vzpouru dětí proti rodičům a autoritám.
Roku 1875 onemocní Světlá oční chorobou, své práce už musí jen diktovat své neteři, spisovatelce A. Čermákové – Slukové. Zhoršující se zdravotní stav byl příčinou stěhování do Prahy, kde Světlá svůj čas tráví uzavřená v pološeru ve svém bytě. Jediným společníkem jí zůstává malíř M. Jiránek. I přes tyto potíže se dále podílí na literárním i veřejném životě. Umírá roku 1899, dnes její hrob nalezneme na Olšanských hřbitovech.
