Karel Toman: Měsíce. Nejdříve buřič, poté vlastenec

Karel Toman byl oblíben u mladé generace pro krásu a metodiku svého zhuštěného verše, pro jednoduchost a přesnost výrazu a pro pravdivost citu.

Toman se nechal inspirovat také přírodou. Zdroj: sxc.hu

Básník, novinář a překladatel z francouzštiny Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, se narodil 25. února 1877 v Kokovicích u Slaného. Jeho rodiči byli František Bernášek a Rosálie Horová a kromě něj měli ještě tři děti. Toman byl příbuzný s Jiřím Horou, který byl také básník.

Karel Toman a studia

Toman nastoupil na gymnázium ve Slaném a po dvou letech studia přestoupil do knížecího arcibiskupského semináře v Příbrami. Pobyt na této internátní škole na něj měl velký vliv. Přísná pravidla a výuka vyvolávaly v Tomanovi vzpomínky na bezstarostné dětství a touhu po svobodě.

Karel Toman je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Foto: Alena Menšíková, TOPZINE.cz

Škola ho ale také dovedla k antické literatuře, která později velmi ovlivnila jeho tvorbu. Ve škole se Toman seznámil s mnoha dalšími začínajícími básníky a vytvořil s nimi básnický spolek.

V tomto spolku byli například Lotar Suchý (Toman mu později věnoval své první dílo Pohádky krve), Hanuš Jelínek – řídil studentský časopis Zora, ve kterém uveřejňoval první Tomanovy básnické pokusy, Arnošt Dvořák, Antonín Trýb, Jaroslav Durych, Karel Senzima, Q. M. Vyskočil.

Toman našel cestu do literárního světa

Toman byl za mlada velkým příznivcem časopisu Moderní revue. V roce 1895 poprvé publikoval svou báseň Den štěstí v časopise Niva. Nedlouho poté vyšly i básně Podzimní melodie, Elegie, Večer.

Čtěte také: Vášnivý sokol, básník a výtvarník Karel Hlaváček

Po absolvování gymnázia šel Toman do Prahy studovat práva, ale studium nedokončil. Místo toho se zapojil do literárního dění. Pohyboval se v seskupení lidí kolem časopisu Moderní revue a později se stal představitelem Anarchistických buřičů. V tomto období se nejvíce projevuje Tomanův bojovný duch a bohémství.

Anarchističtí buřiči

Byli skupinou revolučních literátů, která se sdružila na přelomu devatenáctého a dvacátého století kolem Stanislava K. Neumanna a jeho olšanské vily a politicky se hlásila k anarchismu. Patřili k ní (již zmiňovaný) Karel Toman, Marie Majerová, Jiří Mahen, Rudolf Těsnohlídek, František Gellner, Fráňa Šrámek, Jaroslav Hašek aj.

Toman během cest zavítal také do Francie.

Sbližoval je radikalismus, bohémský život, revolta, destrukce měšťáckého postavení. Velký význam pro ně měl časopis Nový kult. S tímto časopisem jsou spojovány počátky literární tvorby mladých autorů. Později se každý po svém snažil vyjádřit nespokojenost se společenskými poměry. Toman přilnutím ke své zemi.

Toman světoběžník

Toman měl problém udržet si stálé zaměstnání kvůli své revoltující povaze, proto vystřídal mnoho míst, často žil pouze s pomocí přátel či z peněz mecenášů, tedy lidí sponzorujících umělce. V Praze pracoval na několika úřednických postech. Poté odcestoval do zahraničí.

Čtěte také: Každá žena má moc učinit krásným a milým toho, koho miluje, tvrdil František Hrubín

Žil ve Vídni a navštívil také Francii, Anglii, Německo a Nizozemsko. Během cest se v Tomanovi probudilo vlastenectví, které ho přivedlo zpět domů. Po návratu se stal redaktorem Českého deníku a roku 1917 redaktorem Národních listů. Publikoval v časopisech Niva, Země, Lumír a Lípa.

Po první světové válce Toman začal spolupracovat s Lidovými novinami a dostal místo v knihovně Národního shromáždění, kde však také dlouho nevydržel. V roce 1954 byly posmrtně vydány všechny Tomanovy básně souborně.

Zavázán lyrice

Toman se prezentoval jako básník lyrik. V jeho tvorbě můžeme objevit dekadenci, symbolismus, vitalismus i impresionismus. Přestože Tomanova tvorba není nijak zvlášť rozsáhlá, jeho přínos do české poezie byl obrovský.

Čtěte také: Ponořte se do Klubů poezie spolu s Hrabalem, Haňtou a Vladimírem Boudníkem

Do svých děl zahrnoval osobní zkušenosti ze současného společenského dění (soustředil se především na sociálně orientované skupiny), z první světové války a z revoluce. Tomanova díla jsou plna hlubokých prožitků, autor se snažil zachytit individuální, později i kolektivní prožívání osudu a jakousi odevzdanost životu.

Některé básně se přibližují písni. V jeho tvorbě můžeme pozorovat mnoho metafor i zkratek. I když jsou Tomanovy básně krátké, jejich obsah se snaží zachytit rozporuplnost jednoty života prostřednictvím hlubokého prožitku. Tomanovy básně jsou unikátem v české literatuře.

Pohádky krve

Tomanova první vydaná sbírka, Pohádky krve (1898), byla věnována jeho příteli L. Suchému. Autor ji vydal vlastním nákladem. V této sbírce je jeden neustále se opakující motiv a to kontrast svobodných smyslů a moralistních pouček.

Básně jsou plné kritiky jak strojenosti a falešnosti literárních textů, tak politických idejí. Toman se soustředil hlavně na problémy ve společnosti a člověka snažícího se z ní vymanit, protože byl jedním z těchto lidí a svými básněmi se snažil povzbudit ostatní.

Některé básně jsou také ovlivněny Tomanovými konflikty ve vztazích. Nejčastěji zde můžeme pozorovat dekadenci a symbolismus. Později Toman nebyl s touto sbírkou spokojen, a proto ji nebral jako rovnocennou se svými ostatními díly a nezařadil ji do konečného souboru všech básní.

Torzo života

Dílo bylo vydáno v roce 1902 nákladem časopisu Moderní revue. V této sbírce už Toman našel své pevné básnické stanovisko. Tato sbírka obsahuje básně lyrické, erotické a revoltující. Toman zde začíná řešit problém individualismu a životní aktivity. Do této sbírky se promítají jeho neshody s rodinou, touha po svobodném životě, soucit s trpícími atd.

Další sbírky

Sbírky Melancholická pouť (1906) a Sluneční hodiny (1913) vznikly během Tomanova pobytu v zahraničí. V těchto sbírkách se odráží prožitky z cest po Evropě. Toman popisuje svůj život jako tulák a také vyobrazuje sociální situaci v cizích zemích. V některých básních můžeme najít touhu po domově a snahu o vyrovnání se se smutkem.

Verše rodinné a jiné vznikly v roce 1918 jako reakce na první světovou válku. Toman popisuje změny v sociálním dění během a po světové válce a sleduje jaký má válka dopad na obyčejné lidi. Ve druhé části můžeme sledovat vlastní kritiku Tomanova mládí a třetím tématem je kolektivní odpor a naděje na lepší budoucnost.

Měsíce

Sbírka Měsíce je asi nejznámějším Tomanovým dílem a vznikla v roce 1918 po návratu Tomana do Čech. Tento soubor obsahuje dvanáct básní, jednu za každý měsíc. Toman v těchto básních popisuje celoroční proměny přírody, lidové tradice a naráží i na některé české historické události.

Tato sbírka je projevem silného vlastenectví přetrvávajícího až do moderní doby. Toman stále věřil v lepší budoucnost a vkládal naděje do budoucí generace. Měsíce jsou plné symbolů a metafor, ve kterých čtenář musí najít správný význam.

ZÁŘÍ

Můj bratr dooral a vypřáh‘ koně.
A jak se stmívá,
věrnému druhu hlavu do hřívy
položil tiše, pohladil mu šíji
a zaposlouchal se, co mluví kraj.

Zní zvony z dálky tichým svatvečerem;
modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest
v jediný chorál slily se a letí
k věčnému nebi.

Svatý Václave,
nedej zahynouti
nám ni budoucím.

(TOMAN, Karel: Měsíce. Praha: Československý spisovatel, 1979.)

Pokus o návrat

Ve sbírkách Hlas ticha (1923) a Stoletý kalendář (1926) nastává pokus o návrat k předválečné tvorbě. Toman se zde zabýval závažnými tématy, jako jsou vztahy v rodině i všeobecné mezilidské vztahy, první světová válka a její dopad a také revoluce v Rusku.

Karel Toman zemřel 12. června 1946 a je pochován na Vyšehradském hřbitově spolu s dalšími významnými osobnostmi české země.

Zdroj: MENCLOVÁ, Věra a kol.: Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2005.