4 fotky 
S Kyticí z pověstí národních se setkal každý z nás, ať už z vlastní vůle nebo z povinnosti. Pro potěšení milovníků Erbena i na pomoc školákům s povinnou četbou přinášíme rozbor jednoho z nejvýznamnějších děl české literatury.
Sbírka Kytice vyšla poprvé roku 1853 a zahrnovala dvanáct básní. Původní dílo však nevzniklo naráz, Karel Jaromír Erben na něm pracoval přes dvacet let. Polovinu básní (Polednice, Poklad, Svatební košile, Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek) básník tvořil již od poloviny 30. let, vydával je však jen časopisecky.
Z archiváře spisovatelem
Druhou polovinu (Kytice, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně) napsal na počátku 50. let. Tehdy se Erben stal pražským archivářem, čímž se zbavil existenčních potíží. Nic mu tedy nebránilo, aby útlou knížečku konečně vydal.
Druhé vydání Kytice vyšlo v roce 1861. Počet básní se v tomto vydání rozrostl, neboť mezi básně Vrba a Dceřina kletba vsunul autor ještě baladu Lilie a přidal oddíl Písní. Třetího vydání z roku 1871 se již autor nedočkal, stihl ho však připravit k tisku, a tak se tento třetí typ pokládá za definitivní. Dodnes vznikl nespočet dalších vydání, z nichž byl postupně vypuštěn oddíl Písně. K dnešním čtenářům se tedy dostává ucelená verze třinácti balad.
Je Kytice romantickým dílem?
Za vrcholné dílo romantismu se v české literatuře neomylně považuje Máj Karla Hynka Máchy. Pokud bychom Máj měli za vzor romantismu, pak bychom museli jasně říct, že Kytice romantickým dílem není.
Ilustrace k baladě Poklad
Nenarazíme zde na typického rozervaného hrdinu, ani na jeho vzpouru proti společnosti. Naopak, autor v Kytici hlásá mírnost, smířlivost a poslušnost. Romantismus má však podle některých literárních historiků více podob.
Prostá nápodoba? Ani omylem
Karel Jaromír Erben byl sběratelem lidové slovesnosti. Na rozdíl od ohlasové poezie předchozích autorů, například F. L. Čelakovského, Erben prosté přejímání a napodobování odmítá a dává přednost umělecké tvorbě. Přesto se jeho nadšení pro lid, inspirace v pradávných mýtech a víra v zázraky v Kytici nezapřou.
Čtěte také: Co se stalo základnou českého jazyka a literatury? Národní obrození
Literární historik Felix Vodička považuje právě víru v lid za hlavní rys takzvaného romantismu objektivizujícího. Máchu pak zařazuje do proudu individualisticky revoltního.
Kytice jako součást českého literárního kánonu
Erbenovy Balady mohou číst čtenáři všech dob a všech generací, stále k nám promlouvají a jsou stále živé. Z povinné četby představuje Kytice jedno z nejoblíbenějších děl. Čím je to dáno? Literární historie na tuto otázku odpovídá jednoduše jedním pojmem, a tím je nadčasovost.
Víte, o čem pojednává balada Holoubek?
Erben důmyslně využívá pouze obecných pojmenování osob, míst a doby, vlastních jmen najdeme v celé sbírce jen pět. Jednotlivé básně Kytice, kromě první a poslední, tak vůbec neodkazují na vnější realitu, nejsou zařazeny do žádného dobového kontextu a stávají se nadčasovými.
„Erben byl poetou národa, nikoliv strany nějaké či doby.“ (Jan Neruda)
To je také důvodem, proč Kytice nikdy nevzbuzovala vlny nesouhlasu a nevyvolávala polemické bouře. V interpretacích sbírky se nejčastěji objevují pojmy jako českost, víra v národ a v lid. Erbenovým cílem bylo ukázat charakter českého národa a oslavit jeho stabilní hodnoty a jistoty. Věřil v existenci a neporušitelnost etických zákonů mezi lidmi a v mravní řád světa.
Erbenova balada
Karel Jaromír Erben je všeobecně pokládán za tvůrce moderní balady. Jeho literární styl je natolik působivý, že dokonce začal určovat naši představu o tomto lyricko-epickém žánru. Ceněn bývá nejen obsah, ale i důmyslná kompozice sbírky. Básně jsou zrcadlově spojeny, první báseň souvisí s poslední, druhá s předposlední a tak dále.
Balada je lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a tragickým vyvrcholením.
Sám Erben slovo balada příliš nepoužívá, pouze jediná báseň Holoubek nesla v původním časopiseckém vydání podtitul balada národní. Ve skutečnosti vychází jen dvě básně sbírky z balad, ostatní byly původně zpracovány prozaicky. Erben využívá látek a motivů lidových písní, pohádek a legend, nejčastěji však lidových pověstí, což nám vysvětluje název sbírky: Kytice z pověstí národních.
Strašidla a neobvyklé scenérie
Balada představuje typický žánr romantismu, odpovídá představě o nedělitelnosti lyriky, epiky a dramatu. Erben využívá nejen romantického žánru, ale také romantických motivů přírody, jako jsou jezera, hřbitovy a lesy. Ty spolu s existencí nadpřirozených postav vzbuzují romantické pocity strašidelnosti a zázračnosti.
Erbenovy balady nemusí končit vždy tragicky, jejich atmosféra je však baladická pokaždé. Tajemství, předtucha a očekávání vyvolávají pocity hrůzy, strachu. Na druhé straně vzbuzují naději a touhu. Ne nadarmo se o Erbenovi říká, že je mistrem umělecké zkratky.
Výrazová úspornost při stručných, ale názorných popisech osob a líčení krajiny, rychlý dramatický spád s výrazným zvratem a pointou, zhuštění děje, kontrast a živé dialogy, to vše vytváří baladický rytmus básně plný napětí.
Problém viny a trestu
V jeho baladách neplatí hranice mezi živými a mrtvými, mezi světem lidí a světem démonů. Vládne zde osud, jako neovlivnitelný Vyšší zákon. Jakýkoli pokus o jeho změnu stejně jako porušení vzájemných mezilidských vztahů jsou tvrdě trestány. Míra trestu je často neúměrná vině.
Ústředním tématem sbírky je láska, nejen milenecká, ale zejména mateřská. Vztah matka – dítě považuje Erben za nejzákladnější, a proto jeho porušení nejkrutěji trestá. Mateřská láska je často podrobena těžké zkoušce. Například v básni Vodník jde dokonce o dvojí vazbu. Dcera si musí zvolit mezi láskou k matce a láskou ke svému dítěti. Ať si vybere jakkoli, tragédii se nevyhne. Někdy se dokonce zdá, že se život matky a dítěte navzájem vylučuje.
