3 fotky 
Změní se vnímání Karla Hynka Máchy po četbě jeho méně známých děl? Je v nich znát autor proslaveného Máje? I skrze povídku Křivoklad (1834) dýchá atmosféra plná napětí a rozporů. Kdo je tentokrát romanticky rozpolcený hrdina a jak se vyrovnává se světem?
Mácha původně zamýšlel vytvořit celou románovou tetralogii Kat, z ní však byla dokončena pouze historická povídka Křivoklad (1834), jejímž pokračováním měl být Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. Křivoklad nás uvádí do situace, kdy je král Václav IV. zajat a uvězněn na Křivokladě, líčí jeho vysvobození a následný návrat do Prahy. Ústřední postavou celé prózy je ale králův kat, který prožívá neustálý romantický rozpor.
Návrat do čtrnáctého století
Mácha skrze svou historickou povídku odnáší čtenáře do období působení krále Václav IV., veškeré dění se odehrává na hradech Křivoklad a Vyšehrad a na cestě mezi nimi. Každá z šesti kapitol je uvedena krátkým citátem, který k samotnému příběhu přidává další zajímavý kontext (citovaný je například Rukopis královédvorský) a postupně poodhaluje celý příběh. Dílo řeší u Máchy často se vyskytující otázku vypořádání se s okolním světem a o místu člověka mezi ostatními lidmi.
Hrdina s romantickou duší
Hlavní postavou Křivokladu je královský kat, jenž popravuje lidi, kteří se znelíbí Václavu IV. Mácha do centra pozornosti staví ostatními odstrčenou bytost; společností opovrhovaný kat má stejný osud jako zbojník Vilém nebo cikáni z Máchovy stejnojmenné prózy.
Postava kata stojí na okraji společnosti stejně jako loupežník Vilém. Foto: sxc.hu
Kat je vnitřně rozervaný, střídá klid s výbušností a vášnivostí. I jeho povolání s ním kontrastuje – váží si živých bytostí, ale stejně tak stíná lidem hlavy. Snaží se být lepším, ale okolnosti katovi nedovolí naplnit skrytá přání.
Král a kat – podobní a přece jiní
Postava kata je pro dílo stěžejní, přičemž je konfrontována s další důležitou bytostí – králem Václavem IV. Mezi těmito dvěma postavami je možné nalézt mnohá podobenství: ani jeden z nich není vyrovnanou osobností a, jak později čtenář zjistí, oba jsou ze stejného rodu (kat v závěru prozrazuje, že je přemyslovským levobočkem, tedy vlastně potenciálním dědicem trůnu). Král trpí pocitem izolace od ostatních, kat se ze sebe snaží udělat vznešenějšího člověka a zbavit se poníženosti:
„Oba sice stejně hluboko myslili, oběma sice jedna a jediná smutnosti a truchlivosti, jakož i touhy jim samým neurčité byla příčina, přece však různými myšlenky jejich dříve a dlouho bloudily stezkami, než u jednoho stanuly cíle. V mnohém však ohledu zcela od sebe se lišili. – Tak u příkladu král Václav ničím považoval královskou svoji hodnost, ano on se takřka štítil důstojnosti své, maje ji za příčinu jednání a činů svých a stud vyplývající nespokojenosti; pročež i sám časem hleděl se zprostiti a zbaviti povýšenosti své, ačkoli nikdo jiný vznešenost jeho ani dost málo uraziti nesměl se opovážit, neb tenkráte vztek jeho nejvyššího dosáhl stupně: co zatím naproti němu kat se podobal, jako by hluboko kleslý toužil z nehodných jeho okoličností vytonouti navrch, k žádané vyvýšenosti; a jakkoli ohavnými život jeho zprzněn byl činy, přece časem, jako by navrácený někdejším mladosti své byl dnům, myšlení a jednání jeho vážnosti a vznešenosti do sebe, ač vynucený mělo ráz, co Václav k podlému a sebe nehodnému jednání z prv udalých příčin se nutil; a jak Václavovi královský, tak tomuto podlý jeho stav zdál se býti základem ustavičného smutku a neustálé traplivosti, jakou mu ničím nelzelo zaplašiti; ano usilování katovo veselým se zdáti jen tím více hrůznost citů jeho vyvyšovalo.“
(MÁCHA, Karel Hynek: Křivoklad. In Cikáni a jiná próza. Praha: SNKLHU, 1953.)
Osudovost rozhodnutí
Když jsou král Václav a jeho kat drženi na Křivokladě, objevuje se také krásná Milada, jejíhož otce dříve na příkaz krále popravil kat. I ženská postava prožívá složitý vnitřní boj: jedna její část nenávidí kata a krále za smrt otce, zatímco druhá je popravčímu zcela oddána. Její náklonnost je osudová, a proto Milada potlačí svou povinnost, dá přednost citu a pomůže zajatcům k útěku.
Milada poslechne svůj cit a osvobodí vězněného krále i kata.
Když se ale král s katem vrací s družinou zpět na Křivoklad (král pro odplatu za vězení, kat za Miladou), Milada má právě pohřeb. Zde kat vidí všechnu svou snahu být lepším člověkem jako zbytečnou. Nemožnost změny později ještě svými slovy potvrzuje jeho učitel Jan Hus, jemuž se v závěru prózy na Vyšehradě kat zpovídá a činí poslední pokus o polepšení a získání ztracených pravomocí. Dění završuje poprava věznitelů z Křivokladu, kterou kat celý svůj život odsoudí k rozpolcenosti.
„Na východním náhradí byl ve velkém kole sbor zbrojnošů; uprostřed nich vysoké, červeně přistřené lešení. Na tomto stál kat, levá jeho ruka jako ztuhlá ukazovala na mrtvoly bratra Milády a strejce jejího, pravá byla opřená o krvavý meč. S hrůzným úsměchem, jako přimrzlým v bledém obličeji, a očima daleko rozevřenýma hleděl kat co oslepený ve tvář vycházejícího slunce.“
(MÁCHA, Karel Hynek: Křivoklad. In Cikáni a jiná próza. Praha: SNKLHU, 1953.)
Mácha – básník nebo prozaik?
Křivoklad je sice poměrně krátká povídka, ale i tak vyžaduje čtenářovu neustálou pozornost. Dílo je totiž plné dlouhosáhlých popisů, souvětí jsou nezřídka dlouhé několik řádků a navíc ještě poměrně často přerušované vsuvkami. V Máchových verších se složité myšlenky poskládají přehledněji, zatímco v próze jsou podány hutněji. Právě Křivoklad lze považovat za vrchol básnické prózy devatenáctého století, později tento styl psaní napodoboval například Josef Linda se svou Září nad pohanstvem.
Zdroj: Lehár, Jan a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Lidové noviny, 2008.
