3 fotky 
Od listopadu 1933 až do ledna 1934 vychází na stránkách Lidových novin román Povětroň, druhá část noetické trilogie Karla Čapka. Knižního vydání se tento pozoruhodný román dočkal ještě v roce 1934. Setkáváme se v něm s exotickými prvky, třemi různými vypravěči a tedy i třemi úhly pohledu na život a osobnost záhadného letce, zvaného Případ X.
Ilustrační foto, Zdroj: TOPZINE.cz, Koláž: Marián Luha
Povětroň je sice druhou částí noetické trilogie Karla Čapka, ale především je to netradičně komponovaný román, kterým prochází tajemství Případu X. Do čtení této knihy se můžete s klidným svědomím pustit i v případě, že jste ještě dosud nečetli část první – román Hordubal.
Záhadný pacient
Děj Povětroně je umístěn do nemocnice, kam dovezou těžce zraněného pacienta, kterého se jako zázrakem podařilo vyprostit z havarovaného, hořícího letadla. Jediný, kdo nehodu přežil, je právě on – nachází se však v hlubokém bezvědomí. Jeho doklady shořely, takže zde není nic, co by pomohlo odhalit, kým tento pacient je. Životní osud člověka (nazvaného Případ X) se pokouší odhalit milosrdná sestra, jasnovidec a básník. Setkáváme se tedy se třemi různými příběhy o životě neznámého.
Neznámého vytáhli z hořícího letadla
Milosrdná sestra vychází se svého snu. Představuje si zpověď nemocného, ve které se přiznává ke svým hříchům. Lituje, že kdysi opustil svou dívku a rád by to napravil. Podle jasnovidce, který zakládá vyprávění na intuici, byl neznámý chemikem a vracel se domů obhajovat svůj vynález. Letecká havárie mu v tom však bohužel zabránila. Básníkova povídka je ze všech nejdelší, protože zde uplatňuje svou fantazii a spisovatelské schopnosti. V jeho vyprávění neznámý ztrácí paměť a dostává tak nové jméno. Zamiluje se, ale brání mu mnohé překážky. Když se mu paměť začne vracet, uvědomí si, že by se měl smířit se svým otcem. Tato cesta se mu však stává osudnou.
Poznání je v nás samotných
Právě tím, jak se několik osob snaží osvětlit příběh neznámého letce, dal by se Povětroň charakterizovat jako kniha složená z několika povídek. Setkáváme se zde s pohledem lékařů a také se třemi vypravěči, kteří se na základě vlastních zkušeností snaží objasnit tajemství Případu X. Každý z nich do své povídky vkládá část sebe sama, v jejich příběhu se zrcadlí jejich osobnost. A právě to je ono důležité poslání druhého dílu noetické trilogie = jak velkou roli hrají při poznávání naše vlastnosti a zkušenosti. „Vidíme věci různě podle toho, co a jací jsme; věci jsou dobré i zlé, krásné i hrozné, – záleží na tom, jakýma očima na ně hledíme.“ Karel Čapek, z doslovu k románové trilogii.
Nový román
Kritika Povětroně přijala s velkou chválou, neboť právě v této době meziválečné se kladl důraz na nové formy. Čapek, do té doby spíše tradiční vypravěč, zaujal v Povětroni originálním a působivým vyprávěním příběhu. Někteří román dávali do souvislosti se jmény jako je James Joyce, Marcel Proust aj. a Povětroň byl tak právem považován za důležitý tvůrčí čin, nejen co do české románové tvorby, ale i do tvorby evropského formátu.
Teprve ve vratech špitálu, kde už začíná nelad a lomoz života, povídal chirurg zamyšleně:
„Divné, že je tak neznámý. Musíme ho zapsat jako Případ X.“ Mávl rukou. „Raději už na něho nemyslete.“
Už druhý den trvá to bezvědomí, teplota stoupá a srdce slábne. Není pochyby, někudy uniká život; ach bože, jaká trampota! Jak ucpat trhlinu, o které nevíme? Tož nic než koukat na to němé tělo, jež nemá tváře, ani jména, ba ani dlaní, aby se na nich daly číst stopy minulého života. Kdyby měl jméno, kdyby měl aspoň jakékoliv jméno, nebyl by tak – co vlastně? Snad znepokojivý nebo co. Ano, říká se tomu tajemství.
