2 fotky 
Co loupí takový loupežník? Peníze, šperky, drahokamy? V tomto příběhu ne. Čapkův Loupežník se zmocňuje dívčina srdce a samotného mládí. Jedno z prvních dramat napsané rukou známého českého spisovatele Karla Čapka, jež jako příběh o lásce, prchající mladosti a stáří bylo poprvé uvedeno v roce 1920.
Drama Loupežník vypráví příběh o lásce, prchající mladosti a stáří. Zdroj: sxc.hu
Karel Čapek si vybíral vždy zajímavá témata pro svá díla, taktéž i pro jedno ze svých prvních dramat s názvem Loupežník. Autor zde zobrazuje kontrast mládí a stáří. Popisuje situaci zamilované mladé dívky a mladého chlapce, kterým dívčini starší rodiče a jiní občané v pokročilejším věku závidí jejich mladost, sílu a krásu. Jde o zajímavý pohled na abstraktnost ze života lidí, které si běžně nevšimneme.
Mládí předčí stáří
Nezkrotný mladík poblázní srdce mladičké Mimi, dceři jednoho profesora, poté, co její rodiče odjedou pryč. Profesor si svou dcerku střeží v domě se zamřížovanými okny, aby bezmyšlenkovitě neutekla kvůli lásce (jako kdysi její starší sestra Lola).
Čtěte také: Karel Čapek – Matka: do války jde poslední syn. Neúčastní nic nezachráníme
Po návratu rodičů se však mladík zamkne v profesorově opevnění spolu s Mimi. Profesor si přivede na pomoc k chycení jinocha starostu, kováře, četníky i vojáky. Ti však obdivují jeho odvahu a mládí, což má za následek únik mladíka před trestem.
Oslava soudobého života
Kniha v sobě ukrývá komediální drama, které se v dnešní době moc nehraje. Na své divadelní scéně ji však před několika lety hrálo například Divadlo na Fidlovačce. Humornost celého příběhu je zakotvena především v jazyce, který Čapek užil: čtenář i divák zde může spatřit kontrast mezi spisovným jazykem postavy profesora a nespisovným i nářečním jazykem méně vzdělaných, jako třeba služky Fanky. Kromě jazyka se čtenář či divák může též bavit u samotného myšlení a jednání všech postav.
Karel Čapek, autor Loupežníka. Zdroj: wikipedia.org, Foto: Jiří Opelík
Popis Čapkova mládí?
Hra Loupežník vznikala dlouhých osm let, než zahlédla první světlo hlediště v roce 1920, kdy měla svou premiéru. Příběh má komediální nádech a je spojován se spisovatelovým pobytem v Paříži, kde začal Loupežníka psát, a s jeho steskem po své domovině.
Čtěte také: Hra Ze života hmyzu Karla a Josefa Čapka nabízí dva alternativní konce
Během celého období, kdy toto drama vznikalo, byl Karel Čapek mladý a svěží, avšak při dokončování svého díla již cítil, že jeho věk nenávratně pokročil. Šlo o válečnou a následně i poválečnou dobu plnou optimismu a pocitu svobody a vítězství. Vznikly ústavy nově vytvořeného státu Československa, přišla nová doba, celá nabitá nadějí, že se blýská na lepší časy, na které lidé během války netrpělivě čekali.
Kaprál: Počkej? Franto, už to mám! No jo! Dyž jsem byl kluk, tak jsem viďal v cirkuse komedianta, a ten ti zrovna čaroval. Voči sem moh na ňom nechat. A tomu von je tak tůze podobnej!
Franta: Depak, čoječe, cirkusák! Dyž jsem byl malej, tak jsem viďal jednoho mladýho cizího knížete na honech. A von je zrouna jako ten kníže.
Kaprál: Di někam, Franto. Komediant a žádnej kníže.
Franta: Depak komediant, ty vole. Kníže!
(ČAPEK, Karel: Loupežník. Praha: Orbis, 1955, s. 145.)
Drama Loupežník se čte dobře a velice rychle. Někoho by mohla zarazit zastaralá čeština, avšak ta není nijak zákeřná a nerozšifrovatelná. Čtenář nemusí výrazně přemýšlet do hloubky celého příběhu, jen si musí uvědomit o čem kniha opravdu je – o mládí a stáří. Loupežník je dobrou knihou pro čas, kdy si čtenář chce odpočinout. Je méně náročná, než například Čapkova Věc Makropulos, Bílá nemoc nebo Matka. Jejím přečtením se však čtenář určitě nezklame.
Zdroj: ČAPEK, Karel: Loupežník. Praha: Orbis, 1955.
