3 fotky 
Daniil Ivanovič Charms-Juvačov byl zvláštní člověk. Já ho teda osobně neznal, ale seznámil jsem se s jeho Bábou; někdy též možno nalézt pod názvem Stařena. Jedná se o krátkou novelu, která je zároveň Charmsovým nejdelším textem, ačkoli je možné ji přečíst během několika desítek minut. Poprvé se objevila v roce 1939 a dle mého názoru nejlepší český překlad vytvořil Václav Daněk.
Petrohrad: rodiště autora, Zdroj: commons.wikimedia.org
Proč knihu číst? Bábu můžete číst všude. Vezměte si ji na záchod a téměř jistě ji tam přečtete; vezměte si ji do metra a je přečtená; vezměte si ji na přednášku, a hle, kniha rázem patří mezi přečtené. Skoro by se až zdálo, že knihu nemusíte ani číst a už ji máte přečtenou; jenže není tomu tak.
Šardám dnes nepřijímá
Ať už chcete nebo ne, Bába je nakonec o lásce. Hlavní linka se sice samozřejmě točí kolem stařeny, která vždy naprosto přesně ví, kolik je hodin a jak, kdy a kde si vybrat místo pro svou smrt, ale scéna v pekařství je ukázkovým romantickým vzplanutím. Okolnosti však milostnému vztahu nepřejí a hlavní hrdina utíká na návštěvu k Sakerdonu Michajlovičovi; půl kila černého chleba, buřty a půl litru vodky v ruce. Při pitce se děj dostává do povznešenější nálady, ale ve chvíli, kdy si hlavní postava (čtenáři jménem neznámá) vzpomene na svůj byt a osobu v něm ponechanou, vyleká se, a co nejdříve chce situaci vyřešit.
Jak už je poznamenáno na začátku, jedná se o kratičkou novelu s docela velkým důrazem na přímou řeč. Děj se odehrává hlavně v bytě vypravěče, v krámě či pekařství, doma u Sekerdona Michajloviče a závěrečná scéna je hlavně cestovatelská (tramvaj, vlak). S každým místem se pak pojí určitá nálada; od strachu přes láskyplné poblouznění až po nejistotu.
Od Stařeny k Daniilu
Vzhledem k tomu, že poprvé byl Daniil Charms zatčen v roce 1931, je jasné, v jaké době tvořil a co tvořilo tamní dobu. Nepomohlo mu ani, že psal hojně publikovanou literaturu pro děti a mládež. V roce 1941 byl zatčen podruhé a naposledy; nedlouho potom totiž buď ve vězení hladem, anebo při převozu vlakem a taky nejspíše hladem, umírá.
S Charmsem nestrávíte při čtení jednotlivých povídeček – krásné to deminutivum – moc času, ale je dosti možné, že vracet se k němu – v případě, že vás zaujme – budete často a rádi. Ne snad proto, že by samotný text byl na první přečtení až tak nepochopitelný, ale jsou v něm situace, které dokáží pobavit i na několikáté přečtení. Skoro by se chtělo napsat, že Daniil psal více vtipy než krásnou literaturu; ale to bychom jeho dílo zbytečně a poněkud nepatřičně degradovali.
V nakladatelství VOLVOX GLOBATOR vyšel v roce 2001 soubor s názvem Bába. Neobsahuje pouze zmíněnou novelu, ale řadu dalších, někdy pouze pár řádků dlouhých průpovídek, kde není o nonsensové situace nouze.
Na dvoře stojí bába s pendlovkama v rukách. Jdu kolem, zastavuju se a ptám: „Kolik je hodin?“
„Podívejte se,“ povídá bába.
Dívám se a vidím, že hodiny nemají ručičky.
„Nejsou tu ručičky,“ povídám.
Bába kouká na ciferník a povídá:
„Je tři čtvrtě na tři.“
„Aha. Děkuji vám,“ povídám já a odcházím.
Bába za mnou něco volá, už se však neohlížím. Vycházím na ulici a jdu pěšky, mhouřím oči a kouřím dýmku. Na rohu Sadové se přede mnou vynořuje Sakerdon Michajlovič. Zdravíme se, zůstáváme spolu stát a dlouho rozprávíme. Pak už mě otravuje stát na ulici, a tak zvu Sakerdona Michajloviče do sklípku. Pijeme vodku, zakusujeme ji vejcem na tvrdo a šproty, pak se loučíme a dál jdu zase sám.
Najednou mi došlo, že jsem zapomněl vypnout elektrická kamna. Je to k zlosti. Vracím se domů. Den tak pěkně začal, a už je tu první malér. Neměl jsem vůbec chodit ven.
Charms, Daniil: Bába. Praha: Volvox Globator 2001.
