3 fotky 
Syn Američana a Irky, který si vzal Češku, žije v Praze, hraje blues, folk i gospel, miluje knedlíky, obdivuje Čechy za jejich upřímnost a bude vystupovat na United Islands v Praze. To je Justin Lavash.
Justin Lavash, Zdroj:archiv
Jak jste se dostal k muzice? Vedli Vás k ní Vaši rodiče?
Na začátku rozhodně. Můj otec je Američan a velmi se zajímal o blues a americkou hudbu celkově. Také hrál na klavír a kytaru a byl velkým fanouškem rockové hudby. Představil mi Hendrixe a další velké hráče, třeba Lowella George či Earla Scruggse a mnoho dalších. Přesto to byla moje matka, která se narodila v Irsku, kdo mi koupil první kytaru. Je velkou fanynkou Boba Dylana a Leonarda Cohena, takže myslím, že jsem byl vystaven dvěma odlišným hudebním směrům už v mladém věku. Můj otec měl mnoho přátel mezi opravdovými kytaristy, takže jsem se toho mnoho naučil i od nich. Právě jeden z nich byl fingerstyle kytarista a myslím, že mu dlužím hodně za to, co mě naučil. Udělal jsem všechno, abych lépe pochopil hudbu. Od soukromých lekcí, přes kurzy teorie hudby až po desetiletou práci, kdy jsem profesionálně přepisoval písně.
Hrajete několik stylů, které kombinujete. Jak k tomu došlo?
No, je pravda, že ve své hudbě rád míchám různé styly, pravděpodobně proto, že jsem se vždy zajímal o mnoho různých druhů hudby, a to jak v důsledku mého dětství, tak později jako pracující muzikant. Na začátku jsem hrál téměř cokoliv, jen abych zlepšil své hraní, vydělal si trochu peněz a zlepšil své chápání hudby. Stále jsem poslouchal různé styly hudby. Něco od Cheta Atkinse, The Meters, Joy Division. Myslím si, že hodně lidí, ne muzikantů, chce slyšet namixované různé styly. A je smutné, když se talentovaní hudebníci zaměří pouze na jeden styl ve jménu purismu.
Po dobu šesti let žijete v Praze. Jak se vám v ní líbí?
Moc se mi tu líbí a nemám v úmyslu odejít. Trvalo dlouho, než jsem tu našel sám sebe, naučil se jazyk, objevil místo k vystupování, ale stálo to za to a jsem moc šťastný, že mohu žít a pracovat v tak krásném městě, jako je toto. Mám rád Prahu, protože je dostatečně velká na to, abyste se do ní mohli ponořit, ale zároveň dost malá, abyste pak mohli vyplout na povrch, když je třeba. To ve velkých městech, třeba v Paříži nebo v Londýně, nejde.
Češi jsou méně hádaví, ale velmi upřímní
A co Češi? Máte je rád?
Mám je rád hodně, což je dobře, protože jsem si jednu vzal. Moje manželka Zuzana je Češka a to mi také pomohlo najít rozdílný pohled na život v této zemi. Češi jsou velmi přátelští a pomohli mi usadit se tu. Jsou méně hádaví než Angličané, ale velmi upřímní, což je zajímavé. Také vědí, jak dobře strávit čas, což je podle mě důležité. Obdivuji jejich nedostatek napětí.
Mluvíte česky?
Snažím se učit nová slovíčka každý den, ale jak většina západních Evropanů tvrdí, je velmi těžké naučit se vaši gramatiku. Takže nemohu tvrdit, že jsem na skvělé úrovni, ale na takové, abych tu přežil. Mluvím francouzsky, německy a holandsky, tak jsem si myslel, že mi čeština nebude dělat problémy. Ale když jsem sem přišel, tak trvalo dlouho, než jsem dal dohromady větu!
Občas hraju s Monikou Načevou a znám i Sunflower Caravan
A co české jídlo? Máte ho rád?
Velmi. Jsem fanouškem knedlíků v jakékoli podobě (i těch chlupatých!). A mám opravdu rád svíčkovou, drožďovou pomazánku, kachnu a kapra s bramborovým salátem, ale musím říci, že je opravdu těžké sdílet českou vášeň pro zelí! Lidé říkají, že je to zdravé, ale já si nejsem jistý, že ho někdy budu schopen sníst s opravdovým nadšením. Červené zelí je dobré s kachnou, ale viděl jsem na prodej zelnou šťávu a myslel jsem si, že to už zachází příliš daleko!
Proč jste si vybral Prahu jako místo, kde chcete žít?
Mám vazby na Prahu, které sahají do roku 1991, kdy se sem můj dobrý kamarád ze školy přestěhoval. Přijel jsem ho navštívit a seznámit se s jeho českými přáteli. V kontaktu jsme nakonec zůstali až do roku 2004, kdy jsem se dostal ze špatného období a přemýšlel, co dál dělat sám se sebou. Nakonec jsem mu zavolal, jestli by mne u sebe pár týdnů nechal, než si najdu bydlení v Praze. Souhlasil, a tak jsem tu. Opravdu jsem se potřeboval dostat z Londýna, protože jsem z něj už byl šílený.
Znáte nějaké české hudebníky? Přátelíte se s nimi?
Znám jich hodně a někteří jsou i mí přátelé. Občas vystupuji s Monikou Načevou, ona i její manžel jsou naši přátelé. Také znám kluky z Sunflower Caravan, Cuprum, Nestihame atd. Snažil jsem se skamarádit s Evou a Vaškem, ale nezdá se, že by mě zatím chtěli poznat.
Poslední otázka. Budete vystupovat na United Islands v Praze. Těšíte se?
Moc, tvrdě jsem dřel, aby to byl skvělý koncert. Mám pro vás mnoho překvapení. Come down and feel the noise!
