4 fotky 
Můžete se s ním potkat na conech, můžete každý měsíc vidět plody jeho tvrdé práce. Šéfredaktor magazínu Ikarie se pro nás rozpovídal nejen o vedení časopisu.
Vlado Ríša při jedné z jeho oblíbených aktivit Zdroj: archiv Vlada Ríši
Vedete už Ikarii mnoho let. Jaké jsou ty nejsilnější okamžiky, které jste za ty necelé dvě dekády v šéfredaktorském křesle zažil?
Bylo toho moc, ale nejsilnějším zážitkem je přízeň čtenářů, která nás drží po celou dobu nad vodou. Ikarie nikdy nedostala žádný příspěvek od státu v podobě grantu, což přiznávám, trochu závidím kamarádům z Fantázie, kteří od slovenského ministerstva kultury takové peníze dostávají. Jsme jediný časopis, o kterém vím, kterého živí prodej a ne inzerce.
Další zážitek byl, když se Ikarie, jako první tiskovina v Československu, začala lámat elektronicky. Mladofronťáčtí ajťáci si na nás zkoušeli jimi počeštěnou Venturu a bylo to velké dobrodružství. Mimochodem šlo o druhé číslo Ikarie z roku 1990.
Další zážitek je vždycky stěhování. Jsem nejstěhovavější člověk v MF, od roku 2000, pokud mě paměť neklame, stěhoval jsem redakci osmnáckrát. Je daleko lepší vyhořet, než se stěhovat. Mohu potvrdit. Mimochodem nyní sedíme s novým časopisem MF MyLife, což je biolifestylový časopis pro ženy. Je to velmi poučné.
A našlo by se mnoho dalších. Například setkání s různými zahraničními spisovateli. Třeba s Robertem Sheckleyem a jeho rodinou v Petěrburgu…
Plánujete v obsahu nebo designu Ikarie do budoucna nějakou změnu?
Co se týče změn, Ikarie se postupně mění podle toho, co čtenáři chtějí. Faktem je to, že její obsah je léty vyzkoušený (t.j. třetina zahraničních povídek, třetina českých a zbytek publicistika) a změny se v podstatě týkají jen obsahu publicistiky. Jsme literární časopis s rozsahem (tedy podle počtu písmenek) normální knihy za velmi lukrativní, v porovnání s knihami, cenu. Co se týče našich čtenářů, jsou poměrně konzervativní a Ikarie taková, jaká je, jim vyhovuje, takže je zbytečné nějak ji radikálně měnit. Před pár lety takový pokus proběhl a málem vedl k jejímu zániku.
Vašim konkurentem na poli fantastických časopisů v Česku je jednoznačně Pevnost. Jaké vidíte přednosti Ikarie oproti ní?
Nemyslím si, že je našim konkurentem, naopak. Zaprvé je zaměřena trochu jinak a na jinou věkovou skupinu. My přece jen víc dáme na povídky a míříme na vyšší věkovou kategorii. Myslím si, že si Pevnost našla tu díru, která na trhu byla. Navíc jsem přesvědčený, že pro nás vychovává čtenáře, kteří postupně, s přibývajícím věkem, k nám přecházejí.
Jakými si myslíte, že se budou oba časopisy ubírat směry do budoucna? Kam se přelije víc čtenářů a jací budou?
Viz odpověď výše. Samozřejmě všechno se vyvíjí, ale neviděl bych to nijak katastroficky ani pro jeden časopis. Nicméně postup internetizace může časem zlikvidovat papírové časopisy jako celek. Vždyť elektronické čtečky už existují.
Na zmiňovaném kolbišti stojí kromě papírových médií i internetové portály. Mají podle vašeho názoru větší budoucnost než časopisy?
Přinášejí trochu jiné věci. Dávají možnost prezentovat se i začínajícím autorům a publicistům, Mohou přinášet informace rychleji než papírové časopisy. Nejsou závislé na financích, alespoň ne moc. Může tam přispívat každý, kdo se dostane na net.
My musíme být profesionálnější, protože nás to živí. Tím ovšem nemíním, že portály jsou amatérské. My musíme dělat časopisy takové, jaké chce čtenář. Kdysi prohlásil Ondra Neff: „Můžeme tam dát jenom to, co zaujme alespoň šedesát procent čtenářů.“ V tomto směru jsou na tom internetová médie mnohem lépe, ale na druhou stranu je to možná i jejich určitá slabina.
Nepředpokládám však příliš rychlou změnu v tomto směru, lidi jsou velmi konzervativní a z mých vlastních zkušeností (nedávno časopis VTM, s nímž seděla redakce Ikarie v jedné místnosti, dělal recenze právě na elektronické čtečky) jsou zatím nepříliš uživatelsky přívětivé. Kromě toho, ne všude je tak volný přístup k internetu jako ve velkých městech, takže my, co žijeme v Praze a jiných větších městech se necháváme splést vlastními zkušenostmi. Takže budoucnost ano, ale nemám ponětí, jak rychle to může nastat.
Sledujete, jaké články na internetu vycházejí? Změnil byste na nich něco?
Sleduji, pokud stíhám. Nicméně mnohé diskuze jsou pouze exhibicemi lidí, kteří se skrývají v anonymitě internetu a léčí si tak své vlastní mindráky. Velmi časté je to u recenzí na knihy, kde většina diskuzí se netýká knihy samotné (leckdy ji žádný z přispěvatelů nečetl), ale daleko spíš sympatií či antipatií k autorovi, vydavateli, kamarádovi a tak dál. Čili informační hodnota nula.
Neměnil bych nic, ony se vyvíjejí daleko dynamičtěji, než papírové časopisy. Závisí však na lidech, kteří daný portál vedou, což je logické.
Který portál čtete nejčastěji?
Neviditelného psa, tedy Sarden, Daemona… ostatní občas projedu, abych zjistil co a jak. Na některé zajímavé články a diskuze jinde mě upozorní kamarádi…
Vlado Ríša při další z jeho oblíbených aktivit Zdroj: archiv Vlada Ríši
Kromě postu šéfredaktora Ikarie se věnujete i tvorbě sborníků. Na jaké se mohou čtenáři těšit?
Teď připravuji sborník Zabij nebo Zachraň svého mimozemšťana. Dostal jsem zajímavé práce například od Františky Vrbenské, nebo Pavla Renčína…. Je jich víc a doufám, že se bude líbit.
Které z vašich vlastních antologií se nejvíce povedly?
To je těžké hodnotit. Mám je rád všechny.
Netajíte se oblibou ruských autorů. Nepřemýšlíte, že byste vydal antologii, která by se věnovala jen jim?
Ono je to poměrně těžké. Vzhledem k tomu, že v Rusku vychází asi 400 nových románů od domácích autorů ročně (do toho nepočítám povídkové sbírky), tak to nestíhám přečíst a pořádně sledovat. Navíc jsem slíbil Egonovi Čiernému, že mu přeložím nějaké věci z Ruska, takže mám v tomto směru práce až nad hlavu. Ještě letos by měla vyjít kniha od Buškova (možná si někteří vzpomenou na Rytířku Natal), jde o kombinaci sci-fi a fantasy, hlavním hrdinou je major ruské armády Svarog. Je přeložený i druhý díl této ságy, takže uvidím. Navíc teď připravuji povídkovou sbírku českých autorů do Ruska, takže je toho dost.
V neposlední řadě píšete i vlastní povídky a romány. Na co se mohou čtenáři těšit?
Už nějakou dobu čekám na to, až Michael Bronec vydá sborník dračích povídek, kde mám taky jednu. Dopsal jsem pokračování JFK Pašeráků v oblacích a jakmile to dovyčistím, tak to odevzdám. Je to samozřejmě opět Bigglesovka. Bylo mi řečeno, že by knížka měla vyjít někdy na jaře příštího roku.
Byl jsem požádán o třetí knihu o Bruncvíkovi, takže, jak teď dopřekládám další ruskou knihu (je to dobrodružná upírárna z dnešní Moskvy a novela k ní připojená se odehrává na Kubě), pustím se do ní a moc se na to těším. Bruncvík by se tentokrát měl vypravit daleko na východ…
Jezdíte i na mnoho conů. Které jsou vašimi nejoblíbenějšími?
To je zase těžká otázka, každý i ten nejmenší má své kouzlo. Právě teď se těším do Brna na Fénixcon.
