Protiválečný román Josepha Hellera Hlava XXII je spíše než útokem na válku výsměchem válce. Více než ukázky válečných hrůz v něm najdeme satiru, absurdity a ironii namířenou proti vojenským pravidlům, velitelům a podobně.
Joseph Heller, americký prozaik a autor slavné Hlavy 22, Zdroj: wikimedia.org
Hlavní hrdina, pilot bombardéru Yossarian, by rád přežil. To je jeho hlavní a, s výjimkou svádění žen, jediná ambice. Rozhodně však není zbabělec, žít chce přece každý. Naopak, při mnoha příležitostech dělá věci, které by jeho spolubojovníci chtěli udělat, ale nedostává se jim odvahy (např. nafackoval generálovi).
Joseph Heller (1923–1999) se narodil v New Yorku. Za války sloužil u bombardovacího letectva, po válce studoval v New Yorku a Oxfordu. Po studiu pracoval v reklamní agentuře a později se stal profesionálním spisovatelem a učitelem literatury.
Velení armády je v knize vylíčeno jako banda byrokratů, kteří akorát zahlcují své podřízené zbytečným papírováním, absurdními úkoly a riskují (i ztrácí) jejich životy. Rozumějte, riskují je v akcích ze strategicko-taktického hlediska zbytečných, které nařizují, aby se předvedli jeden před druhým, přidali si práci, zavděčili se sobě navzájem atd.
Předpisy
Jejich podřízení na sevření mezi byrokracií na jedné straně, a vědomím, že z příštího náletu se vůbec nemusí vrátit, reagují drobnými úniky (simulování na marodce, posouváním značek na strategické mapě) a vnitřní akceptací všudypřítomného. Yossarian kupříkladu nechává ve svém stanu hromadu věcí po padlém, protože nedostal žádné instrukce co s nimi. Ovšem pravidelně se chodí ptát, jestli nějaké nepřišly. A podobných absurdit je v knize plno, v čele s titulní hlavou XXII vojenského řádu.
„Vždyť jsem vám před chvilkou říkal, že jsou to cvoci. Ale může člověk připustit, aby blázni rozhodovali o tom, jestli jsou blázni, nebo ne?“
Yossarian se na něj chladně zahleděl a pak to zkusil z jiného konce. „Je Orr blázen?“
„Jistě,“ přisvědčil doktor Daneeka.
„A můžete ho vyřadit z letové služby?“
„To můžu, samozřejmě. Ale musel by mě o to nejdřív požádat. To je součást předpisu.“
„A proč vás tedy o to nepožádá?“
„Protože je to blázen,“ řekl doktor Daneeka. „Musí to být cvok, když ještě pořád lítá na operační úkoly, ačkoli se už kolikrát ocitl v takových situacích, že to přežil jenom zázrakem. Jistě že ho můžu vyřadit z letové služby. Ale nejdřív mě o to musí požádat.“
„A to je všechno, co by musel udělat, kdyby se z toho chtěl dostat?“
„To je všechno. Ať mě o to požádá.“
„A vy ho pak můžete vyřadit z letového nasazení?“ ptal se Yossarian.
„Nikoli. Já ho pak nemůžu vyřadit z letového nasazení.“
„Chcete říct, že je v tom nějaký háček? Začíná mě z vás bolet hlava.“
„Hlava vás začíná bolet z Hlavy XXII, ne ze mě,“ řekl na to doktor Daneeka. „Podle Hlavy XXII totiž člověk, který žádá o vyvázání z bojového nasazení, nemůže být blázen.“
Kapitoly románu jsou pojmenovávané po postavách knihy. Ne snad, že by v ní hrály větší roli než ve zbytku knihy. Je to spíše autorův žert. Ovšem také výčet alespoň některých podivínských, ba podivných charakterů. Kupříkladu polní kuchař Milo, mocnější než generálové, protože všichni, včetně těch generálů, jsou členy jeho šmelinářské organizace.
Hellerův román je mimo jiné i satirou na válku, Zdroj: sxc.hu
Nebo svobodník Wintergreen, odsouzený ke ztrátě hodnosti a podřadné práci s papíry, která mu propůjčuje nesmírný vliv. Či major Major Major Major (tak se skutečně tato postava jmenuje), který nechce nikdy vidět nikoho ze svých podřízených, tak se před nimi zamyká v kanceláři. A tak by se dalo pokračovat prakticky donekonečna. Postav je v knize mnoho, ale jedna podivnější než druhá.
Bezčasí
Zato děj prakticky chybí. Tvoří ho množství absurdních či tragikomických epizod v absolutním bezčasí, kdy je jeden den stejný jako druhý. Tyto epizody nejsou řazeny chronologicky, dost možná se ani seřadit nedají, hledání sledu událostí komplikují pohledy zpátky a drobné rozpory, takže to každý čtenář brzo vzdá. Jediné, co v knize postupuje s časem, je klesající počet živých postav a stoupající počet náletů, které musí pilot absolvovat, aby měl odslouženo a mohl se vrátit do civilu.
Válka je dobou boje i smrti
Jak bylo zmíněno výše, postav s časem ubývá. Umírají, mizí beze stopy. A jejich konce jsou stejně absurdní a zbytečné jako válečná byrokracie a většina rozkazů a vojenských řádů. Vlastně se jen o jedné nebo dvou postavách dá říct, že padly v boji. Ostatní mají na svědomí různé nehody, náhody a podobně. A takových náhod je hodně. Přestože je kniha satirická a čtenář se u ní i zasměje, hrůzy války tím nejsou vůbec umenšeny. Kapitola 39, ve které bez ironie a nadsázky popisuje zničený Řím plný nešťastných a zoufalých lidí, by dobře zapadla i do knihy od Remarqua. A absurdita, kterou tato kapitola vrcholí, čtenáře nepobaví. Spíše mu zvedne žaludek.
Čtěte také: Joseph Heller: Něco se stalo. Americký prozaik je vězněm světa absurdit
I přes tato drsná místa je kniha spíše humorná, a groteskně absurdní. V angličtině se výraz Hlava XXII používá jako synonymum k něčemu neřešitelnému, absurdnímu. Český čtenář zase ocení drobné paralely s Osudy dobrého vojáka Švejka. Románem, který Josepha Hellera natolik zaujal, že v románu Zavíráme! (volném pokračování Hlavy XXII) potká Yossarian právě Švejka.
