Ač jsou v tvorbě Josefa Kainara mnohem důležitější blues než tato báseň (původně nezamýšlená pro zhudebnění), text Stříhali dohola malého chlapečka se do podvědomí posluchačů zapsal více. Tato skladba je se sbírkou Moje blues spojena podobnými motivy, navíc si ji vybavíme v podání Vladimíra Mišíka a skupiny ETC.
Báseň Stříhali dohola malého chlapečka pochází původně z básnické sbírky Nové mýty vydané již roku 1946. Vladimír Mišík ji poprvé zařadil na svou desku Stříhali dohola malého chlapečka, která vyšla v roce 1976, tedy po třiceti letech od vydání Kainarovy sbírky. Reedice tohoto prvního alba jsme se mohli dočkat v roce 2009, kdy Mišíkova starší tvorba byla zařazena do kompletu nazvaného Déja vu.
Stříhali dohola malého chlapečka
Kadeře padaly k zemi a zmíraly
Kadeře padaly jak růže do hrobu
Železná židle se otáčela
V první sloce zhudebněné básně nás autor uvádí do děje. Konkrétně v této skladbě je velmi patrná příběhovost, která se odráží v celé sbírce Nové mýty. Minipříběh chlapečka, jenž je stříhán na železné židli – banální děj, na němž člověku nepřijde nic zvláštního. Klasický úkon v lidském životě, zde však dochází k jeho mytizaci. I obyčejný nezajímavý rutinní děj je povýšen do mytického stavu. Samo stříhání chlapečka má zde jiný, právě bájný rozměr – přerod. Příznačná je také poetizace výrazu kadeře padaly jak růže do hrobu, což je v kontrastu s jinými obraty.
Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
Jenom se dívali Jenom se dívali
Že už je chlapeček chycen a obelstěn
V té bílé zástěře kolem krku
Šedaví pánové – kontrastní prvek k malému chlapečku. Zatímco on teprve stojí na prahu přerodu, šedaví pánové představují jakousi radu starších, kteří rozhodují o jeho osudu. Důležitý je také motiv železné židle a bílé zástěry kolem krku. Obojí sugeruje, že chlapeček je zajat, uvězněn, železná židle už svým určujícím přívlastkem chladného kovu může sugerovat vězení či dokonce elektrické křeslo, zástěra kolem krku chlapečka svazuje.
Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
Jako kus masa když pleskne o zem
Zatímco v první sloce básník pracuje s poetizací v přirovnání kadeří, jež zmírají a padají do hrobu jako růže, zde postupuje úplně opačně. Jako kus masa když pleskne o zem – depoetizace, hrubé přirovnání sugerující živočišnost. Depoetické výrazy najdeme i ve sloce sedmé: toužení svědící jak uhry pod mýdlem.
Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět
Vešla do katakomb křesťanské sektičky
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
Je vždy kus masa jež pleskne o zem
Učeň se dívá na malého chlapečka
Jak malé zvíře se dívává na jiné
Ještě je chytit a rváti si z cizího
A už přece
Ráno si staví svou růžovou bandasku
Na malá kamínka Na Vincka chcípáčka
A proto učňovy všeljaké myšlenky
Jsou vždycky stranou A trochu vlažné
Častým motivem v Kainarových básních je nezdravost, nemoc, nevyvinutost. V této šesté sloce nevyvinutost zastupuje Vincek chcípáček. Také učeň je proti chlapečkovi nevyvinutý. Zatímco malý chlapec je upoután k železné židli, aby prožil proces přerodu, učeň je charakterizován jako malé zvíře, které se na chlapečka jenom dívá. Také jeho růžová bandaska odkazuje spíš k mužské nedokonalosti, nedospělosti.
Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
Toužení svědící po malé šatnářce
Sedává v kavárně pod svými kabáty
Jako pod mladými oběšenci
Už mu to začlo
Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
Nesmět se pohnouti na židli z železa
Báseň Stříhali dohola malého chlapečka uvozuje celou sbírku Nové mýty a také jako jediná z celé sbírky dodržuje skoro přesně strofické členění. Možná i proto si ji Vladimír Mišík vybral ke zhudebnění. Raritou však zůstává, že Mišík ve své stejnojmenné písni úplně vynechal čtvrtou sloku básně. Z jakého důvod, to můžeme jen těžko odhadovat, omluvou mu však zůstává fakt, že v některých vydáních Nových mýtů tato sloka také chybí.
Pokud byste si chtěli poslechnout něco víc z Kainarových písní naladěných na bluesovou notu, můžete tak udělat například v podání Karla Plíhala. Snaha o rozbor písně a básně Stříhali dohola malého chlapečka je jen letmým náhledem do Kainarovské poetiky.
