4 fotky 
Jiří Walker Procházka je kyberpunker. Nemá žádné implantované čipy (anebo se jimi nechlubí), ale ve svém díle mísí žánry tak dokonale, že spolu fungují v zábavné činnosti. Nenapsal toho mnoho, ale i přesto to stačí, aby byl považován za legendu české fantastiky.
JWP je autor, který se s oblibou objevuje na různých conech, jehož dílo není obsáhlé, ale o to kvalitnější a na obálce knihy Conan srdce Pteionu od Vlada Ríši je namalována jeho uťatá hlava. Narodil se roku 1959 v Kutné Hoře, odkud se přestěhoval do Prahy. Nejdříve se živil jako pomocný dělník, pak jako programátor a nakonec po roce 1992 skončil jako soukromý podnikatel v oblasti softwaru. S fantastikou se seznámil prostřednictvím soutěže Cena Karla Čapka a od roku 1991 mu také začaly vycházet první literární počiny, kterými zasáhl do mnoha oblastí – ať již do klasické fantasy, kyberpunku či space opery, přičemž každý z žánrů si vykládá po svém, a tak se jeho díla vždy vyznačují velkou porcí originality.
V roce 1991 poprvé mu vyšel pod pseudonymem George P. Walker (ještě v Rodokapsu) Ken Wood a meč krále D´Sala (Ivo Železný, 1991), ve kterém se autor pustil spolu holywoodským kaskadérem Kenem Woodem do průzkumu světa Gamebu, kam jej odnesla čarodějnice Xylla. Ve své době vzbudila tato kniha velký ohlas a stala se dílem, které mnozí považují za jeden ze základních pilířů české fantastiky vůbec. O velké oblibě knihy svědčí i fakt, že v roce 2008 vyšel v Tritonu Ken Wood znovu v novém kabátě s přepracovaným a doplněným textem.
O rok později vyšlo v nakladatelství Ivo Železný opět pod pseudonymem G. P. Walker volné pokračování s podtitulem Perly královny Maub (Ivo Železný, 1992). Ken Wood po úspěšné porážce krále D´Sala vládne sjednocenému Gamebu, dokud se na moři neobjeví zlá královna Maub a bývalý holywoodský kaskadér tak musí napnout všechny síly i plachty, aby své nepřátele opět porazil. Knize se dostalo stejné pocty a v témže roce jako její první díl vyšlo i její nové přepracované vydání.
V době, kdy Ondřej Neff psal o nemožnosti stvořit kyberpunkový román v zemi, která nemá ani dokončenou telefonní síť, vyšla Procházkovi povídková sbírka Tvůrci času (Winston Smith, 1991), která se dá označit za Zrcadlovky českého kyberpunku. Obsah této sbírky kolísá mezi mnoha žánry a pendluje mezi klasickým kyberpunkem jako řemen po až surrealistické obrazy putování muže, jenž v kapse nese sluneční světlo. Samotný kyberpunk JWP pojímá po svém, a zejména díky svému programátorskému povolání mu dodává jedinečný ráz, který je zcela odlišný a přesto velice podobný americké vlně osmdesátých let.
V Tvůrcích času se poprvé objevili Procházkovi oblíbení hrdinové Roland a Roxana, kteří se pohybují v autorově originálním světě Transmise. Ucelený soubor těchto příběhů vyšel v druhé sbírce povídek s názvem Totální ztráta rozměru (Milenium Publishing, 2003). Procházkův kyberpunk je velice originální a své hrdiny do počítačového světa přímo zasazuje. Nepracuje jako Gibson, který nechává hackera jen klouzat v černém prostoru ozářeném světlem toku informací, ale modeluje kulisy z rovnic a algoritmů, které si hrdinové v případě nouze upravují pro své potřeby.
V roce 1996 se na pultech českých knihkupců objevila sci-fi knížka s podivnou obálkou Káji Saudka, na které tlupa kovbojů mířila na čtenáře svými šestirannými kolty. Nebyla to chyba tisku, ale další z žánrových chimér JWP Hvězdní honáci (Altar 1996, Ivo Železný 1996 – 2 díly v Rodokapsu Hvězdní honáci a Návrat hvězdných honáků). V této knize se autor vypravil do vod velké space opery a z hvězdného prostoru učinil klasický western, jak jej známe z knih Karla Maye, Zanea Greye a dalších. Přičemž ani zde není autor skoupý na originální a zábavný text, který je sice triviálně jednoduchý – hodní honáci a zlý hrabě toužící po moci i za cenu smrti honáků, ale přesto čivý a velice zábavný.
V Procházkově univerzu totiž mezihvězdnou dopravu zprostředkovávají vesmírné krávy, které hvězdní honáci ošetřují a do značné míry i ovládají. Společnost vedená hrabětem Kuzněcovem se snaží získat stoprocentní kontrolu nad přepravou a využít dostupné kapacity bez ohledu na následky. Musí tedy zlikvidovat honáky. Scéna, v níž hlavní hrdina pluje vesmírem, řítí se na něj vesmírná loď a on jí čelí jen s nožem bowiákem v ruce je nezapomenutelná.
V roce 2002 se jméno Jiří Walker Procházka objevilo na obálce šedesátého třetího dílu Marka Stonea s názvem Jablka z Beltamoru (Ivo Železný, 2002). Sám JWP o této knize prohlásil, že když si přečetl doporučené dílo od francouzského otce této série Pierra Garrena, rozhodl se, že to musí napsat jinak. A napsal. Ptáci nosí bomby a po zemi chodí mamuti velcí jako paneláky. Na redaktorku to muselo být dost silné, protože jak dále JWP uvádí, toto je nejkrutěji zcenzurovaný text, jaký kdy napsal.
Avšak u myšlenky hrdiny, který se pohybuje po různých světech, autor zůstal. Tři další roky trvalo, než spolu s Miroslavem Žambochem vymysleli a napsali první díly dobrodružství čistě českého hrdiny Johna Francise Kováře, zkráceně JFK, který začal vycházet v roce 2005 v nakladatelství Triton a pokračuje dodnes, což svědčí o velké oblibě mezi českými čtenáři. JFK se stal skutečně fenoménem a mnoho českých známých autorů fantastiky přispělo k sérii svými texty (například Petr Schink, Josef Pecinovský a další). JWP má na svědomí první čtyři díly ve spolupráci s Miroslavem Žambochem (Pašerák, Není krve bez ohně, Meč a tomahawk, Armáda nesmrtelných, Triton 2005 – 2006) a díl jedenáctý Podhoubí smrti (Triton, 2007) napsal již sólo.
V roce 1991 byl za své dílo oceněn cenou Ludvíka Součka a v letech 1997, 2002 a 2004 získal ocenění Akademie science fiction, fantasy a hororu. Autor naštěstí neustal v psaní a připravuje novou povídkou sbírku, takže lze jen netrpělivě čekat, kam se vydá tentokrát a co z toho vzejde.
