2 fotky 
Jiřího Ortena řadíme k básníkům existenciálního zaměření. Působil jako prozaik, dramatik a publicista. Byl židovského původu, proto musel publikovat své knihy pro rasovou diskriminaci pod pseudonymy Karel Jílek či Jiří Jakub.
Díla Jiřího Ortena jsou stále čtená, Zdroj: sxc.hu
Jiří Orten se narodil roku 1919, vyrostl v Kutné Hoře v židovské rodině drobného obchodníka s galanterií. Matka působila jako ochotnická herečka a se starším bratrem Otou (divadelní režisér O. Ornest) měl společnou lásku k literatuře a divadlu.
Ortenova první tvorba
Orten napsal svoji první „knihu“ – Mládí – v devíti letech a v té době si začal vést deník. V roce 1936 nastal v jeho životě zlom, neboť své básně, prózy i recenze publikoval v časopise Mladá kultura a v příloze mladých v Haló novinách.
V letech 1929 až 1936 studoval na kutnohorském gymnáziu (mat. 1937), poté odešel do Prahy. Na konzervatoř neudělal přijímací zkoušky, začal tedy pracovat jak archivář, věnoval se studiu jazyků, herectví a dramaturgii v Divadelním kolektivu mladých. Přátelil se a spolupracoval se spisovateli z okruhu K. Bednáře (I. Blatný, Z. Urbánek, J. Pilař a jiní), s nimiž se střetával i v neoficiálním sdružení Noc (Jarní almanach básnický – 1940). Sblížil se rovněž s Františkem Halasem a Vladimírem Holanem.
Kutná Hora, rodné město Jiřího Ortena, Zdroj: wikimedia.org,
Napodruhé byl ke studiu herectví přijat. V té době poznal svoji osudovou lásku Věru Fingerovou (edice dopisů Hořký kruh – 1996). V době protektorátu vydával své knihy pod krycími jmény, roku 1940 odešel z rasových důvodů z konzervatoře. Pracoval v redakci Židovských listů a v příležitostných profesích. Často byl nucen se stěhovat, v posledním roce života se nemohl stýkat s matkou. Byl napaden na stránkách Árijského boje. Zemřel v roce 1941 dva dny poté, co byl na pražské ulici sražen německou sanitkou.
Motivy dětství, smrti i hledání Boha
Ortenovo dílo není rozsáhlé, avšak zachycuje autorův názorový vývoj – od jemného, až naivního pohledu (Čítanka jaro – 1939, pseudonym Karel Jílek) před válkou, přes obavy a hrůzu z budoucnosti (Cesta k mrazu – 1940, pseudonym Karel Jílek) na začátku okupace až k vyjádření pocitu samoty a hledání jistot (Jeremiášův pláč – 1941, pseudonym Jiří Jakub; Ohnice – 1941, pseudonym Jiří Jakub).
V prvních dvou knihách nalézáme motivy dětství a smrti. K dětství se váže okouzlení, něha i hra; život v matce a s matkou je světem bezpečí. Přítomný, reflektovaný život a jeho budoucí neznámé, temné a přitom neodvratné rozuzlení jsou pociťovány jako permanentní ztráta, zakletí v úzkosti, nezakotvenosti.
Tato ambivalence se objevuje v Ortenových opakovaných polemických osloveních Boha nepřítomného a odvráceného od lidského utrpení (Jeremiášův pláč). Napětí mezi neustálým životním návratem a životní ztrátou nacházíme ve sbírkách Ohnice a Scestí (posmrtně vydal V. Černý – 1947). V Elegiích (1947), volně inspirovaných patrně Rilkem, se Ortenův verš dramatizuje a epizuje. Autor se vrací ke štěstí dětství, ale tento ráj je ztracen. Hledá Boha, ale nenachází smysl žití.
Ve svých verších i v deníkových záznamech (z Modré, Žíhané a Červené knihy vyšel 1958 výbor pod názvem Deníky, v úplnosti deníky vydány až v letech 1992 až 1994) stále hledal „víru beznaděje“. Usiloval uchovávat pro sebe a pro druhé lidskost za náporu zla a bezpráví. Orten do deníků zařadil i úryvky některých, převážně snových próz. Souborně byly vydány až v šedesátých letech (Eta, Eta, žlutí ptáci – 1966, Knížka naslouchajícím – 1967, Převleky – 1968).
Cena Jiřího Ortena
Cena Jiřího Ortena vznikla v roce 1987, za zakladatele jsou považováni dr. Jindřich Pokorný a dr. Vladimír Pistorius. Tato cena se udílí autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, avšak autorovi nesmí být v době dokončení díla více než třicet let. Delší dobu ji udělovalo nakladatelství Mladá fronta, dnes ji uděluje Svaz českých knihkupců a nakladatelů spolu s Magistrátem hlavního města Prahy.
Ortenova Kutná Hora
Od roku 1993 se koná v Kutné Hoře na památku Jiřího Ortena festival Ortenova Kutná Hora. S ním máme spojenou i stejnojmennou literární soutěž pro mladé autory poezie do dvaceti dvou let. Rovněž po něm bylo pojmenováno pražské Ortenovo náměstí. Ortenovo dílo se stalo impulsem pro mnoho mladých básníků, kteří nastupovali do české poezie po válce i pro generaci vstupující do literatury v šedesátých letech.
Zdroj: FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury. Praha: Academia 2000
