4 fotky 
Básník a písničkář Jiří Dědeček vydal své juvenilie a pojmenoval je vcelku příznačně Slizské písně. Jak moc jsou slizské? A zapadá sbírka vzniklá z přetlaku testosteronu a mladické nerozvážnosti do kontextu Dědečkovy pozdější tvorby?
Básník a písničkář Jiří Dědeček, Zdroj: booklet desky Prší nám do campari
Sbírka Dědečkových juvenilií obsahuje 58 více či méně slizských písní z let 1971-1978 a je rozdělena do dvou oddílů podle jednoduchého klíče: některé z nich vznikly z přetlaku testosteronu, jiné z mladické nerozvážnosti. Dědeček k nim přiřadil ještě pár textů z let 2000-2007, ty však nejsou označeny a ze sbírky nijak nevyčnívají.
Juvenilie či senilie?
Vydat juvenilie žádá od jejich autora určitou odvahu. V jednoduché pozici však není ani recenzent, ačkoli může být rád, že má možnost nahlédnout hlouběji do autorovy tvorby. Juvenilie totiž nejsou jen další z básníkových sbírek, ale spíš zpětně ovlivňují pohled na texty již publikované. Zároveň by však měly obstát jako samostatná sbírka. Jaké jsou tedy juvenilie Jiřího Dědečka, které pod názvem Slizské písně vydalo nakladatelství Galén?
Ve sbírce nacházíme povětšinou povedené texty, v nichž už poznáváme poetiku Jiřího Dědečka, kterou známe z jeho pozdější básnické a písničkářské tvorby. Slizské písně jsou psány jednoduchým vázaným veršem, autor většinou používá sdružený či střídavý rým, ale zkouší si i verše s rýmem obkročným, s nímž se však neumí vypořádat tak dobře, jako se dvěma dříve jmenovanými. Na některých básních je poznat, že opravdu nejsou ničím jiným než hříčkami (tak je ostatně nazývá sám autor). I když námět bývá dobrý, chybí katarze anebo se Dědečkovi nedaří skloubit obsah s formou.
Z přetlaku testosteronu…
První část sbírky doslova vybízí k tichému čtení! Při hlasitém předčítání některých veršů byste se asi červenali, slabší povahy by se styděli vůbec je přečíst. Jestlipak maminky předčítající dětem Dědečkovy verše vědí, co psal zamlada? Název lehce zaměnitelný s povinnou školní četbou Slezské písně by jejich dítka mohl v pozdějších letech při hledání v knihovně zmást (podobně jako mne ve čtvrté třídě při hledání národních písní zmátl název Dědečkovy sbírky sestavené z Brassensových překladů Klejme píseň dokola) a asi nejen rodiče by se pak divili, jak radostně si jejich ratolest čte poezii.
Některé básně vznikly z přetlaku testosteronu..., Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Hříčky vzniklé z přetlaku testosteronu sice obsahují více sprostých slov, než bychom snad v básnické sbírce čekali, ale autor je používá vědomě, často jsou právě ona námětem celé básně a mnohdy se stávají prostředkem jazykové komiky veršů. Dědeček si vypůjčil výrazy ještě z jedné části slovní zásoby, a to z oblasti gynekologicko-anatomické.
Autor velmi dobře zvolil motto pro první část svých juvenilií (Rozkroky, rozkroky, rozkroky, / všichni jsme vašimi poskoky…). Ještě štěstí, že v 70. letech neexistoval Facebook, kde by si básník mohl světu postěžovat, že Julie je bestie, / hryzne – a jsi bez pyje, hrdě se pochlubit zjištěním Já mám oči jako rys / objevil jsem klitoris!, popřípadě sdílet s ostatními nadšení pro východní filozofii: Ohnul jsem ji mezi futry, / poslušen rad Kámasútry. / Stalo se to časně zrána, / jak nám radí Vatsjájana… Takto musely být verše zaznamenány na kus papíru a nakonec vydány.
… a z mladické nerozvážnosti
Foto: Kateřina Simerová, foceno pro studio Tónika
Téma lásky a toužení v Dědečkově tvorbě zůstalo přítomné dodnes, stejně jako schopnost nevytvářet upachtěné milostné kýče. Nepíše takříkajíc v rukavičkách, jen se postupem let naučil (snad díky věku a přibývajícím zkušenostem) psát niterněji, nebojí se už ani mírného patosu. Přesto nejsou jeho verše těžkopádné a nevzdává se ani občasného užívání vulgarismů. Ve čtyřech verších umí Dědeček vyjádřit názor i vyfabulovat mikropříběh.
Hříčky v druhé části sbírky vznikly z mladické nerozvážnosti a nacházíme mezi nimi mnoho takových, v nichž Dědeček jasně vyjadřuje určitý postoj. Příkladem budiž autorova hříčka pojmenovaná Charakter: Ať si lidé házejí / po mně kraví mrvou! / Trvám na svých názorech, / nehnu ani brvou!.
Některé básně z druhé pasáže sbírky spadají tematicky spíše do části první ((…) / Když jsem četl kýč / přepadl mě chtíč / (…)), stejně tak bychom některé básně z prvního úseku mohli umístit do oddílu druhého (Kladno, černé Kladno, / s tebou není radno… / špatně se to páří / v té tvé rudé záři…). Nepřijde vám to spíše jako výron názoru na společensko-politickou situaci než jako důsledek testosteronového přetlaku?
Dědečkem už od mládí
Pokud byste dostali Slizské písně do ruky a na jejich přebalu by nebylo napsáno jméno autora, určitě byste brzy přišli na to, že čtete verše Jiřího Dědečka. I na jeho raných textech je patrná inspirace českou lidovou slovesností, ale také ještě určitá neobratnost v práci se slovy. Časem se básníkovi podařilo zbavit se ve svých textech nadbytečných slov a zbytečně neokecávat. To se mu v oddíle napsaném z mladické nerozvážnosti ne vždy povedlo.
Co se obsahu týče, jsou už ve Slizských písních naznačena témata, která budou pro Dědečkovu tvorbu stěžejní a která bude lyrickými prostředky prozkoumávat ze všech stran: láska, život, smrt, jejich prolínání a proměny.
Nesmíme zapomenout ani na hravost, která je snad nejtypičtějším rysem Dědečkových juvenilií. Slizské písně byste asi měli číst o samotě, protože záchvaty smíchu vás při objevování jeho textů neopustí. Dědeček nepíše vtipy, on pouze rád a umně laškuje se slovy (daří se mu to stále), trefně, s ironií a snad i nadhledem nad sebou samým glosuje všeliké situace. To ostatně dělá dodnes nejen ve svých textech uměleckých, ale i publicistických. Anebo třeba v doslovu Slizských písní, kde píše:
(…)Několik nových [hříček] jsem (…) přidal z vrozené hravosti po operaci prostaty v letech 2000-2007. Nevěřím svým očím, jak nádherně močím. V úctě, J. D.
Nakonec se musíme zmínit ještě o grafické úpravě knížky, kterou měl na starost Luděk Kubík. Útlé juvenilie šité v pevné vazbě jsou otištěny na růžovém kostičkovaném papíře, písmo je také růžové a v černém poli. Navíc vás (ještě než si knihu koupíte) papírová stužka na deskách upozorní, že se jedná o verše nevhodné pro mládež do 20 let. A nechybí ani hvězdička, která se za minulého režimu objevovala u pořadů nevhodných pro mladé diváky.
Střídání
Má milá je padavka,
sklátila ji kapavka.
Mě zas klátí syfilida,
to se nám to pěkně střídá.Baladický příběh ze života člověka, který by rád šetřil elektrickou energií, ale nemůže, protože nedosáhne na vypínač
Trpaslo, trpaslo,
už jsi zase nezhaslo!Chvála básnictví
Já snad budu verše číst,
dokud neoslepnu,
já miluju básnictví
jako upír tepnu!
Název knihy: Slizské písně
Autor: Jiří Dědeček
Grafická úprava: Luděk Kubík
Počet stran: 88
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Galén
Doporučená cena: 190 korunHodnocení: **** (90%)
