Vodácká sezona je sice nenávratně za námi, ale jistě nebude na škodu se na tu další důkladně připravit a vybavit vědomostmi, které nás posunou z „lůzy“ na banánech do kruhů takřka vodáckých.
Kdekdo dnes vyráží na vodu, ale málokdo ví, jak se má chovat, co vzít s sebou, případně jaké cviky po prvním nasednutí provést a co se naučit, aby vše další proběhlo bez problémů.
V sérii článků této školy se budeme věnovat vybavení, technice a hlavně chování na českých i zahraničních tocích. Naučíme se číst v kilometráži, využívat sílu vody v náš prospěch a připravíme se na případné záchrany člověka i materiálu.
V tomto článku se seznámíme se stupnicí hodnocení toků. Je voda a voda, proto je nutné ji rozlišit a rozdílně se na ni vybavit a připravit.
Podrobné dělení (tzv. alpské)
ZWA – klidná voda (stojatá voda jezera, přehrady)
ZWB – klidná voda, slabě proudící voda (“voleje“, slaboučké peřejky, malé vracáčky a válečky)
ZWC – mírně proudící vody (znatelnější vracáky a válečky)
Dnes se již tyto tři stupně sloučily do jednoho ZW. Více tekoucí až divoké řeky dělíme na šest stupňů.
WW I – lehká (lehký tok s občasnými peřejemi)
WW II – mírně těžká (řeka s peřejemi a vlnami, dobře čitelné a viditelné; úzké toky s rychlejším proudem a občasnými návaly proudu na břeh a s možností překážek dobře viditelných)
WW III – těžká (těžký tok s nepravidelnými vlnami a občasným válcem, někdy zablokované, nečekané překážky; u úzkých toků nepřehledná místa s peřejemi v meandrech s náhlými překážkami)
WW IV – velmi těžká (velmi těžký tok s velkými peřejemi, válce, silná rozhraní, návaly vody, zablokované s úzkými průjezdy a stupni)
WW V – mimořádně těžká (extrémně těžký tok, velmi zablokované a nepřehledné, neustálé peřeje s málo místy na zastavení, vysoké kaskády a stupně, rychlý proud)
WW VI – hranice sjízdnosti (hranice sjízdnosti, kdy tok může být sjízdný v kombinaci s vhodným stavem vody a dalšími podmínkami)
Pro jemnější klasifikaci se používají ještě znaménka + –. Do klasifikace nejsou zahrnuty umělé stavby (např. jezy). Je potřeba věnovat jim vždy zvýšenou podrobnost, neb se lehce může stát, že na “zetwéčku“ potkáte čtyřkový jez, který se skoro nedá jet. Proto bych jako velmi vhodné viděl použití helmy a vesty i přes to, že při zbytku jízdy je budete mít v lodi.
Také je nutno pamatovat, že obtížnost byla stanovena za normálního toku, a proto se může dle aktuálního průtoku značně měnit. Charakter toku také velmi ovlivní obtížnost. WWII úzký potok s možností padlých stromů bude jistě těžší než stejně hodnocená široká řeka.
Věnujte pozornost také odlišnostem zahraničních klasifikací, které do obtížnosti řeky přidávají další kritéria u nás nepoužívaná (např. dostupnost toku). Za hranicemi (např. v Americe a Rusku) je možné potkat i jiné stupnice hodnocení.
K čemu je vlastně tahle stupnice? Udělám si představu, co pojedu, zda na to mám a v neposlední řadě podle toho vyberu loď.
V příštím článku na nás budou čekat lodě všech druhů, barev a velikostí.
Odměna pro ty, co se prokousali až sem: Tak dopadnou ti, kteří se teoreticky nevybavili a nijak nepotrénovali…
