Už jen to, že se tento dopis Vilmy Grünwaldové vůbec dochoval, je neobyčejné. Napsala ho 11. července 1944, jen pár chvil předtím, než byla spolu se svým starším, tehdy šestnáctiletým, synem Janem zplynována v Osvětimi.
Mengeleho selekce
Původně byla Vilma Grünwaldová v Auschwitzu umístěna do tábora pro české rodiny spolu se svým manželem Kurtem a syny Janem a Míšou. Nicméně krátce po příjezdu prošli selekcí před doktorem Mengelem.
„Jakmile Mengele spatřil, že můj bratr kulhá, řekl mu, ať jde doleva spolu se skupinou malých dětí,“ říká Frank Grunwald, dříve známý jako Míša, Vilmin mladší syn.
Nejprve byl doleva odeslán také Frank (Míša), kterému bylo jedenáct, když do koncentračního tábora přišel. Jiný, vysoce postavený, vězeň z tábora pro rodiny ho však obratem ukryl do skupiny starších chlapců.
Když Vilma viděla Jana stát osamoceného na levé straně, nemohla to unést. Nesnesla pomyšlení, že by šel do plynu sám, a rozhodla se jít s ním.
Česky psaný dopis na rozloučenou
Předtím než zemřela, napsala dopis v češtině adresovaný manželovi. Předala ho staršímu německému hlídači. Ten překvapivě, nehledě na obří velikost Auschwitzu, vyhledal Kurta, který pracoval jako lékař v jednom z táborů, a dopis mu předal.
Po osvobození Osvětimi v roce 1945 se otec se synem konečně shledali. Společně se vydali přes Londýn do New Yorku. Tehdy se Frank poprvé dozvěděl o dopisu, ale nebyl připravený si ho přečíst.
„Byl jsem zvědavý, co v dopise je, ale zároveň jsem se bál, že bych neunesl ten smutek,“ vysvětloval Frank důvod, proč si tehdy dopis nepřečetl.
Kurt si dopis ponechal až do své smrti v roce 1967. Tehdy, když třídil pozůstalost po svém otci, Frank narazil na starý kus papíru a okamžitě rozeznal matčino písmo. Našel její dopis a nyní už byl připraven si ho také prostudovat.
Frank říká, že nejdojemnější mu na celém dopise o jedenácti větách přijde tón, jakým je napsán: bez známky zlosti. Vilma byla se smrtí smířená a obávala se jen o manžela a syna. Cituje z něj: „Ty, můj jediný a nejdražší, neobviňuj se z toho, co se stalo, byl to náš osud. Udělali jsme, co jsme mohli. Postarej se o našeho malého zlatého chlapečka a nerozmazli ho přílišnou láskou. Oba dva zůstaňte zdraví, mí nejdražší. Budu na tebe a na Míšu myslet. Prožijte úžasný život, už musíme jít.“
Dnes k vidění v muzeu
Dopis si nechal, až v roce 2012 se jej rozhodl věnovat United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu (český originál dopisu). „Zdráhám se říct, že je to jediný takový dopis, který byl vytvořen,“ říká hlavní kurátor muzea, „ale podle toho, co víme, je to to jediný dochovaný dopis z koncentračního tábora napsaný před zplynováním.“
Přestože Frank Grünwald, kterému je nyní 85 let, znal svoji matku jen krátce, nejraději vzpomíná na to, jak byla pozitivní: „Nikdy nepřipustila, že jsme oběti. Její heslo bylo nenechat se zastrašit, mít vždy vztyčenou hlavu.“
