Jebavý i Mužáková. Které slavné osobnosti psaly pod pseudonymem?

Jméno je zatím stále nejběžnější nástroj identifikace. Přesto se mnoho úspěšných spisovatelů, tedy lidí, kteří se rozhodně nemuseli za sebe a své jméno stydět, rozhodlo tento údaj ukrýt. A na obálku svého díla napsat pseudonym,  jméno zcela jiné. Proč tomu tak bylo a stále je?

Samuel Clemens alias Mark Twain. Zdroj: en.wikipedia.org

Nejjednodušší způsob, jak získat pseudonym, je použít ten, který si už někdo vymyslel. Takové rozhodnutí nemusí být znakem lenosti nebo vychytralosti, ale i mnohem sympatičtějších vlastností.

Příkladem může být Samuel Clemens neboli Mark Twain. Tento spisovatel byl v mládí lodníkem na říčním parníku. Část doby pracoval na lodi kapitána Sellerse. Sellerse pravidelně psával do oblastních novin zprávy o stavu řeky a rád se chlubil svými zkušenostmi. V době, kdy se setkal s tehdy ještě Samuelem Clemensem, mu bylo devadesát let. Při tom požíval jméno Mark Twain, značka dvě. Původně to bylo hlášení, které sdělovalo, že řeka je hluboká dva sáhy.

Spisovatelé na Mississippi

Mladý Clemens jednou sepsal krátký článek, který styl starého kapitána parodoval, a publikoval ho pod stejným pseudonymem. Článek se stal mezi lodníky populárním a kapitán Sellers už onen pseudonym nepoužíval. Clemense mrzelo, že starého muže urazil. Když si jako začínající reportér vybíral podle tehdejšího zvyku pseudonym, rozhodl se pro jméno Mark Twain. Aby mu, podle svých slov, vrátil vážnost, o kterou ho připravil.

Pomník Petra Bezruče v Kostelci na Hané. Zdroj cs.wikipedia.org

Další, co může pseudonymuchtivý autor získat od svých známých, jsou jejich skutečná jména. Nejenže je může požádat o to, aby pod nimi vydával svá díla, k čemuž se uchylovali především autoři z různých, zejména politických důvodů zakázaní. Ale může jich využít k vytvoření autorského jména i trochu sofistikovaněji.

Když začínající básník Vladimír Vašek pracoval na poště v Místku, spřátelil se se slezským vlastencem Ondřejem Boleslavem Petrem, který ho vedl k většímu zájmu o národnostní a sociální situaci v jeho okolí, čímž zásadně ovlivnil jeho dílo.

Přátelé slezského barda

Další významnou osobou tohoto období jeho života byla velká láska Doda Bezručová, která byla inspirací pro některé jeho lyrické básně. Všechny básně potom Vladimír Vašek vydal pod pseudonymem složeným z jejich příjmení. Petrovo se přímo nabízelo jako jméno křestní a z příjmení Dody Bezručové stačilo odstranit koncovku. A Vladimír Vašek se proslavil jako Petr Bezruč.

Ivan Olbracht a Antal Stašek neboli Kamil a Antonín Zemanovi. Zdroj sc.wikipedia.org

Metoda vytváření pseudonymu může být i rodinným stříbrem. Když si autor slavných románů z podkrkonoší Antonín Zeman vymýšlel pseudonym, zkomolil své křestní jméno na Antal. A jako základ pro příjmení použil jméno biřmovací, tedy Stanislav. A tak se z Antonína Zemana stal Antal Stašek. Když se jeho syn Kamil dostal před stejný problém, rád se otcovským návodem inspiroval. Své biřmovací jméno Ivan ponechal beze změny a ze jména svého kmotra Albrechta vytvořil příjmení Olbracht.

Jedním z nejčastějších důvodů, proč spisovatelé skrývali svou totožnost, je snaha uchránit si soukromí. Ušetřit sebe, svou rodinu a jiné blízké osoby pozornosti čtenářů, kteří jsou zvědaví. Nutno říci, že před těmi skutečně odhodlanými nikoho žádný pseudonym neochrání. Když někdo chce, autora či autorku si najde.

 Lidé se nesmí dozvědět…

Karel Havlíček, později známý jako Karel Havlíček Borovský, podepsal své Epigramy jménem Havel Borovský. Jinou osobní motivaci měla Johana Rottová. Její manžel Petr Mužák v ní probudil vlastenecké cítění a touhu psát. Nepřál si ale, aby jeho žena byla spisovatelkou.

Pozdější průkopnice českého feminismu a emancipace si ovšem nedala říct. A tak její manžel ustoupil, ovšem s podmínkou, že bude používat pseudonym. Johanna Mužáková si vymyslela jméno podle Světlé pod Ještědem, kam jezdívala na léto. A začala psát pod jménem Karolína Světlá.

Další důvod, proč autoři a autorky tvoří pod pseudonymem, je snaha zakrýt něco, co by je vystavilo předsudkům či jiné dehonestaci. Obvykle to bývá etnický původ a pohlaví, protože ty lze ze jména vyčíst relativně snadno.

Asi nejslavnější z těchto autorek byla Mary Ann Evansová alias George Eliot. Prohlašovala, že kdyby je podepsala svým jménem, nikdo by je nebral vážně. Prý by je předem pokládali za jednoduché romantické příběhy. Nejspíše měla pravdu, pod pseudonymem psalo mnoho tehdejších autorek. Charlotte, Emily a Anne Brönteovy prý svými pseudonymy Currer, Ellis a Acton Bell údajně zmátly nakladatele natolik, že při prvním setkání zvolal: „Probůh, vy jste dámy!“

Musí to mít správný zvuk

Jiným spisovatelům či spisovatelkám se jednoduše nelíbilo vlastní jméno. Kupříkladu skutečné jméno českého básníka Otokara Březiny, Václav Jebavý, vzbuzovalo už v jeho době různé vulgární asociace. Není tedy divu, že ho nepoužíval k podepisování svých hlubokých básní. Naproti tomu Václav Voňavka zní docela přijatelně. Ovšem slavný autor psychologické a budovatelské literatury dal přednost příjmení Řezáč.

J. H. Krchovský, občanským jménem Jiří Hásek. Zdroj: cs.wikipedia.org, foto: Nela Klajbanová

Jiní autoři zase došli k závěru, že potřebují jméno, které správně zní, je o trochu či snad hodně výjimečnější či obyčejnější než jméno skutečné. Obzvlášť často takto postupovali undergroundoví autoři. Když Zbyněk Fišer vyměnil své jméno za nezvyklejší Egon Bondy, vybral si ještě docela obyčejně. Jiří Hásek si nejenže vytvořil své pseudopříjmení Krchovský z archaického výrazu pro hřbitov-Krchov, ale ani se neobtěžoval vymyslet si nějaké křestní jméno. Vytvořil pouze iniciály J. H. Korunu tomu nasadil Ivan Martin Jirous známý pod jednoslovnou přezdívkou Magor. Tato přezdívka ho chrakterizovala lépe, než by mohlo jakékoli jméno.