4 fotky 
Jeden z nejvýznamnějších představitelů prokletých básníků, který své vrcholné dílo sepsal už mezi šestnáctým a dvacátým rokem života.
Arthur Rimbaud se narodil 20. října 1854 v Charleville. Jeho otec byl kapitánem dělostřelectva, který časem opustil Rimbaudovu matku, svou ženu, jež měla silné sklony k poroučení a ovlivňovala tak životy všech blízkých, často i proti jejich vůli.
Rimbaud byl student s dobrým prospěchem, ale špatným chováním. Během studií se seznámil s tvorbou francouzského básníka Baudelaira, jež ho inspirovala k vlastním počinům.
Nepochopený provokatér
Mladého spisovatele velmi lákala Paříž a možnost seznámit se s dalšími básníky, kteří by měli podobný styl psaní i myšlení. Roku 1871 proto poslal dva dopisy básníkovi Verlainovi a přiložil do nich i ukázku své tvorby.
Tímto písmem psal své básně
Verlain mu obratem poslal pozvání do Paříže i s penězi na cestu. Zde ho seznámil s dalšími básníky, kteří ho ale nechtěli přijmout kvůli jeho agresivní a prudké povaze.
Verlain a Rimbaud
Ani žena Verlaina Mathilde, se kterou měl Verlain tou dobou ročního syna, nebyla z přítomnosti mladého Rimbauda nadšená. Měla pocit, že mladík kazí jejího muže. Společně se toulali Paříží, pili, zkusili i drogy. Nakonec byl Rimbaud nucen odjet do Arden, aby se Verlain mohl s Mathilde usmířit.
I takto byl básník zobrazován
Verlain ale i pak stále myslel na Rimbauda, což mu dokazoval ve vášnivých dopisech, na jejichž základě se mladík vrátil zpět do Paříže. Jejich vztah už pak neměl ani v nejmenším pouze platonickou podobu. Verlain nakonec odjel s Rimbaudem do Belgie. Jeho žena ho už nikdy neviděla.
Konec velké lásky
Společně poté muži odpluli do Anglie, kde se jim zpočátku dařilo. Nakonec ale skončili oba v nouzi. Verlainovi navíc začala chybět žena Mathilde, na kterou marně sháněl kontakt. Verlain se poté rozhodl vztah s Rimbaudem ukončit a nechal ho samotného bez peněz v Londýně.
Naposledy se setkali v Bruselu, odkud chtěl jet Verlain za svou ženou. Mezi muži došlo k hádce, která vyústila výstřelem. Verlain postřelil Rimbauda do zápěstí a byl za to odsouzen ke dvěma letům vězení.
Opilý koráb
(…)
Snil jsem o zelené a zasněžené noci,
o žhavých polibcích, jež víří v prostoru,
o koloběhu míz, jež mají vesmír v moci,
o modrém procitnutí zpěvných fosforů.Po celé měsíce jsem slýchal vlnobití,
jak kravín šílenství a epilepsie,
aniž jsem pomyslil, chtěje jej utišiti,
na hada, zkroceného patou Marie.(…)
Od postřelení Rimbaud stále cestoval a učil se mnoho jazyků. Pobýval například v Německu, Itálii, Holandsku. Pracovně (věnoval se obchodu) trávil hodně času i v Africe, kde mu byl roku 1891 diagnostikován nádor v koleni, ještě ztížený prodělanou syfilidou.
Nohu mu museli amputovat. Jeho stav se poté velmi rychle horšil. Zemřel 10. listopadu 1891. Bylo mu pouhých 34 let a jeho pohřební průvod tvořila jen matka se sestrou.
Tvorba jako prostředek k útěku
Rimbaud toužil utéct z tíživé reality, která ho nenaplňovala. Nebyl schopen přizpůsobit se maloměšťácké společnosti, jež ho nechápala. Jediné východisko viděl ve své tvorbě, do které vložil svou revoltu, sen o jiné společnosti, svou touhu po poznání.
Tvoření mu pomáhalo odhalovat všechny iluze života a stalo se tak deziluzivní cestou poznání. Svou poezii proto založil na rozrušení smyslů. Byl proti tradiční poezii, chtěl něco nového, neotřelého a dokonalého.
Paul Verlaine, láska i inspirace Rimbaudova
Do svých básní proto vložil veškeré své pocity a emoce, které spojil do jednolitého řetězce volných představ. Často je kvůli tomu jeho tvorba pro některé čtenáře dost nesrozumitelná a obtížná na pochopení. Ve svých básních se vysmíval maloměšťákům, náboženství, zbabělosti a povrchnosti lidí.
Během pěti let sepsal několik děl, která inspirovala dále především symbolisty a surrealisty. Mezi nejznámější díla patří Sezóna v pekle, Relikvier, Iluminace, Spáč v úvalu a světoznámý Opilý koráb. Veškerou jeho tvorbu publikoval Verlaine.
Odsuzovaný i obdivovaný
Rimbaud byl bezesporu velkou osobností své doby, která se dočkala docenění bohužel až několik let po smrti. Svou tvorbou a přístupem k poezii navždy zasáhl do světa básní a inspiroval tak mnoho dalších známých spisovatelů.
Byl osamělým tulákem, který toužil po pochopení, jehož se mu ale dostalo pouze od mála lidí.
LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent: Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008.
