Hvězda světové literatury Paulo Coelho vydává nový román. V pořadí již šestnáctá kniha nejslavnějšího brazilského autora má název Rukopis nalezený v Akkonu. A co o novince říká sám autor?
V dnešní době má autor mnohem více možností, které by měly být objevovány, ale neděje se tak. Zdroj: Nakladatelství Argo
V předvečer útoku křižáků na Jeruzalém svolává místní řecký učenec zvaný Kopt obyvatele města. Nehodlá jim dávat rady jak se bránit proti nepříteli, nechce vychvalovat jen jedno náboženství ani položit základy náboženství novému. Podělí se s nimi o to nejlepší, co v životě vyslechl a čemu ho naučila vlastní zkušenost.
Nejhorší není klesnout, nejhorší je zůstat na zemi. Poražený je jen ten, kdo to vzdá. Všichni ostatní jsou vítězové.
Přítomní se ptají, kdo je jejich skutečným nepřítelem, a kladou Koptovi otázky týkající se smyslu boje, krizí a změn, strachu, krásy i milostného vzplanutí a chtějí také vědět, jak najdou svou vlastní cestu. Ještě po tisíci letech si odpovědi řeckého filozofa uchovávají svou platnost. Jejich význam je dnes možná větší než kdykoliv předtím.
Ve svých knihách jste mistrem v prolínání skutečnosti s fikcí. Co jsou fakta a co fikce v Rukopisu nalezeném v Akkonu?
Existuje na tisíc způsobů, jak prezentovat realitu. Rozlišit skutečnost od fikce není obtížné jen pro autora, ale pro kohokoliv. Žijeme v záplavě informací, které považujeme za skutečné, i když mnohdy mohou být smyšlené.
Rukopis nalezený v Akkonu je založen na hodnotách a hodnoty nejsou nikdy smyšlené. Překonávají čas. Tato kniha se nesnaží vysvětlovat nebo popisovat hodnoty, ale předkládá je jako otázky, které jsme si pokládali již před tisíci lety a již před tisíci lety na ně byly stejné odpovědi jako dnes.
V této knize je Smrt velmi přítomným motivem. Souvisí to nějak se strachem, který jste zažil, když jste měl vážné zdravotní problémy?
Když mi 30. listopadu 2011 lékař oznámil, že zemřu a blíží se ke mně Smrt, neměl jsem moc času na přemýšlení. Buď okamžitě podstoupím operaci, nebo zemřu. O dva dny později jsem podstoupil operaci srdce. Noc předtím jsem se však vzbudil a pomyslel si: „To byl ale život! Jestli zemřu, zemřu šťastný! Smrt už je tady a jak se píše v básni Manuela Bandeiry, našla naklizený dům, prostřený stůl, každou věc na svém místě. Zažil jsem vše, co jsem zažít měl.
Vždy jsem šel za hranici svých možností. Prožil jsem úžasné mládí, protože to bylo v období Hippies, tak jiném než je dnešní doba, kdy jsou lidé mnohem víc vážní a obezřetní. Byl jsem v té době naprosto neuvážlivý, což považuji za přednost. Po mém boku spí žena, kterou jsem vždy miloval a stále ji miluji. Již je to 33 let, co jsem se s ní oženil a strávil s ní víc než polovinu svého života. A nakonec, dokázal jsem velmi uspět v něčem, o čem jsem vždy snil: být spisovatelem.
Takže pokud se chce Smrt zítra dostavit, bude vítána.
Rukopis nalezený v Akkonu je o hodnotách, které hýbou našimi životy. Je Kopt vaše alter ego? Jsou jeho slova vaším odkazem?
Jeho slova nejsou mým odkazem, mým odkazem je celé mé dílo. Ale ano, Kopt je mé alter ego. Je však moudřejší než já. Nemám všechnu jeho moudrost a vědomosti. Když autor píše, dostane se do určitého transu, spojí se s tím, co v Alchymistovi nazývám duše světa. A tato kniha je poctou Khalil Gibranovi a jedné již bohužel zapomenuté knize Prorok.
V Rukopise z Akkonu se objevují slovní spojení a výrazy Manuela Bandeiry, ze Shakespeara a z Bible. Vlastníte všechny tyto citované knihy? Které z těchto knih nemáte doma na nočním stolku?
Ty, které nemám ve své knihovně, mám v mém Kindlu. V něm mám takové texty, na které se mohu vždy spolehnout, jako tvorbu Jorge Luis Borgese a Bibli. Dalším mým velkým oblíbencem je William Blake. Jsem příznivcem toho, že přečtete knihu a pak ji necháte cestovat. Když vidím, že je některá z mých knih velmi očtená, mám z toho ohromnou radost, protože vím, že ji přečetlo mnoho lidí. Je málo knih, které čtu znovu, ale přesto čtu mnoho. Čtení je jedna z velkých radostí mého života.
Tak jako Jeruzalém v Rukopise, dnešní svět zažívá finanční krizi a krizi morálních a etických hodnot. Jaká je vaše odpověď na otázku ze čtvrté kapitoly vaší knihy: Jaké hodnoty zůstanou, když vše bylo zničeno?
Jediná hodnota, která se musí zachovat, je odvaha. Když nemáme odvahu, pak hledáme další hodnoty, které zmiňuji v knize.
Když jsem Rukopis nalezený v Akkonu dokončil, myslel jsem na to, že v dnešní době už nikdo nemá odvahu, nikdo si nic netroufne a radši se spokojí s tím, co má. Moc nevěřím tomu o finančních krizích, krizích morálky a etiky. Myslím, že právě proto máme strach z riskování, protože lidé jsou konzervativní a ustrnulí, ať už jsou to křesťané, židé, nebo muslimové. Kdesi v hloubi stejně celý svět směřuje k náboženskému fundamentalismu.
Existuje židovské rčení říkající: „Nečiň svému sousedovi to, co sám nechceš, aby ti činil on.” Vyplývá z toho ohromné morální a etické ponaučení, a pokud jej respektujeme, je skutečně zlatým pravidlem.
Tím že jsem použil Jeruzalém jako dějiště mé knihy, jsem chtěl ukázat, že je možné vycházet se svým sousedem, aniž bychom mu museli nutit své hodnoty.
V současné době jste jedním z autorů, který nejlépe využívá digitální svět elektronických knih a jeho možnosti. Zároveň je ale vaše kniha o vyprávění příběhů a jejich přenosu mluvenou formou, později zaznamenaných ve svitcích. Myslíte, že pokud se jedná o komunikaci, může staré a nové existovat společně? Jak vidíte budoucnost knihy?
Budoucnost knihy se odehraje přes různé platformy. Tím myslím, že se více ukotví její elektronická forma, usadí se na sociálních sítích, budeme mít mnoho možností jak psát.
Knihy ale nikdy nepřestanou existovat. V dnešní době má autor mnohem více možností, které by měly být objevovány, ale neděje se tak. Ano, využívají je takzvaní nerdi, zatímco intelektuálové si neustále stěžují na zánik literatury – což ostatně není žádná novinka, protože se na to odvolávali vždy. Je potřeba být zvídavý, mít onu nevinnost, o které mluví William Blake, která nám umožní nahlížet na věci jako by byly nové.
Čtěte také: Při psaní piju výhradně mátový čaj, přiznal Michael Kumpfmüller
Měl jsem neskutečnou radost, když jsem objevil sociální sítě a to, jak užitečným nástrojem mohou být. Proto staré a nové nemůže spolu pouze koexistovat, ale je přímo od sebe neoddělitelné. Nové technologie a tradice slova spolu mohou a měly by koexistovat. Snažím se plnit své blogy a psát příspěvky o příbězích, které jsem poznal od dětství až po současnost, protože je to nejlepší způsob, jak sdílet jakoukoliv myšlenku.
Literatura prochází zásadní změnou stylu. Většina takzvaných intelektuálů, kteří se snaží o zachování starého, to však nevidí. Byl jsem překvapený nedávným rozhovorem s Umbertem Ecem, kde řekl, že byl proti iPadu, dokud si ho nekoupil a pak se pro něj nadchnul.
Myslím, že je to strach z neznámého, není to pouze náš vztah k technologiím, ale i k mnoha ostatním věcem. Musíme však lidem dovolit tuto neznalost, tuto zaslepenost, nebo slovy Manuela Bandeira, toto poznání.
Kopt říká: „Prohrát bitvu, nebo přijít o všechno, nám přináší smutek. Když ale odezní, objevíme neznámou sílu, která je v každém z nás.“ Jaká ztráta nejvíce změnila vás?
Těžký okamžik, který mě nejvíc motivoval, byl, když jsem myslel, že už nikdy nebudu psát, nikdy si nesplním svůj sen. V tom okamžiku, ve svých 39 letech, jsem byl zničený muž, který si řekl, že snil o nemožném. Později jsem uskutečnil Cestu do Santiaga a prošel zásadní proměnou.
Dorazil jsem do Santiaga de Compostela a myslel na dvě věci: první, tato cesta tu nekončí, tady začíná; druhá, spálím všechny staré mosty a oddám se psaní. Zda uspěju nebo zklamu, to nevím, ale nemohu být tím ztroskotancem, který stál na začátku této cesty. A díky Bohu (Bůh je Bohem odvážných) jsem dokázal dojít až tam, kam sem došel.
Stále ale ještě hodně zbývá, nejsem na konci své cesty. Myslím, že konec cesty každého spisovatele je okamžik, kdy zemře. Vždy má novou knihu k napsání.
V Rukopisu nám Řek vypráví o kráse a výzvách nových krajin, které přijdou, když máme odvahu se změnit. Jaké výzvy jsou ještě před vámi?
Mým hlavním předsevzetím je napsat novou knihu. Když ji ale každé dva roky píšu, objevují se další výzvy, které se snažím naplnit, jako žít svůj život s hodnotami, které považuji za správné, jako jednoduchost a/nebo prožití bolestné ztráty, ale zároveň se snažím prožívat radost z toho, že dělám to, co chci dělat.
Nakonec ty věci, které mi přinášejí největší radost, jsou levné, nebo zcela zadarmo, jako procházení se, nebo střelba z luku. Mým předsevzetím je vždy se probudit s novou otázkou v mé mysli, šťastný, spokojený, že jsem na živu, a nemyslet na to, že nemám co na práci, nebo že nemám žádné další předsevzetí, cíl, nebo jich mám až příliš.
Každý den se objevují nové výzvy a každý den v nich obstojím.
Kopt popisuje úspěch jako: „Moct každý večer uléhat ke spánku s klidnou duší“. Co označujete za úspěch vy?
Úspěch je toto: Každý večer se ukládat ke spánku s klidnou duší. Moci se potkat se Smrtí a říct jí: „Bojoval jsem statečně a udržel si víru, dělal jsem to, co jsem dělat chtěl, a vše s takovou intenzitou, s jakou to bylo potřeba. Hodně jsem chyboval, mnohokrát jsem narazil, ale Smrt zaklepala na moje dveře a má duše byla smířená.“
Rozhovor s Paulem Coelhem poskytlo nakladatelství Argo.
